ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3281.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3281/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky SVCS s. r. o. , se sídlem v Brně, Optátova 708/37, PSČ 637 00, identifikační číslo 26 21 84 45, zastoupené Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 20, PSČ 602 00, za účasti 1/ Ing. V. B. , zastoupeného JUDr. Hanou Udatnou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Kunínova 1721, PSČ 149 00, 2/ P. L., o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 37429/3, o dovolání Ing. Vladimíra Balhara proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2007, č. j. 5 Cmo 86/2007-252, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 17. ledna 2007, č. j. F 10637/2005, F 16942/2005, C 37429/3-230, kterým Krajský soud v Brně rozhodl o výmazu jednatele navrhovatelky Ing. V. B. z obchodního rejstříku, zápisu zániku jeho funkce ke dni 25. dubna 2005 a zápisu jednatele P. L. se vznikem jeho funkce ke dni 25. dubna 2005 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ( výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. V.B.dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení nepřihlížel k novým (dalším) argumentům, které dovolatel uvedl v doplnění svého dovolání z 20. ledna 2010, neboť se tak stalo po uplynutí lhůty k dovolání (§242 odst. 4 o. s. ř.).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výrokům o náhradě nákladů řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud rozhodl ve věci samé, může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitka, podle níž je společnost (navrhovatelka), nikoliv společník (dovolatel), povinna nést důkazní břemeno ohledně splnění všech zákonných předpokladů postupu dle §130 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní proto, že odvolací soud na závěru o neunesení důkazního břemene ohledně doručení návrhu své rozhodnutí nezaložil; uzavřel totiž, že návrh usnesení mimo valnou hromadu byl dovolateli doručen. Uvádí-li dovolatel opak, oponuje tím uvedenému skutkovému zjištění, uplatňuje tak dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž však v projednávané věci nemá k dispozici (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Stejně tak tvrzením, že návrh usnesení mimo valnou hromadu nebyl adresován jednotlivým společníkům, dovolatel polemizuje s opačnými skutkovými závěry odvolacího soudu, podle nichž byl návrh osobně předán jednatelem a společníkem navrhovatelky Ing. J. D. (který s ním byl seznámen) společníkům P.Ř. a Ing. A. P.a doručen dovolateli - tedy, že předmětný návrh byl adresován jednotlivým společníkům navrhovatelky.
A konečně i námitkou, podle níž návrh nebyl předložen osobou jinak oprávněnou ke svolání valné hromady, opřenou o tvrzení, že na obálce zásilky obsahující návrh je jako odesílatel uvedena navrhovatelka, nikoliv její jednatel Ing. J. D., dovolatel opět zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, podle něhož „autorem“ návrhu je v souladu s §130 obch. zák. jednatel Ing. J. D.. Nehledě ani na to, že šlo o rozhodnutí nahrazující rozhodnutí valné hromady navrhovatelky, takže nic nebránilo tomu, aby návrh odeslala.
I těmito námitkami tak dovolatel uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím však přípustnost dovolání v projednávané věci založit nelze.
Poslední dovolatelem předestřená otázka - zda lze návrh usnesení mimo valnou hromadu považovat za právní úkon - přípustnost dovolání v projednávané věci rovněž nezakládá, když její posouzení nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující, resp. na jejím posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání Ing. V. B. bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu