ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.176.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 176/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Euroclaim Praha s. r. o. , se sídlem v Praze 10 – Vinohradech, Korunní 810/104A, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 27 38 00 50, zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Minská 15, PSČ 101 00, proti žalované G. V. , zastoupené Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 55/6, PSČ 120 00, o zaplacení částky 52.865,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 84/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č. j. 6 Cmo 352/2007-68, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 47 Cm 84/2005-17, uložil žalované, aby zaplatila původní žalobkyni (společnosti A.O.L. spol. s r. o.) částku 865,- Kč s 6% úrokem od 27. dubna 2005 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 2,90 Kč, co do částky 52.000,- Kč s 6% úrokem od 27. dubna 2005 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 173,10 Kč žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, podle kterého žalobkyní uplatněná směnka zní na směnečnou sumu vyjádřenou jednak číselným údajem „52.865,- Kč“, jednak slovy tak, že „pod částkou padesátdvaticíce je uvedena částka osmsetšedesátpět korun českých“.
Cituje ustanovení čl. I. §6 a §77 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), uzavřel, že „směnečná suma vyjádřená slovy neodpovídá výši směnečné sumy vyjádřené číslicemi, neboť způsob slovního vyjádření směnečné sumy představuje uvedení dvou různých … směnečných sum, a to sumy 52.000,- Kč a sumy 865,- Kč“ Jelikož směnečná suma je vyjádřena slovy dvakrát (v různé výši), má žalobkyně nárok na zaplacení směnečné sumy nejmenší, tedy částky 865,- Kč.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem [poté co rozhodl usnesením ze dne 14. června 2006, č. j. 6 Cmo 84/2006-44, o tom, že v řízení bude na straně žalobce pokračovat se společností „Eurodebts, s. r. o.“, se sídlem v Praze 1, Olivova 4/2096, identifikační číslo 27 20 17 41, jakožto s právním nástupcem původní žalobkyně (§107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) a usnesením ze dne 28. února 2007, č. j. 6 Cmo 331/2006-54, o vstupu společnosti Euroclaim Praha s. r. o. na místo dosavadní žalobkyně (§107a o. s. ř.)] změnil k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni také částku 52.000,- Kč s 6% úrokem od 27. dubna 2005 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 173,10 Kč (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – na směnce rozpor ve slovním vyjádření směnečné sumy neshledal. Jakkoli není slovní údaj „vypsán nepřetržitě“, ale „pro nedostatek místa v řádku formuláře použitého pro směnku“ je rozdělen, lze podle odvolacího soudu – přihlížeje k tomu, že označení měny, ve které má být směnka zaplacena, je uvedeno až za slovním vyjádřením směnečné sumy a že celý slovní údaj odpovídá výši směnečné sumy udané čísly – dovodit, že na směnce je slovy i čísly vyjádřena pouze jedna směnečná suma ve výši 52.865,- Kč. Ustanovení čl. I. §6 směnečného zákona se tudíž v poměrech projednávané věci uplatnit nemůže a odvolací soud proto – maje jinak ve shodě se soudem prvního stupně směnku za platnou – napadený rozsudek změnil a žalobě (v rozsahu, ve kterém byla soudem prvního stupně zamítnuta) vyhověl.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalovaná dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka – sdílejíc argumentaci soudu prvního stupně ohledně rozporu mezi více údaji vyjadřujícími směnečnou sumu na předmětné směnce – vytýká odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci ustanovení čl. I. §6 směnečného zákona, dovozujíc, že směnka je sice platná, při rozdílnosti směnečných sum je však ze směnky zavázána pouze k úhradě směnečné sumy nejnižší, tj. částky 865,- Kč.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice právně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I. §75 bodu 2. směnečného zákona vlastní směnka obsahuje (…) bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu.
Podle ustanovení čl. I. §6 směnečného zákona, je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy (odstavec 1). Je-li směnečná suma udána několikrát slovy nebo několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší (odstavec 2).
Z výše citovaných ustanovení je zřejmé (jak také správně dovodily soudy nižších stupňů), že bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu patří mezi podstatné náležitosti vlastní směnky, přičemž případný rozpor mezi více údaji vyjadřujícími směnečnou sumu nemá za následek neplatnost směnky; v takovém případě se pro určení peněžité sumy, kterou se výstavce zavázal majiteli směnky zaplatit, použijí pravidla obsažená v ustanovení čl. I. §6 směnečného zákona.
V poměrech projednávané věci je z obsahu směnky (tak jak byl soudy nižších stupňů dokazováním zjištěn) patrno, že směnečná suma je na ní vyjádřena jednak čísly „52.865,- Kč“, jednak slovy „padesátdvatisíce osmsetšedesátpět“, umístěnými na směnce mezi předtištěnými údaji „slovy“ a „korun českých“ a napsanými tak, že druhý slovní údaj je umístěn pod prvním (nikoli vedle něj). Takové vyjádření směnečné sumy ovšem prostor pro úvahy o rozpornosti použitých údajů (a nutnosti aplikace ustanovení čl. I. §6 směnečného zákona) podle přesvědčení Nejvyššího soudu neotvírá. Odvolacímu soudu je nutné přisvědčit, že v situaci, kdy obě části slovní podoby směnečné sumy jsou umístěny před údajem označujícím měnu, v níž má být zaplacena, přičemž současně oba slovní údaje při jejich souvislém čtení odpovídají částce udané čísly, nelze dospět k jinému závěru, než že směnka zní na jedinou (čísly a slovy shodně vyjádřenou) směnečnou sumu 52.865,- Kč.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu