ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.252.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 252/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 7, Dělnická č. p. 213, č. or. 12, PSČ 170 04, identifikační číslo 60 19 35 31, zastoupené JUDr. Marcelou Novotnou , advokátkou, se sídlem v Praze 4, Budějovická 53, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) HEKRA, spol. s r. o., se sídlem v Neplachovicích 220, PSČ 747 74, identifikační číslo 43 96 43 71 a 2) J. H., oběma zastoupeným Mgr. Gabrielou Smetanovou, advokátkou, se sídlem ve Slezské Ostravě, Občanská 18, PSČ 710 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 92/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2008, č. j. 12 Cmo 155/2008–137, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2007, č. j. 30 Cm 92/2007–116, kterým tento soud nepřipustil vstup společnosti MOTOHAUS, a. s., identifikační číslo 25 81 60 71 (dále jen „společnost“) do řízení namísto žalobkyně.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že jednou z podmínek vyhovění návrhu žalobkyně na vstup jiné osoby na jeho místo je prokázání právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka (§107a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Podle §18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů se k převodu listinného cenného papíru na řad vyžaduje i rubopis. Tomuto ustanovení odpovídá též čl. I §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), podle kterého každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést rubopisem. V projednávané věci žalobkyně požaduje zaplacení směnky na řad, proto je pro převod směnky na jinou osobu nezbytný rubopis. Na této okolnosti nic nemění ani to, že směnka byla soudem prvního stupně předčasně vrácena žalobkyni.
Dále pak odvolací soud uzavřel, že se žalobkyně mýlí, pokud spatřuje zhoršení své procesní situace v původně nesprávném vyznačení doložky právní moci a následném vrácení směnky soudem. Podle odvolacího soudu naprosto postrádá logiku postup žalobkyně, která dle svého tvrzení směnku zničila. Ani směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a je vykonatelný, nemění nic na skutečnosti, že se jedná o soudní rozhodnutí deklaratorní povahy, nikoliv povahy konstitutivní a oprávněný je povinen i v exekuci prokázat k eventuální obraně povinného po nařízení exekuce, že je i nadále majitelem směnky (i v exekučním řízení platí všechna ustanovení směnečného zákona, např. čl. I §39 odst. 1). Pokud směnku její majitel zničil, jeho směnečný nárok zcela zanikl, a to i tehdy, byl-li mu pravomocně přiznán soudem. Není tedy chybou soudu, že žalobkyně zničením směnky (odpovídá-li skutečnosti její tvrzení, že směnku zlikvidovala) způsobila, že její směnečný nárok zanikl po vydání směnečného platebního rozkazu. Odvolací soud tak uzavřel, že nebyla osvědčena právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod směnky ze žalobkyně na společnost.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do přípustnosti odkázala na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru. Namítá, že nelze oddělit řízení o zaplacení směnečného peníze a řízení o změně účastníka řízení na straně žalobce, neboť pochybení, ke kterému došlo zaviněním soudu v kauzálním řízení má negativní dopad pro ni či její procesní nástupce i v řízení procesním o změně účastníka řízení a soud by měl k této vadě řízení přihlédnout.
Dovolatelka rekapituluje skutkový stav věci, dle něhož dne 15. června 2006 byla mezi žalobkyní a společností MOTOHAUS, a. s. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za společností PETROSTAR international, a. s. a jejímu ručiteli. Součástí postoupení byl dle dovolatelky „pravomocný směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 29. května 2003 pod sp. zn. Sm 1431/2002 – 6 znějící na první žalovanou HEKRA, spol. s r. o. a druhého žalovaného J. H. ke dni předání dokumentace 15. června 2006 pravomocný u obou žalovaných k 1. červenci 2003“. Směnečný platební rozkaz zněl na částku 69,545.983,40 Kč s příslušenstvím. Fakt, že postupovaná pohledávka byla „ošetřena“ vykonatelným směnečným platebním rozkazem, měla vliv i na výši ceny za postoupení pohledávky. Na základě ukončení soudního sporu Městský soud v Praze vyzval žalobkyni k převzetí originálu směnky, který byl uložen v trezoru soudu, a to ke dni 10. února 2006. Ukončení předmětného soudního sporu mělo za následek i to, že na základě postoupení pohledávky nebyl důvod podávat k soudu návrh na změnu účastníka řízení na straně žalobkyně.
Skutečnost, že soud dodatečně 31. května 2007 doložku právní moci vůči první žalované jako mylně vyznačenou zrušil, se dovolatelka dozvěděla až 10. června 2007 nahlédnutím do spisu. Pochybením soudu tak došlo nejen ke zhoršení jejího procesního postavení, ale i k zásahu do vlastnického práva majitele pohledávky, neboť pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení v období, kdy vykonatelnost pohledávky měla rozhodující vliv na dispoziční práva s touto pohledávkou, a to jak ve vztahu k žalobkyni, tak ve vztahu k novému majiteli pohledávky. Vzhledem k tomu, že předmětem postoupení pohledávky byla vykonatelná pohledávka a nový majitel byl i „nositelem“ vykonatelného směnečného platebního rozkazu, směnka nebyla předmětem postoupení pohledávky a nebyl tedy důvod provádět rubopis směnky. Tato byla dne 7. srpna 2006 společně oběma stranami zlikvidována.
Dovolatelka má za to, že pro tvrzení odvolacího soudu o deklaratorním charakteru vykonatelného rozhodnutí soudu není v procesních předpisech opodstatnění, když namítá, že se ve své praxi doposud nesetkala s jakoukoliv výzvou soudu k předložení směnky, jako podmínky nařízení výkonu rozhodnutí na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu. Předmětný směnečný platební rozkaz je řádným exekučním titulem a s jako takovým je spojeno právo majitele pohledávky nakládat, tedy domáhat se plnění stanovených exekučním titulem ze stran žalovaného.
Proto dovolateka navrhuje, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek ustanovení §107a o. s. ř. pro vstup nového účastníka do řízení, tj. že neprokázala, že převedla směnku, ze které se domohla plnění, na společnost, jejíž vstup do řízení navrhuje. Tento závěr odvolacího soudu je správný a jednoznačně vyplývá z ustanovení §18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1992 Sb. a z ustanovení čl. I. §11 odst. 1 směnečného zákona, stejně jako z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006). Tento závěr odvolacího soudu ostatně ani dovolatelka nezpochybňuje.
Zpochybňuje však jeho závěr o tom, že pochybením soudu prvního stupně, který nesprávně vyznačil na směnečný platební rozkaz doložku právní moci, nedošlo ke zhoršení jejího procesního postavení. Na tomto závěru ale dovolací soud napadené rozhodnutí nezaložil.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu