ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.304.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 304/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f. , proti žalovanému M. H. , zastoupenému JUDr. J. K., Ph. D., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 78/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2007, č. j. 12 Cmo 466/2006-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II.. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. května 2007, č. j. 12 Cmo 466/2006-151, potvrdil rozsudek ze dne 23. ledna 2006, č. j. 45 Cm 78/2003-107, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. srpna 2002, č. j. 53 Sm 100/2002-11, kterým uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni České konsolidační agentuře částku 894.834,- Kč s 6% úrokem od 6. května 1999 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.893,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §175 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na ustanovení čl. I §53, §69, §76 odst. 2, §77 odst. 1 a §78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému se správnost směnečného platebního rozkazu prostřednictvím včas uplatněných námitek zpochybnit nepodařilo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný „se domnívá“, že nelze použít ustanovení čl. I §53 odst. 1 směnečného zákona, jelikož to odporuje povaze směnky vlastní, a zdůrazňuje, že nebyla-li mu směnka předložena do jednoho roku od jejího vystavení, ztrácí majitel směnky práva ze směnky i vůči němu jako výstavci. Zastává názor, podle něhož „se má uplatnit výlučná úprava“ uvedená v čl. I §78 odst. 2 směnečného zákona. V této souvislosti „napadá počátek prodlení žalovaného se zaplacením směnečné sumy a od toho se odvíjející úrok z prodlení“, setrvávaje přitom na výhradě, že datum splatnosti (rozuměj datum 5. května 1999) bylo do směnky doplněno neoprávněně.
Konečně dovolatel akcentuje, že i na řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu lze aplikovat závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 45/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož právo dlužníka vznést námitku promlčení se nekoncentruje do určitého stadia řízení a lze ji uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí o věci, tj. i v rámci řízení odvolacího. Potud doplňuje, že „byl uveden v omyl tím, kdo pozměnil zmíněnou směnku“ (osobou, která bez oprávnění do textu směnky doplnila shora uvedené datum splatnosti), pročež námitky směřovaly fakticky k jiné směnce než k té, kterou žalovaný vystavil.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné.
Jelikož v průběhu dovolacího řízení původní žalobkyně Č. k. a. zanikla bez likvidace dnem 31. prosince 2007, soud prvního stupně usnesením ze dne 2. prosince 2008, č. j. 45 Cm 78/2003-170, ve smyslu ustanovení §107 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračovat s její právní nástupkyní Č. r – M. f..
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jehož správnost byla dovoláním zpochybněna, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
K otázce, zda se zásada koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§175 o. s. ř.) vztahuje i na námitku promlčení, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom uzavřel, že nejde o námitku procesněprávní, poukazující na nedostatek podmínek řízení, k němuž soud přihlíží kdykoli za řízení, nýbrž jde o námitku s hmotněprávními důsledky, kterou je nutno uplatnit ve lhůtě pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Zásadně právně významným neshledává Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ani co do řešení otázky důsledků dovolatelem namítaného „nepředložení“ směnky k placení, když závěr, podle něhož zmeškáním lhůty k předložení vlastní směnky na viděnou neztrácí majitel práva vůči výstavci, jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I §53 odst. 1, §77 odst. 1 a §78 odst. 1 směnečného zákona (v literatuře viz Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4. vydání., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 166 a 207 a v rozhodovací praxi obdobně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2001, sp. zn. 29 Cdo 1937/2000 a ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002, pod číslem 37 a č. 4, ročník 2003, pod číslem 62).
Konečně na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani co do určení počátku doby, za kterou žalobci vůči žalovanému přísluší 6% úrok ze směnečného peníze (srov. čl. I §48 odst. 1 bod 2 směnečného zákona). V tomto směru totiž žalovaný ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žádnou odůvodněnou výhradu nevznesl, nehledě na to, že z obsahu spisu nelze dovodit, že by unesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mu směnka (obsahující doložku „bez protestu“) nebyla 5. května 1999 předložena k placení (k důkaznímu břemeni v tomto směru srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2005, sp. zn. 29 Odo 900/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 146).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu