ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3580.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3580/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatele M. F. , zastoupeného JUDr. R. A., advokátem, o zápis společnosti osnpk, s. r. o. do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 61733, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. května 2009, č. j. 8 Cmo 106/2009-23, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2009, č. j. F 9094/2009, C 61733/1-12, kterým tento soud zamítl návrh na zápis společnosti osnpk, s. r. o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Soudy obou stupňů – konstatujíce, že v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, v oddíle C, vložce 61428, je zapsána společnost s., s. r. o., – uzavřely, že obchodní firma navržená k zápisu je - z hlediska průměrného (potenciálního) zákazníka či spotřebitele - zaměnitelná s již zapsanou obchodní firmou s. s. r. o.
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou
v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), přičemž usnesení odvolacího soudu - jsa vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) - Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
Posouzení otázky, zda je obchodní firma o., s. r. o. zaměnitelná s již zapsanou firmou s., s. r. o., má totiž význam právě a jen pro pojednávanou věc a postrádá tak potřebný judikatorní přesah, přičemž závěry odvolacího soudu co do zaměnitelnosti zvolené obchodní firmy nejsou ani v rozporu s aplikovatelným hmotným právem (§10 odst. 1 obch. zák.).
K námitkám dovolatele týkajícím se zaměnitelnosti obchodní firmy Nejvyšší soud připomíná, že závěr, podle něhož při posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka, je judikaturou dlouhodobě zastáván – srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1994, č. j. 3 Cmo 813/93, uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo 4, ročník 1995, na straně 146, s jehož závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Z povahy řízení o zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku pak zcela zjevně plyne, že rejstříkový soud se nemůže zabývat „věcným přezkumem zaměnitelnosti navržené firmy s … již zapsanou firmou později, v době, kdy by eventuálně obě zapsané společnosti již podnikaly“, jak požaduje navrhovatel.
Řešení dovolatelem předestřené otázky, zda je subjekt, jenž ve svém zakladatelském dokumentu uvede předmět podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona“, z hlediska takto vymezeného předmětu podnikání zaměnitelný s jiným subjektem, nebylo pro rozhodnutí projednávané věci určující, neboť odvolací soud na něm své rozhodnutí nezaložil.
Poukaz dovolatele na „stále trvající zaměnitelnost obchodních firem společností jiných podnikatelů“, jakož i jeho tvrzení, že jde o „tzv. předzaloženou společnost“, jsou z hlediska posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy konkrétní obchodní společnosti bezvýznamné.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu