ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1736.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1736/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Č. S., a. s., o přihlášce pohledávky č. 20, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 79/99, o dovolání společnosti U. s. r. o. , zastoupené Mgr. J. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 2007, č. j. 2 Ko 34/2007 - 1522, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 2007, č. j. 2 Ko 34/2007-1522 se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen „konkursní soud“) - odkazuje na ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - připustil, aby z řízení o přihlášce pohledávky č. 20, v částce 286.870,97 Kč vystoupila společnost M. spol. s r. o. - v likvidaci, (dále též jen „MTC“) a na její místo jako nabyvatel pohledávky vstoupila společnost U. s. r. o. (dále též jen „společnost U.“)
Učinil tak na základě „návrhu“ MTC ze dne 28. března 2002, došlého mu 29. března 2002 (č. l. 32 přihláškového spisu), se kterým společnost U. souhlasila podáním došlým soudu 23. května 2002, uváděje, že má za prokázané (opisem protokolu o předání předmětu dražby ze dne 26. března 2002), že po zahájení řízení byla pohledávka MTC postoupena společnosti U.
K odvolání věřitele P. Z., a. s. Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že návrh MTC zamítl.
Odvolací soud poukázal na to, že po vydání napadeného usnesení prohlásil Krajský soud v Brně konkurs na majetek MTC (usnesením ze dne 20. prosince 2002, č. j. 10 K 102/2002-232) a ustavený správce konkursní podstaty MTC JUDr. L.R. podal proti usnesení konkursního soudu odvolání a současně vzal zpět návrh na vstup společnosti U do řízení namísto MTC. K tomu dodal, že o zpětvzetí návrhu rozhodl konkursní soud usnesením ze dne 7. února 2007, sp. zn. 45 K 79/99, přihláška pohledávky č. 20, tak, že se k němu nepřihlíží a odvolání JUDr. R. konkursní soud odmítl usnesením ze dne 9. února 2007, sp. zn. 45 K 79/99, přihláška pohledávky č. 20, přičemž obě tato usnesení již nabyla právní moci.
Odvolací soud souhlasil s konkursním soudem v závěru, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy (konkrétně §30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) spojují přechod práv účastníka řízení (konkursního věřitele) na společnost U (konkrétně, že tato společnost vydražila pohledávku dne 23. března 2002) a že konkursní soud mohl vskutku vyhovět návrhu podanému dle ustanovení §107a o. s. ř.
Důvod pro změnu napadeného usnesení však shledal v tom, že správce konkursní podstaty MTC tuto pohledávku v mezidobí sepsal do konkursní podstaty MTC, odkazuje potud na ustanovení §18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost U dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatelka namítá, že pohledávku nabyla dražbou, přičemž na správnosti rozhodnutí konkursního soudu nemohla mít vliv nová skutečnost spočívající v zahrnutí pohledávky do soupisu majetku konkursní podstaty MTC. Soupis konkursní podstaty není nabývacím titulem a nemůže tak vyvolat hmotněprávní singulární sukcesi a zpochybnit platnost a účinnost příklepu uděleného v dražbě.
Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud se jím zabýval nejprve v rovině právního posouzení věci.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Ustanovení §18 odst. 3 ZKV (ve zněním účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném) pak určuje, že jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.
Závěr, z nějž (správně) vycházejí obě rozhodnutí soudů nižších stupňů, podle kterého ustanovení §107a o. s. ř. platí přiměřeně (v intencích §66a odst. 1 ZKV) i pro konkursní řízení, přičemž jde-li o tu fázi konkursního řízení, v níž se účastenství konkursních věřitelů zakládá podáním přihlášky pohledávky do konkursu (§20 ZKV), je k podání návrhu podle §107a o. s. ř. legitimován dosavadní konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky), Nejvyšší soud zformuloval již v usnesení uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Z napadeného usnesení není zcela zřejmé, co je podle odvolacího soudu onou právní skutečností, která brání vyhovění návrhu na vstup společnosti U do řízení namísto původního konkursního věřitele. Odkaz na úpravu obsaženou v ustanovení §18 odst. 3 ZKV takovou odpověď bez dalšího nedává, když rozhodnutí konkursního soudu mělo hmotněprávní podklad v právní skutečnosti, která nastala již v březnu 2002, kdy MTC (coby pozdější úpadkyni) režim §18 odst. 3 ZKV nebránil v nakládání s pohledávkou. K otázce, zda soupis pohledávky do konkursní podstaty úpadce (věřitele), je právní skutečností, která bez dalšího zbavuje práva usilovat o vymožení pohledávky vůči úpadcově dlužníku jinou osobu (jež má za to, že je sama oprávněným věřitelem), se přitom Nejvyšší soud již vyjádřil v usnesení ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Cdo 5349/2007 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). V něm uvedl, že skutečnost, kdy jiný správce konkursní podstaty sepsal do soupisu podstaty pohledávku, kterou věřitel již dříve přihlásil do konkursu, není ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. tou právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti. Jakkoli v označeném usnesení šlo o poznámku přičiněnou coby obiter dictum, Nejvyšší soud shledává vyslovený závěr přiléhavým a pro výsledek dovolacího řízení v této věci určujícím.
V praxi může dojít (a dochází) k tomu, že různé osoby vedou spor o to, kdo je majitelem pohledávky vůči konkrétnímu dlužníku (kdo je pro danou pohledávku věřitelem tohoto dlužníka). Odpověď na takovou otázku zpravidla dává výsledek sporu, který některý z těchto věřitelů (nebo oba) vede vůči dlužníkovi a v němž prokazuje svou aktivní věcnou legitimaci. Skutečnost, že jeden z účastníků takového sporu (jeden z tvrzených věřitelů) „skončí v konkursu“ (že na jeho majetek je prohlášen konkursu) a že správce jeho konkursní podstaty sepíše tvrzenou pohledávku do konkursní podstaty, na povaze takového sporu ničeho nemění. Soupis takové pohledávky není právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují (v rovině hmotného práva) převod nebo přechod pohledávky na úpadce.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
Nejvyšší soud tudíž, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu