ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2498.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2498/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a/ Ing. J. J ., a b/ P. J ., zastoupených JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská tř. 136, PSČ 326 00, proti žalovanému Ing. V. P ., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Staviva plus s. r. o., identifikační číslo 00574457, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 39 Cm 10/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č. j. 15 Cmo 177/2007-273, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 2. října 2007, č. j. 39 Cm 10/2003-253, Krajský soud v Plzni zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně Staviva plus s. r. o. vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech státu (bod II. výroku), o znalečném (bod III. výroku), o vrácení zálohy na náklady důkazu (bod IV. výroku) a o nákladech řízení (bod V. výroku).
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého zástavní právo ke sporným nemovitostem, zřízené zástavní smlouvou ze dne 7. června 1996 k zajištění pohledávky proti pozdější úpadkyni (z úvěrové smlouvy ze dne 7. června 1996, č. 10774) nezaniklo složením částky 800.000,- Kč, neboť obvyklá cena zastavených nemovitostí, jak byla zjištěna z podaných znaleckých posudků, je vyšší.
Dovolání, jímž žalobci napadají rozsudek odvolacího soudu „ve všech jeho výrocích“ , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému výroku napadeného rozsudku, o nákladech odvolacího řízení a proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích II. až V., je „objektivně“ nepřípustné (srov. k tomu pro náklady řízení též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbývajícím rozsahu (co do věci samé) může být dovolání v této věci přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé však Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního právního významu nepředkládají.
Jakkoli totiž dovolatelé výslovně připínají svou argumentaci k dovolacím důvodům podle ustanovení 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., ve skutečnosti výhradou, podle níž soudy nižších stupňů nepřihlédly k existenci tvrzené „dohody o vyplacení zástavního práva“, jakož i polemikou se závěry podaných znaleckých posudků, na jejichž základě vzaly soudy za prokázané, že obvyklá cena zastavených nemovitostí je vyšší než částka, kterou ve prospěch zástavního věřitele a (po prohlášení konkursu na majetek osobního dlužníka) konkursní podstaty dovolatelé složili, je z obsahového hlediska uplatňován dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze (srov. výslovné znění posledně označeného ustanovení i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Pro úplnost lze dodat, že výtka, podle níž se odvolací soud nezabýval obsahem tvrzené dohody o vyplacení zástavního práva, ignoruje (opomíjí) předposlední odstavec str. 3 odůvodnění napadeného rozsudku, z nějž se podává, že odvolací soud se i touto otázkou zabýval..
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1 a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu