ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.281.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 281/2010-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky H. B ., zastoupené JUDr. Tomášem Alfrédem Schönfeldem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Žitná 25, PSČ 110 00, za účasti Bytového družstva U Pernikářky 2, se sídlem v Praze 5, U Pernikářky 2, identifikační číslo 64 94 74 24, zastoupeného JUDr. Marcelou Dopitovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Přípotoční 1519/10c, PSČ 101 00, o neplatnost usnesení členské schůze o vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 6/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2007, č. j. 14 Cmo 477/2006-224, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2006, č. j. 27 Cm 6/2001-190, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu U Pernikářky 2na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.050,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 1. června 2006, č. j. 27 Cm 6/2001-190, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na určení, že vyloučení navrhovatelky z Bytového družstva U Pernikářky 2 (dále jen „družstvo“) rozhodnutím členské schůze družstva konané dne 18. září 1997 je neplatné, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Navrhovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu dovoláním, uplatňujíc dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 10/2001 a 47/2006).V části, směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).
V části, jíž je napadán výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; rozhodnutí odvolacího soudu však zásadně právně významným neshledal.
Odvolací soud shledal, že navrhovatelka byla pro neplacení nájemného v plné výši vyloučena z družstva důvodně, když (na rozdíl od ní) dovodil, že neměla vůči družstvu pohledávku z nároku na náhradu škody, kterou by mohla započíst proti pohledávce družstva na úhradu (zvýšeného) nájemného. Závěr, podle něhož navrhovatelce nemohla vzniknout škoda představovaná částkou, o níž bylo nájemné zvýšeno, neboť toto zvýšené nájemné nikdy nezaplatila, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 14/2005). Námitka zpochybňující jeho správnost proto napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Porušilo-li družstvo povinnost převést dovolatelkou užívaný družstevní byt do jejího vlastnictví (jak tvrdí dovolatelka), mohla se splnění této povinnosti domáhat u soudu. Neučinila-li tak, sama zanedbala uplatnění svých práv a nemůže se z toho důvodu domáhat náhrady škody.
Dovolání nečiní přípustným ani námitka nesprávné interpretace ustanovení §231 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., a článku 9 odst. 5 stanov družstva, neboť odvolací soud sice rozvinul úvahu o „neopodstatněnosti žaloby“ ve vazbě na to, že se dovolatelka neodvolala k členské schůzi a o tom, že by návrh neobstál ani při příznivějším výkladu zmíněného článku stanov, své rozhodnutí však na této úvaze nezaložil, ale důvodnost podaného návrhu posoudil meritorně.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny advokátky za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy celkem činí 4.050,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. dubna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu