ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2670.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2670/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Impag s. r. o. , se sídlem ve Ždánicích, Zámecká 865, PSČ 696 32, identifikační číslo 25 32 58 17, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, proti žalovanému Mgr. F. L., jako správci konkursní podstaty úpadkyně SAVER, spol. s r. o., identifikační číslo 00 21 41 41, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 3/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2009, č. j. 9 Cmo 10/2009-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 19. září 2008, č. j. 49 Cm 3/2005-106, kterým Krajský soud v Brně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má vůči úpadkyni pohledávku ve výši 3,269.307,- Kč.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
Námitkou, že pohledávka, kterou dovolatelka přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadkyně, není promlčena, neboť podání návrhu na prohlášení konkursu je právním úkonem, jímž věřitel zahajuje soudní řízení za účelem uspokojení svého práva, a tudíž (již) tímto okamžikem dochází dle §402 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ke stavení běhu promlčecí doby jeho pohledávky, přípustnost dovolání v projednávané věci založit nelze.
O otázku zásadního právního významu nejde již proto, že ustanovení §20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, určuje, že ke stavení běhu promlčecí doby dochází (až) podáním přihlášky pohledávky v konkursním řízení.
Závěr, podle něhož samotné podání návrhu na prohlášení konkursu nemá žádný vliv na běh promlčecí doby ohledně pohledávky, kterou věřitel, jenž návrh podal, „doložil“, je vedle toho – bez jakýchkoli pochybností – přijímán i judikaturou (za mnohá srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2005 či 95/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. dubna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu