ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2133.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2133/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně ČESKÉ KONSOLIDAČNÍ, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66, PSČ 110 00, identifikační číslo 47784440, o přihlášce pohledávky č. 4, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 46/99, o dovolání konkursní věřitelky H. K. , zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Děčíně I, Masarykovo náměstí 3/3, PSČ 405 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2007, č. j. 1 Ko 401/2006-68, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. července 2006, č. j. 96 K 46/99-(4)-29, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) rozhodl, že na místo dosavadní věřitelky č. 4 IP banky, a. s., identifikační číslo 45316619, vstupuje do řízení Československá obchodní banka, a. s., identifikační číslo 00001350 (dále též jen „banka“).
K odvolání konkursní věřitelky H. K. (dále též jen „konkursní věřitelka“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že návrh na vstup banky do řízení zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, dožadujíc se zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
Přestože odvolací soud jejímu odvolání vyhověl, dovolatelka nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení, k čemuž podrobně argumentuje.
Banka ve vyjádření uvádí, že dovolání není přípustné, neboť směřuje pouze proti odůvodnění rozhodnutí.
Ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“) obecně připouští (bez dalšího) dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Dovolání konkursní věřitelky přesto není přípustné. Dovolatelka jím totiž - ve zjevném rozporu s ustanoveními §236 odst. 2 o. s. ř. - napadá toliko odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Tomu, zda dovolání je přípustné objektivně, nadto vždy předchází i zkoumání subjektivní přípustnosti dovolání.
K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud
toto rozhodnutí zruší (za mnohá srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud odvolání dovolatelky zcela vyhověl, takže jeho rozhodnutím jí nebyla způsobena újma odstranitelná zrušením rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §236 odst. 2, jakož i podle §243b odst. 5 a §218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu