ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.293.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 293/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, identifikační číslo 00 00 69 47, proti žalovanému S. Ž., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 6, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 117/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2009, č. j. 6 Cmo 278/2007-344, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. května 2007, č. j. 45 Cm 117/2004-274, kterým Krajský soud v Plzni, odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně (České konsolidační agentury) vstoupila společnost Matco, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, identifikační číslo 26 42 50 33 (dále jen „společnost“).
Odvolací soud, vycházeje z ustanovení §107a o. s. ř., čl. I §11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), §13 a §19 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (po té, co v intencích ustanovení §107 o. s. ř. rozhodl o tom, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračovat s Českou republikou – Ministerstvem financí), shledal závěr soudu prvního stupně, podle něhož v projednávané věci byly splněny zákonné podmínky pro vstup společnosti do řízení na místo dosavadní žalobkyně, správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel spatřuje pochybení odvolacího soudu v tom, že se nezabýval (ne)platností smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. května 2007, neboť na ní přímo závisí právní osud smlouvy o převodu rektasměnky ze dne 4. května 2007, jež je podle posouzení odvolacího soudu pro rozhodnutí o procesním nástupnictví relevantní. „Jestliže je neplatná smlouva o postoupení pohledávky, pak je bez dalšího neplatná i smlouva o převodu rektasměnky.“
Dovolatel dále snáší argumenty na podporu svého právního názoru o absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky a dále „z opatrnosti“ namítá, že tato smlouva dosud nenabyla účinnosti.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání žalovaného, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. července 2009 – srov. část první, článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Učinil tak vzhledem k závěrům, které formuloval a odůvodnil v usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 863/2009, od nichž nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu