ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3766.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3766/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce C.-2, LTD zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, proti žalovaným 1) Ing. P. H. , zastoupenému JUDr. I. S., advokátkou a 2) B. D. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 17/2008, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2009, č. j. 12 Cmo 459/2008-67, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2008, č. j. 23 Cm 17/2008-60, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2009, č. j. 12 Cmo 459/2008-67, se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 11. září 2008, č. j. 23 Cm 17/2008-60, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh, jímž se první žalovaný domáhal „uložení povinnosti žalobci složit jistotu za náklady řízení“.
Proti rozhodnutí soudů obou stupňů podal první žalovaný dovolání, domáhaje se jejich zrušení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí či vyhovění návrhu, kterým se žalovaný domáhal, aby soud žalobci uložil složit jistotu za náklady řízení, rozhodnutím ve věci samé není.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání prvního žalovaného v rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jako nepřípustné odmítl.
V části směřující proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ prvního žalovaného podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání - srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když v řízení bude dále pokračovat soud prvního stupně (viz rozhodnutí uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu