ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2315.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2315/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelů a) Ing. L. V., b) Ing. V. R., c) DAY s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jateční 13, identifikační číslo 25 74 10 98, d) Ing. T. H., e) Ing. B. H., zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, Třída kpt. Jaroše1844/28, PSČ 602 00, za účasti 1) JABLONEX GROUP a. s., se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, PSČ 466 37, identifikační číslo 46 71 15 38, zastoupené JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 27, PSČ 120 00 a 2) Technické univerzity Liberec, Hospodářské fakulty, se sídlem v Liberci, Hálkova 6, identifikační číslo 46 74 78 85, o jmenování znalce pro přezkoumání zprávy společnosti o vztazích mezi propojenými osobami, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. Nc 29/2004, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2008, č. j. 14 Cmo 435/2007 – 163, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2008, č. j. 14 Cmo 435/2007 – 163 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením (poté, co předchozí usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud zrušil rozhodnutím ze dne 24. července 2007, č. j. 29 Cdo 1334/2007 – 145) změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. července 2004, č. j. Nc 29/2004 – 25 tak, že zamítl návrh na přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami společnosti Bižuterie Česká Mincovna a. s. za rok 2002 (dále jen „zpráva“).
V odůvodnění usnesení odvolací soud s poukazem na §66a odst. 13 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) uvedl, že právo na přezkoumání zprávy mezi propojenými osobami (dále jen „zpráva o vztazích“) vzniká pouze v případě, že:
a) ve zprávě auditora jsou uvedeny výhrady ke zprávě statutárního orgánu,
b) stanovisko dozorčí rady obsahuje výhrady ke zprávě statutárního orgánu, nebo
c) zpráva statutárního orgánu obsahuje informaci o tom, že ovládané osobě v důsledku uzavření smlouvy nebo uskutečnění určitého opatření vznikla újma a že tato újma nebyla ovládající osobou uhrazena ani nebyla uzavřena dohoda o jejím uhrazení.
a) Takové okolnosti v dané věci zjištěny nebyly. Odvolací soud neshledal ani závažné důvody pro přezkoumání zprávy podle ustanovení §182 odst. 3 obch. zák.
Závažné důvody pro přezkoumání zprávy o vztazích jsou dány pouze tehdy – pokračoval odvolací soud – je-li pravděpodobné, že s osobami, opomenutými ve zprávě o vztazích, společnost uzavírala smlouvy či v jejich prospěch činila jiné právní úkony, resp. přijímala opatření, ze kterých společnosti vznikla újma.
K závěrům soudu prvního stupně o možné pluralitě ovládajících osob odvolací soud uvedl, že „odvolatelé namítají, že se společnostmi ORNELA, akciová společnost (dále jen „ORNELA“) a Bijouterie Trading Company (dále jen „Bijouterie“) společnost uzavírala obchody, vůči společnostem Bank Austria Aktiengesellschaft a BIAG Beteiligungs und Verwaltungs tyto námitky nevznášejí. To ostatně odpovídá právnímu režimu podnikání Bank Austria Aktiengesellschaft, neboť banky, z povahy své činnosti, se nemohou účastnit podnikání společností, ve kterých drží své kapitálové účasti“.
Podle odvolacího soud bylo tedy na jeho posouzení, zda je na místě přezkoumání zprávy z toho důvodu, že v ní nejsou uvedeny právě společnosti ORNELA a Bijouterie.
Z výroční zprávy společnosti Bižuterie Česká Mincovna a. s. odvolací soud zjistil, že obsahuje zprávu o vztazích podle ustanovení §66a odst. 9 obch. zák. V ní je uvedeno, že ovládající společností je Bijouterie. V oddílu II. zprávy „jsou uvedeny obchody, které propojené osoby uzavřely, dále jiné právní úkony, učiněné v zájmu propojených osob (oddíl III.) a v oddílu IV. pak konstatování, že všechny smlouvy a jiná opatření byly uzavřeny za ceny obvyklé a nevznikla žádná újma ani prospěch propojeným osobám“. Výroční zpráva obsahuje zprávu dozorčí rady, ve které se konstatuje, že dozorčí rada dne 27. března 2003 zprávu přezkoumala a neshledala nedostatky v ní a v její úplnosti. Výroční zpráva dále obsahuje zprávu a výrok auditora z nichž plyne, že přezkoumal věcnou správnost údajů uvedených ve zprávě a nezjistil významné nesprávnosti.
Z vyjádření společností ORNELA a Bijouterie odvolací soud zjistil, že Bijouterie byla v roce 2002 akcionářem společnosti Bižuterie Česká Mincovna a. s. s podílem 42,59 %, společnost ORNELA pak s podílem 20 %. Obě společnosti shodně odvolacímu soudu sdělily, že v roce 2002 neexistovala dohoda, na základě které by prosazovaly společný vliv na řízení nebo provozování podniku společnosti Bižuterie Česká Mincovna a. s. ve smyslu ustanovení §66b odst. 1 obch. zák. Předchozí dohoda byla v průběhu roku 2001 ukončena.
Odvolací soud z těchto skutkových zjištění učinil závěr, že důvody, které shledal soud prvního stupně k ustanovení znalce pro přezkoumání zprávy, dány nejsou. Závěr soudu prvního stupně o tom, že je možné, že je zde více osob jednajících ve shodě a že v tomto směru je zpráva neúplná, se podle názoru odvolacího soudu neopírá o žádná skutková zjištění, ostatně ani tvrzení navrhovatelů v tomto směru neshledal odvolací soud nijak doloženým. Dohodu o jednání ve shodě jednajících osob shledal za ukončenou v roce 2001 a uzavřel, že v roce 2002 pak již působila jako jediná ovládající osoba společnost Bijouterie, která ve zprávě uvedena je.
Ohledně navrhovateli tvrzených nedostatků zprávy a domněnce o skrytém „odsávání“ prostředků ze společnosti, odvolací soud uvedl, že tato tvrzení nebyla nikterak doložena a nezaložila tak závažný důvod pro přezkoumání zprávy znalcem.
K poukazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 371/2005, odvolací soud uzavřel, že míří na situaci, kdy byla zpráva o vztazích zpracována v rozporu se zákonem; takový stav ale v dané věci zjištěn nebyl.
Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro přezkoumání zprávy o vztazích vypracované podle ustanovení §66a odst. 9 obch. zák. soudem ustanoveným znalcem dány nejsou.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání. Co do jeho důvodů uvádějí, že mají za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“ ], že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s . ř.] a, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s . ř.)
Vadu řízení dovolatelé spatřují v tom, že postupem odvolacího soudu, který své rozhodnutí založil na skutkových zjištěních, jež nebyla známa soudu prvního stupně, byla porušena zásada dvouinstančnosti řízení. Poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2004, sp. zn. 32 Odo 284/2003, dle kterého nejsou-li dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, pak odvolací soud rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelé namítají, že byl-li odvolací soud přesvědčen o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, bylo namístě toto rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, nikoli změnit tak, že je sám zamítne.
Další vadu řízení dovolatelé vidí v tom, že odvolací soud, ač provedl nové důkazy (nenavrhované žádným z účastníků) – prakticky zcela ignoroval veškeré důkazy, navrhované navrhovateli, a to včetně důkazů (listin), na nichž založil své rozhodnutí soud prvního stupně. Dovolatelé argumentují tím, že ve svém původním návrhu uvedli celou řadu důvodů pro jmenování znalce a předložili k nim celou řadu důkazů; ze všech těchto důkazů odvolací soud provedl jediný, a to ještě navíc částečně, když se zabýval dle svého uvážení vybranými pasážemi z výroční zprávy společnosti Bižuterie Česká Mincovna a. s. za rok 2002. To vše i přesto, že sám konstatoval, že dané řízení má charakter řízení nesporného, a je tedy povinností soudu provést i důkazy, které účastníci nenavrhují – tím spíše se tedy soud musí vypořádat s důkazy, účastníky navrhovanými. Dovolatelé vyslovují názor, že důkazy provedené odvolacím soudem nejsou dostačujícím podkladem pro závěry, které z nich učinil.
Dále pak dovolatelé podrobují kritice tvrzení odvolacího soudu o tom, že závěr soudu prvního stupně o neúplnosti zprávy o vztazích se neopírá o žádná skutková tvrzení, když mají za to, že odvolací soud nejenže neprovedl ani důkazy, z nichž vycházel soud prvního stupně, ale dokonce se ani nijak nevypořádal se závěry soudu prvního stupně. K tomu dovolatelé uzavírají, že v dané věci nebyl splněn ani jeden z předpokladů pro změnu rozhodnutí podle §220 odst. 1 o. s. ř. a nadto spatřují v postupu odvolacího soudu příkrý rozpor s instrukcemi dovolacího soudu, neboť odvolací soud se jejich námitkami opět vůbec nezabýval. Rovněž tak mají dovolatelé za to, že závěry odvolacího soudu postrádají jakoukoli oporu v provedeném dokazování.
Nesprávné právní posouzení věci dovolatelé spatřují v závěru odvolacího soudu ohledně vymezeních závažných důvodů pro přezkoumání zprávy. Tvrdí, že úlohu soudu v tomto řízení nelze redukovat pouze na zjištění stanoviska osob, které mají zájem na tom, aby znalec nebyl jmenován a poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 371/2005, ve kterém zjištění, zda byla zpráva zpracována v rozporu se zákonem či nikoli, ponechává Nejvyšší soud na znalci; závěr o souladu či nesouladu předmětné zprávy se zákonem si tudíž nemohl učinit sám odvolací soud.
Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že závažné důvody pro přezkoumání zprávy o vztazích jsou dány pouze tehdy, je-li pravděpodobné, že s osobami, opomenutými ve zprávě o vztazích, společnost uzavírala smlouvy či v jejich prospěch činila jiné právní úkony, resp. přijímala opatření, ze kterých společnosti vznikla újma. S tímto závěrem se dovolací soud ztotožnil jen potud, že neuvedení propojených osob ve zprávě o vztazích nemusí – samo o sobě – vždy vést k závěru, že má být zpráva o vztazích přezkoumána znalcem podle §182 odst. 3 obch. zák.
Odvolací soud se však, přes závěr, který učinil, nevypořádal s tím, zda situace, se kterou lze spojit právo na přezkoumání zprávy o vztazích, v projednávané věci nenastala.
Dovolatelé v návrhu na zahájení řízení mimo jiné tvrdili, že ve zprávě nejsou uvedeny dceřiné společnosti Bižuterie Česká Mincovna a. s., se kterými má tato společnost „čilé obchodní vztahy“. K důkazu nabídla výroční zprávu této společnosti, ve které jsou podle jejího tvrzení na str. 35 uvedeny informace o pohledávkách v podnicích s podstatným vlivem.
Odvolací soud se nevypořádal ani s tvrzením navrhovatelů, že propojených osob je více, než uvádí zpráva, přičemž jednou z propojených osob je společnost JABLONEX, akciová společnost (dále jen „JABLONEX“), kterou (nepřímo) ovládá Bižuterie Česká Mincovna a. s. spolu se společnostmi ORNELA a Preciosa, a. s. prostřednictvím společnosti Bijou Terra, akciová společnost. K tomu navrhovatelé tvrdili, že přes společnost JABLONEX „protéká“ minimálně 30 % všech příjmů společnosti Bižuterie Česká Mincovna a. s. Ke všem těmto tvrzením nabídli navrhovatelé důkazy, které odvolací soud neprovedl, aniž by přitom odůvodnil, proč tak neučinil. Již z uvedených důvodů je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné.
Dovolatelé namítají – s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2004, sp. zn. 32 Odo 284/2003 – že odvolací soud, za situace, když před soudem prvního stupně nebylo prováděno dokazování a odvolací soud byl přesvědčen o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, pochybil, když toto rozhodnutí nezrušil a věc nevrátil k dalšímu řízení. Tato námitka dovolatelů není důvodná. Odkazované rozhodnutí vychází z principu tzv. neúplné apelace, tímto principem se však projednávaná věc neřídí. Vzhledem k tomu, že odvolací soud (poté, co jeho předchozí rozhodnutí dovolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) provedl při jednání, jemuž mohli být navrhovatelé přítomni, důkazy, na kterých založil své rozhodnutí, bylo by v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, aby jen z toho důvodu vracel věc soudu prvního stupně.
Dospěje-li v dalším řízení odvolací soud k závěru, že výčet propojených osob je úplný anebo, že jeho neúplnost nezakládá důvod pro zpracování posudku znalce, bude se muset vypořádat i s tvrzením navrhovatelů, že údaje uvedené ve zprávě neodpovídají požadavkům §66a odst. 9 obch. zák.
Při řešení otázky, zda ve zprávě o vztazích musí být uvedeny – vedle přímo ovládaných osob – i nepřímo ovládané osoby, přitom nepřehlédne účel sledovaný ustanovením §66a odst. 8 až 16 obch. zák., jímž je, jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 5.dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 371/2005, ochrana ovládaných osob, a tedy i jejich společníků, před majetkovou újmou, která by mohla ovládané osobě vzniknout v důsledků neoprávněných zásahů ovládající osoby do jejího hospodaření, popřípadě v důsledku toho, že ovládající osoba majetkovou újmu vzniklou z takových zásahů včas neuhradila ani neuzavřela smlouvu o její úhradě podle §66a odst. 8 obch. zák.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, resp. úplné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu