ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.364.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 364/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně GIS group v. o. s. , se sídlem v Praze 7, Komunardů 309/6, PSČ 170 00, identifikační číslo 18 25 14 80 , zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Oldřichova 23, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) JUDr. Miloslavě Wipplingerové , advokátce, se sídlem v Plzni, Pražská 45, PSČ 301 50, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně HOTEL DIPLOMAT PLZEŇ a. s., identifikační číslo 47 71 92 31 a 2) městu Plzeň, se sídlem v Plzni, Vnitřní Město, náměstí Republiky 1/1, identifikační číslo 00 07 53 70, zastoupenému JUDr. Janem Kocinou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 6, PSČ 301 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 8/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2007, č. j. 15 Cmo 46/2007-147, o dovolání žalobkyně takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2007, č. j. 15 Cmo 46/2007-147, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 9. února 2004, č. j. 28 Cm 8/2001-72, ve výroku, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 47,328.019,- Kč, a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.).
Odvolací soud, jsa vázán právním názorem vysloveným v rozsudku ze dne 30. ledna 2007, č. j. 29 Odo 105/2005-117, jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 30. září 2004, č. j. 15 Cmo 62/2004-94, ve výrocích I. a IV. (výrokem I. odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, že určil pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní HOTEL DIPLOMAT PLZEŇ a. s. ve výši 47,328.019,- Kč co pohledávky II. třídy, a ve výroku o nákladech řízení a výrokem IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení, po částečném opakování dokazování uvedl, že žalobkyně přihlásila do konkursu na majetek společnosti HOTEL DIPLOMAT PLZEŇ a. s. (dále jen „úpadkyně“) mimo jiné pohledávku ve výši 47,328.019,- Kč (popřenou pouze druhým žalovaným při přezkumném jednání konaném 7. března 2001) z titulu vkladu do majetku úpadkyně. Tímto vkladem bylo nepeněžité plnění představující projektové práce a právo na užívání pozemku, které svědčí žalobkyni, jež uhradila nájemné spojené s jeho užíváním. Zvýšení základního jmění úpadkyně formou nepeněžitého vkladu právní předchůdkyně žalobkyně nebylo zapsáno do obchodního rejstříku, jeho účinky tak nenastaly a úpadkyně nemohla nabýt vlastnické právo k nepeněžitému vkladu. Žalobkyni proto mohlo vzniknout - při splnění zákonných podmínek - pouze právo na vydání majetkové hodnoty, tvořící zamýšlený nepeněžitý vklad. Dohoda o jiné formě vypořádání bezdůvodného obohacení nebyla mezi žalobkyní a úpadkyní uzavřena.
Z přihlášky pohledávky a ze skutkových tvrzení žaloby vyplývá, že ve smyslu ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „ZKV“), žalobkyně v přihlášce do konkursu uvedla jako důvod přihlášené pohledávky vklad do majetku úpadkyně. Poněvadž ke vkladu do majetku společnosti úpadkyně nedošlo, je bez významu též rozhodnutí jediného akcionáře úpadkyně při výkonu působnosti valné hromady z 24. dubna 1996 o snížení základního jmění, s tím, že majetek poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně v hodnotě 61,929.019,- Kč (správně 61,828.019,- Kč) představuje závazek úpadkyně vůči žalobkyni. Žalobkyně má tak právo na vydání nepeněžitého plnění, které bylo předmětem zamýšleného vkladu do majetku úpadkyně, a nikoliv právo na úhradu peněžité pohledávky.
Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemá za úpadkyní peněžitou pohledávku z důvodu vkladu do majetku úpadkyně, jak uvedla v žalobě. V rozporu s ustanovením §23 odst. 2 ZKV uvedla v žalobě jiný důvod pohledávky než v přihlášce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož v přihlášce pohledávky uvedla jako její právní důvod vklad do majetku společnosti, přičemž v žalobě o určení pravosti se dovolala právního důvodu jiného. Namítá, že v přihlášce pohledávky uvedla jako titul vzniku pohledávky sice vklad do majetku společnosti se splatností 24. dubna 2000 a tato pohledávka - i její splatnost - byla opřena o rozhodnutí jediného akcionáře společnosti z 24. dubna 1996. Tuto „skutečnost“ však poté „vysvětlila a objasnila“ v žalobě tak, že šlo „spíše o pojmenování kroku, který učinila vůči úpadkyni a který odstartoval sérii úkonů, které vedly ke vzniku pohledávky“. Tvrdí, že měla být vyzvána k doplnění a upřesnění přihlášky pohledávky, a jelikož se tak nestalo, provedla toto upřesnění posléze v podané žalobě.
V průběhu řízení nebylo vyvráceno její tvrzení, že původním akcionářem úpadkyně „došlo ke vkladu majetku“ ve výši 61,828.019,- Kč. Tato částka byla do společnosti vložena, měl být o ni navýšen základní kapitál společnosti (to se nestalo) nebo měla být tato pohledávka vyplacena zpět dovolatelce podle rozhodnutí jediného akcionáře z 24. dubna 1996 ve lhůtě uvedené v rozhodnutí. Přihláškou tak byla přihlášena splatná pohledávka (ke dni 24. dubna 2000). Dovolatelka uvádí, že podle právních předpisů není ani možné požadovat vrácení vkladu majetku do společnosti a v tomto případě to nebylo možné ani z technických důvodů, protože vklad se stal součástí stavby a tato situace byla ošetřena rozhodnutím jediného akcionáře z 24. dubna 1996 tím, že úpadkyni vznikla povinnost uhradit částku 47,328.019,- Kč. Z tohoto pohledu se právní titul uvedený v přihlášce „jeví jako neuvedený“ a měla být vyzvána k jeho doplnění a upřesnění. Nelze však zamítnout žalobu proto, že se v ní odchýlila od právního titulu uvedeného v přihlášce.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Druhý žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za zjevně bezdůvodné.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Podle ustanovení §23 odst. 2 ZKV konkursní věřitelé nevykonatelných pohledávek, které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, mohou se domáhat určení svého práva; žalobu musí podat u soudu, který prohlásil konkurs, proti popírajícím konkursním věřitelům i správci; smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v nich uvedené. O pořadí pohledávky rozhoduje vždy soud.
Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tedy skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Povahou přihlášky pohledávky do konkursu se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, v němž vysvětlil, že přihláška pohledávky do konkursu je podáním, které má charakter žaloby, a že obsahuje-li přihláška pohledávky do konkursu údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do konkursu, ale konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoliv důvodem k odstraňování vad přihlášky. Jestliže konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů, uvede vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí kladených jeho žalobním tvrzením ustanovením §23 odst. 2 ZKV. K těmto judikatorním závěrům se Nejvyšší soud přihlásil dále např. v rozsudcích uveřejněných pod čísly 38/2009 a 58/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož žalobkyně uvedla v žalobě jiný důvod pohledávky než v přihlášce do konkursu. Do konkursu přihlásila pohledávku z titulu vkladu do majetku úpadkyně a tímto vkladem bylo nepeněžité plnění představující projektové práce a nájemné za užívání pozemku. Ke vkladu do majetku společnosti nedošlo, proto nemá žádný význam ani rozhodnutí jediného akcionáře z 24. dubna 1996 o snížení základního jmění a o tom, že majetek poskytnutý jako vklad představuje závazek úpadkyně vůči žalobkyni. Žalobkyně má proto právo na vydání nepeněžitého plnění, jež bylo předmětem zamýšleného vkladu, a nikoliv právo na úhradu peněžité pohledávky z důvodu vkladu do majetku úpadkyně, jak uvedla v žalobě.
Závěr odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za nesprávný, protože žalobkyně v žalobě uvedla tytéž skutečnosti jako v přihlášce. V intencích zmíněného rozhodnutí ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, není totiž právně významné, že věřitelka přihlásila pohledávku jako nárok na vrácení nepeněžitého vkladu do majetku úpadkyně, který v souladu s ustanovením §20 odst. 2 věty třetí ZKV vyčíslila peněžitou částkou. Stejně jako v případě jiného sporu i pro přezkum pohledávky v incidenčním sporu platí, že soud musí vždy zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného (než přihlašovatelem tvrzeného) titulu, např. z titulu bezdůvodného obohacení. Jiná právní kvalifikace téhož skutku není změnou právního důvodu přihlášené pohledávky.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud uváží, zda v situaci, kdy jde o řízení v systému neúplné apelace podle ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. a zákonné koncentrace podle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř., jsou přípustná tvrzení, jimiž by žalobkyně doplnila skutková tvrzení významná pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou a uplatněnou ve správné výši. Přitom přihlédne i k závěrům vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž soud není zbaven povinnosti provést i jiné než účastníky navržené důkazy i v režimu zákonné koncentrace řízení podle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř., jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (§120 o. s. ř.). Zákonná koncentrace řízení omezuje soud v rozsahu těchto aktivit potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo.
Odvolací soud rovněž nepřehlédne, že druhý žalovaný popřel pohledávku žalobkyně nejen co do pravosti, ale i co do výše.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu