ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3048.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3048/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele J.S ., zastoupeného JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Mírová 69, PSČ 103 00, za účasti společnosti INTESUNION, a. s. – v likvidaci , se sídlem v Dubí 3, Novosedlická 125, PSČ 417 03, identifikační číslo 14 86 46 31, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, PSČ 120 00, o určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 131/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 14 Cmo 79/2008-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti INTESUNION, a. s. – v likvidaci na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.860,- Kč, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 33 Cm 131/2004-38, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem návrh na určení, že rozhodnutí společnosti DAVENTREE RESOURCES LIMITED ze dne 1. dubna 2004 jako jediného akcionáře společnosti INTESUNION, a. s. – v likvidaci (dále též jen „společnost“) v působnosti valné hromady je neplatné, který navrhovatel odůvodňoval tím, že DAVENTREE RESOURCES LIMITED není jediným akcionářem společnosti.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného usnesení, k řešení nepředkládá.
Je tomu tak především proto, že dovolatel svojí argumentaci, jíž brojí proti právnímu posouzení učiněnému odvolacím soudem, buduje na jiném než soudy nižších stupňů zjištěném skutkovém stavu, maje za to, že mezi společností DAVENTREE RESOURCES LIMITED a Harvardským průmyslovým holdingem, a. s. byla uzavřena „smlouva o poskytnutí zástav a záruk“ (na jejímž základě se měla společnost Harvardský průmyslový holding, a. s. stát jediným akcionářem společnosti INTESUNION, a. s. – v likvidaci). Odvolací soud však uzavření této smlouvy nepovažoval za prokázané. Ve skutečnosti tak dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož prověření nelze dovolání připustit (srov. dikci ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.).
Nehledě k výše uvedenému nečiní zásadně právně významným napadené usnesení ani (dovoláním zpochybněný) závěr odvolacího soudu, podle něhož „i kdyby se prokázala existence“ uvedené smlouvy, zástavní právo k akciím společnosti (vydaným na jméno v listinné podobě) by pro absenci zástavního rubopisu (§40 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech) a předání akcií (§40 odst. 1 zákona o cenných papírech) nevzniklo. Uvedený závěr je plně v souladu s označenými ustanoveními zákona o cenných papírech, z nichž plyne, že předpokladem vzniku zástavního práva k listinným akciím na jméno (jakožto zákonným ordrepapírům) je zástavní rubopis a předání akcií (srov. mutatis mutandis pro převod vlastnického práva k zákonnému ordrepapíru rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1999, sp. zn. 32 Cdo 2043/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 1999, pod číslem 63).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají zejména z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písmeno g), §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelky celkem 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. června 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu