ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3247.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3247/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a) MUDr. R. F. a b) Obchodní společnosti ŽSÚD, s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 10, Vinohradská 230, identifikační číslo 25 64 16 11, obou zastoupených Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze – Smíchově, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, za účasti 1) Mgr. P. H. a 2) JUDr. Miroslava Štorkana , advokáta, se sídlem v Praze–Uhříněvsi, Nové náměstí 17, PSČ 104 00, jako správce konkurzní podstaty úpadce ŽIVNOSTENSKÉ SPOŘITELNÍ A ÚVĚRNÍ DRUŽSTVO, identifikační číslo 25 11 24 65, o určení, že navrhovatel a) je likvidátorem navrhovatelky b), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 174/2005, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2008, č. j. 3 Cmo 458/2007-127, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2008, č. j. 3 Cmo 458/2007-127, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2007, č. j. 19 Cm 174/2005-96, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů rozsudek ze dne 16. dubna 2007, č. j. 19 Cm 174/2005-96, kterým Městský soud v Praze zamítl „žalobu“ o určení, že navrhovatel a/ je jediným likvidátorem Obchodní společnost ŽSÚD, s. r. o. v likvidaci.
Vyšel přitom z toho, že:
1) V roce 2000 bylo rozhodnuto o likvidaci navrhovatelky b/ (Obchodní společnosti ŽSÚD, s. r. o.) a do funkce likvidátora byl jmenován navrhovatel a/ (MUDr. R. F.). Dne 14. června 2000 byla tato skutečnost zapsána do obchodního rejstříku.
2) Jediným společníkem navrhovatelky b/ bylo ŽIVNOSTENSKÉ SPOŘITELNÍ A ÚVĚRNÍ DRUŽSTVO (dále jen „úpadce“), na jehož majetek byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2000, č. j. 98 K 18/2000-10, prohlášen konkurs; správcem jeho konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. Miroslav Štorkan.
3) JUDr. Miroslav Štorkan jako správce konkursní podstaty úpadce učinil dne 28. března 2001 rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady navrhovatelky b/, jímž odvolal navrhovatele a/ z funkce likvidátora a jmenoval likvidátorkou Mgr. Petru Hložkovou (dále též jen „sporné rozhodnutí“).
4) Navrhovatel a/ jakožto likvidátor navrhovatelky b/ byl z obchodního rejstříku vymazán a Mgr. Petra Hložková jakožto likvidátorka navrhovatelky b/ byla do obchodního rejstříku zapsána ke dni 22. června 2004.
Na takto ustaveném základě odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého jedinou cestou, jak mohli navrhovatelé dosáhnout změny zápisu v obchodním rejstříku, byl postup podle ustanovení §131 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“); jelikož lhůtu pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady navrhovatelé zmeškali, právo na podání tohoto návrhu zaniklo. Návrh v projednávané věci „sleduje záměr obejít zákon, což je nepřípustné a vede k závěru, že není dán naléhavý právní zájem“ na požadovaném určení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé a/ a b/ dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce naplnění dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelé především brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož jedinou cestou, jak by mohli zvrátit účinky rozhodnutí učiněného JUDr. Miroslavem Štorkanem jako údajným jediným společníkem navrhovatelky b/, byl postup podle §131 obch. zák.
Zdůrazňují, že jmenovaný jakožto správce konkursní podstaty úpadce nebyl oprávněn k přijetí takového rozhodnutí, neboť účast úpadce v navrhovatelce b/ zanikla v důsledku prohlášení konkursu na jeho majetek (§148 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000). V době přijetí rozhodnutí tak byl osobou „stojící zcela mimo“ navrhovatelku b/ a neměl oprávnění rozhodovat o jejích vnitřních poměrech. Jeho rozhodnutí je tudíž rozhodnutím nicotným, nemajícím žádné právní účinky, a nikoliv rozhodnutím neplatným. Dovolatelé tudíž nemohli postupovat podle ustanovení §131 obch. zák., ale naopak museli využít určovací žaloby podle ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř.
Dále dovolatelé vyjadřují přesvědčení, že ustanovení §131 obch. zák. se vztahuje pouze na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv již na případné vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka, přijatého v působnosti valné hromady.
Vadu řízení pak dovolatelé spatřují v tom, že odvolací soud neprovedl jimi navrhované důkazy, jimiž mělo být prokázáno, že se JUDr. Miroslav Štorkan nestal společníkem navrhovatelky b/.
Mgr. Petra Hložková navrhuje, aby dovolací soud dovolání navrhovatelů zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., je i důvodné, neboť odvolací soud posoudil v projednávané věci vztah ustanovení §131 obch. zák. a §80 písm. c/ o. s. ř. v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání napadeného rozhodnutí).
Odvolacímu soudu je nutno přisvědčit v závěru, podle něhož se ustanovení §131 obch. zák. vztahuje i na přezkoumání platnosti rozhodnutí jediného společníka přijatého v působnosti valné hromady (§132 obch. zák.); názor dovolatelů, že tomu tak není, neobstojí (srov. k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2008, sp. zn. 29 Odo 1639/2006, či ze dne 23. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Správně také odvolací soud uzavřel, že nebyl-li podán návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (jediného společníka v působnosti valné hromady) podle §131 obch. zák. anebo jestliže nebyl úspěšný, lze platnost takového rozhodnutí přezkoumávat zásadně jen v rejstříkovém řízení, ve kterém soud rozhoduje o povolení zápisu skutečnosti založené usnesením valné hromady (jediného společníka) do obchodního rejstříku (srov. ustanovení §131 odst. 8 obch. zák. a pro období do 31. prosince 2000 závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2811/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 92).
V projednávané věci však podstatou sporu mezi účastníky není platnost rozhodnutí přijatého jediným společníkem navrhovatelky b/ v působnosti valné hromady, ale otázka, zda osoba, jež takové rozhodnutí přijala (JUDr. Miroslav Štorkan jako správce konkursní podstaty úpadce), byla oprávněna vykonávat práva jediného společníka navrhovatelky b/.
Přitom bylo-li sporné rozhodnutí přijato osobou, která nebyla oprávněná vykonávat práva jediného společníka, její „rozhodnutí v působnosti valné hromady“ nemá (nemůže mít) žádné právní účinky a ustanovení §131 obch. zák. se v takovém případě neuplatní. Dovolatelé tudíž - majíce za to, že JUDr. Miroslav Štorkan jako správce konkursní podstaty úpadce nebyl oprávněn sporné rozhodnutí přijmout - správně nepostupovali podle označeného ustanovení a tato skutečnost nemůže být důvodem pro závěr o nedostatku jejich naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2008, sp. zn. 29 Odo 1639/2006, či ze dne 23. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008).
V situaci, kdy je v obchodním rejstříku jako likvidátorka navrhovatelky b/ zapsána jiná osoba (Mgr. Petra Hložková), jež měla být jmenována rozhodnutím učiněným v působnosti valné hromady osobou, která nebyla (dle tvrzení navrhovatelů) práva jediného společníka navrhovatelky b/ oprávněna vykonávat (JUDr. Miroslav Štorkan jako správce konkursní podstaty úpadce), nelze tomu, kdo se považuje za likvidátora navrhovatelky b/ (tj. navrhovateli a/), ani samotné navrhovatelce b/ upřít naléhavý právní zájem na určení, že likvidátorem navrhovatelky b/ je navrhovatel a/ (§80 písm. c/ o. s. ř.).
Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož měli dovolatelé postupovat podle ustanovení §131 obch. zák. a na požadovaném určení jim tudíž nesvědčí naléhavý právní zájem, tudíž správný není. Proto Nejvyšší soud - aniž se pro nadbytečnost zabýval dovolateli namítanými vadami řízení - rozsudek odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které nemohl obstát, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).
Ve sporu o určení, která osoba je orgánem společnosti s ručením omezeným, soud rozhoduje usnesením (srov. §200e odst. 1, odst. 3 větu druhou o. s. ř. ve spojení s ustanovením §9 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením) nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou - kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou - formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod číslem 45). Proto Nejvyšší soud i v této věci rozhodl o dovolání usnesením (§243b odst. 6 o. s. ř.).
V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne závěry, které ohledně účinků prohlášení konkursu na majetek jediného společníka společnosti s ručením omezeným podle ustanovení §148 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném do 31. prosince 2000, formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3411/2007 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu). Taktéž vezme v úvahu i závěry ohledně oprávnění správce konkursní podstaty vykonávat práva společníka, formulované Nejvyšším soudem pro poměry akciové společnosti v usneseních ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 1347/2006 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) a ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2157/2007 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2010, pod číslem 57).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižšího stupně závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. června 2010
doc. JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu