ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2435.2008.2
sp. zn. 29 Cdo 2435/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) Ing. L. V., b) Ing. V. R., c) D. s. r. o., d) Ing. T. H., a e) Ing. B. H., všech zastoupených Mgr. Ing. A. T., advokátem, za účasti 1) B.Č.M. a. s., 2) J. G.a. s., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, pod sp. zn. 37 Cm 123/2004, o dovolání všech navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2008, č. j. 14 Cmo 85/2007 – 202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Dovolatelé jsou povinni zaplatit J.G.a. s. společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.210,- Kč do rukou jejího zástupce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. ledna 2007, č. j. 37 Cm 123/2004 – 170, kterým tento soud zastavil řízení, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. a rozhodl o vrácení soudního poplatku, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Navrhovatelé se domáhali vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti B.Č.M.a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 28. června 2004 (dále jen „valná hromada“) o schválení účetní závěrky, o zrušení společnosti bez likvidace s převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře, o schválení smlouvy o převzetí obchodního jmění společnosti hlavním akcionářem, a určení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem.
Odvolací soud přitakal správnosti skutkových zjištění i právních závěrů soudu prvního stupně, dle nichž byla společnost ke dni 24. listopadu 2004 vymazána z obchodního rejstříku, v důsledku jejího zrušení převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře, společnost O. akciová společnost (nyní J. G. a. s.). Společnost tak ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Jejím universálním právním nástupcem je společnost J. G.a. s., (dále jen „nástupnická společnost“).
Podle ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, jestliže byl pravomocně povolen zápis převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře do obchodního rejstříku. Podle §220p odst. 3 ve spojení s §220h odst. 4 obch. zák. lze v řízení o neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o převzetí, zahájeném před tímto zápisem do obchodního rejstříku po tomto zápisu pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody podle §220k, jestliže takové řízení již neprobíhá.
Přípisem ze dne 20. dubna 2005 poučil soud prvního stupně navrhovatele, o tom, že v zahájeném řízení lze pokračovat pouze tehdy, dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody dle §131 odst. 4 obch. zák. či na řízení o dorovnání dle §220k obch. zák. Dále je poučil o tom, že pokud v uvedeném smyslu svůj návrh ve lhůtě do dvou měsíců nezmění, soud řízení podle §104 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastaví. Uvedený přípis byl doručen zástupci navrhovatelů 22. září 2005; navrhovatelé na něj nereagovali a návrh nezměnili.
Ustanovení §220h odst. 4 obch. zák. upravuje specifickou překážku řízení. Tato překážka upravená v §220h odst. 4 obch. zák. tak přes opatření soudu prvního stupně zůstala neodstraněna, přičemž navrhovatelé byli poučení o následcích z toho plynoucích, proto tento soud řízení zastavil podle §104 odst. 2 o. s. ř. a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali všichni navrhovatelé dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., co do dovolacího důvodu namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolatelé poměrně obsáhle kritizují právní úpravu převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře obsaženou v obchodním zákoníku a občanském soudním řádu a snášejí důvody pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Poukazují na rozpor s komunitárním právem, zejména s tzv. Třetí směrnicí o fúzích akciových společností.
Nástupnická společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí. Navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodl-li soud prvního stupně o zastavení řízení z jiného důvodu než podle §104 odst. 1 nebo §107 odst. 5 o. s. ř. (například z důvodu nedostatku podmínky řízení, který sice lze odstranit, jež se však odstranit nepodařilo), nelze usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, dovoláním napadnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 545/2008 které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
O takový případ jde i v projednávané věci, neboť odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zastavil řízení podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů odmítl a nástupnické společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §7 písm. g) , §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2, vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem, určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částkou 300,- Kč, náleží žalobkyni 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 810,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal nástupnické společnosti k tíži dovolatelů částku 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu