ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3091.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3091/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. N. , zastoupeného JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 32, PSČ 110 00, za účasti Bytového družstva Vyšehrad, Slavojova 9 , se sídlem v Praze 2, Slavojova 9, identifikační číslo 61 46 30 35, zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 18/1302, PSČ 170 00, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 54/2006, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2007, č. j. 14 Cmo 514/2006-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 8. června 2006, č. j. 46 Cm 54/2006-112, kterým Městský soud v Praze zamítl „žalobu“, jíž se navrhovatel domáhal, aby Bytové družstvo Vyšehrad, Slavojova 9 (dále jen „družstvo“) bylo zavázáno zaplatit mu 100.000,- Kč s 2,5% ročním úrokem z prodlení od 23. března 2005 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož navrhovatel zaplatil částku 100.000,- Kč družstvu jako (nevratný) příspěvek do fondu oprav, nikoli - jak tvrdil - jako další členský vklad (jenž by mu měl být v rámci vypořádání jeho zaniklého členství v družstvu vrácen). Členská schůze konaná 20. června 1995, která ve smyslu čl. VII odst. 1 písm. d/ stanov družstva rozhodovala o přijetí navrhovatele za člena družstva, podmínila jeho přijetí zaplacením uvedené částky do fondu oprav. Navrhovatel tuto podmínku splnil 29. června 1995, kdy částku 100.000,- Kč družstvu uhradil, „a v souladu s tím má vyznačeno v členské knížce přijetí (= vznik členství) až od data 29. června 2005“ a nikoliv již od 23. června 1995, kdy uhradil základní členský vklad. Odvolací soud zdůraznil, že kdyby navrhovatel uvedenou částku jako příspěvek do fondu oprav nezaplatil, členem družstva ani nájemcem družstevního bytu by se nestal; stejně tak by mu byt nebyl převeden do vlastnictví (k čemuž došlo smlouvou ze dne 24. února 1997). To, že družstvo přijatou částku v příjmovém dokladu i v členském průkazu označilo a zaúčtovalo jako další členský vklad, nemohlo - podle názoru odvolacího soudu - na určeném účelu platby nic změnit.
Navrhovatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Zásadní právní význam Nejvyšší soud nespatřuje v řešení otázek, zda usnesení členské schůze družstva může vyvolat právní účinky mimo samotné družstvo navenek (vůči třetím osobám) a zda členská schůze může svým rozhodnutím ukládat třetím osobám povinnosti a zakládat jim práva. Tyto otázky nebyly pro rozhodnutí věci určující a odvolací soud na jejich posouzení své rozhodnutí nezaložil.
Námitkou, podle níž obsah vůle právnické osoby nemůže být vykládán podle usnesení jejího orgánu, byl-li projev vůle učiněný navenek vůči třetí osobě statutárním orgánem od tohoto usnesení odlišný, dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani důvodem vymezeným v §241a odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Konečně na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z pohledu výhrady dovolatele, podle níž mu nemohla vzniknout dle usnesení členské schůze povinnost uhradit předmětnou částku jako příspěvek do fondu oprav, když družstvo jednající představenstvem projevilo vůči dovolateli vůli přijmout tuto částku jako další členský vklad.
Je tomu tak proto, že dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení věci, vycházeje přitom z jiného, než soudy nižších stupňů zjištěného, skutkového stavu. Soudy obou stupňů totiž shodně uzavřely, že dovolatel platil předmětnou částku jako příspěvek do fondu oprav (bez ohledu na údaj uvedený v příjmovém dokladu družstva a v členském průkazu dovolatele), nikoli jako další členský vklad. Ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož přezkoumání dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ připustit nelze (srov. výslovné znění ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka, podle níž se odvolací soud nezabýval tvrzenou „zmatečností“ rozhodnutí členské schůze či otázkou „poměru mezi příspěvkem do fondu oprav a kupní cenou“, vystihující z obsahového hlediska dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť nezakládá žádnou otázku zásadního právního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Nejvyšší soud dále odmítl dovolání i v rozsahu, jímž je napadán výrok II. rozsudku odvolacího soudu, neboť dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu