ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3831.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3831/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně společnosti ITEAD a. s., se sídlem v Pardubicích – Zeleném předměstí, Masarykovo nám. 1484, PSČ 530 02, identifikační číslo 00 48 58 29, zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, PSČ 679 76, proti žalované společnosti AGROFERT HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 4, Pyšelská 2327/2, PSČ 149 00, identifikační číslo 26 18 56 10, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, PSČ 110 00, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Cm 87/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2008, č. j. 9 Cmo 441/2007 – 63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2006, č. j. 54 Cm 87/2004 – 37, kterým tento soud zamítl žalobu na obnovu řízení, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 50 Cm 86/99 v rozsahu částky 3,515.541,60 Kč s 6% úrokem od 3. dubna 1998 do zaplacení a v rozsahu odměny ve výši 11.718,40 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud, s poukazem na ustanovení §228 odst. 1, §233 odst. 1 a §235f občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uvedl, že žalobkyně uplatnila jako důvod obnovy řízení okolnost, že se po nabytí právní moci rozsudku ve věci sp. zn. 50 Cm 86/99 objevily nové skutečnosti a důkazy, které nemohla bez své viny použít v původním řízení a které pro ni mohou přivodit příznivější rozhodnutí.
Konstatoval, že poté, co soud prvního stupně žalobu na obnovu řízení jako nedůvodnou a současně opožděnou zamítl, žalobkyně v odvolacím řízení souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že v případě tvrzené nové skutečnosti (že platby, hodnocené soudy jako platby na žalovanou směnku, byly platbami určenými na odkup směnky, kterou Bionafta, a. s., vystavila na řad INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKY, akciové společnosti), nejde o novou skutečnost, a že tvrzený důvod obnovy byl navíc uplatněn po uplynutí tříměsíční zákonné lhůty.
Pokud ovšem žalobkyně jako důvod obnovy řízení uplatňovala okolnost, že tu jsou důkazy, které bez své viny nemohla použít v původním řízení, je třeba podle odvolacího soudu zdůraznit, že za situace, kdy v odvolacím řízení sama připustila, že vznesená tvrzení, původně uplatněná jako jeden z důvodů obnovy řízení, „ve své podstatě“ nepředstavují nové skutečnosti, které nemohla bez své viny použít v původním řízení (a odvolací soud se s tímto názorem ztotožnil), lze učinit závěr, že v případě nových důkazů by pojmově muselo jít o důkazy, navrhované k tvrzením, vzneseným v původním řízení. Jsou-li však navrhovány nové důkazy k tvrzením, která v průběhu původního řízení nezazněla, nejde o způsobilý důvod obnovy řízení a obnovu řízení proto není možno považovat za přípustnou ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. Byť již žalobkyně nesetrvala na důvodu obnovy, spočívajícím v tvrzení nových skutečností, které dle svého přesvědčení nemohla bez své viny uplatnit v původním řízení, lze se, podle odvolacího soudu, rovněž ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně o opožděném podání takového návrhu. V tom směru odvolací soud odkázal na příslušnou argumentaci soudu prvního stupně. Jde-li o opožděná (dle původního přesvědčení žalobkyně nová), tvrzení a nově uplatněné důkazy se vztahují k těmto tvrzením, je možno považovat argumentaci soudu prvního stupně, vážící se k otázce včasnosti uplatnění důkazů, za poněkud nepřesnou. Nejde o to, jestli ve vztahu k opožděně tvrzeným novým skutečnostem jde o včasné důkazy. Podstatné je to, že zde nejde o nové důkazy k případným konkrétním tvrzením, vzneseným v průběhu původního řízení a tedy vůbec nejde o způsobilý důvod k obnově řízení. To vše za situace, že v daném případě není pochyb o tom, že nejsou vznášena nová tvrzení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s .ř.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Dovolatelka má za to, že jí odvolací soud odňal možnost jednat před soudem tím, že přezkoumal napadené usnesení bez nařízení ústního jednání.
Dále pak napadá závěr odvolacího soudu, že podaná žaloba je nepřípustná a namítá, že předmětné skutečnosti (že sporné platby byly určeny na jinou směnku) tvrdila již v původním řízení.
Rovněž tak dovolatelka popírá, že by kdy tvrdila, že žalobu podala po uplynutí zákonné lhůty. Ve vztahu k novým skutečnostem (o nichž se ovšem v řízení ukázalo, že nejsou důvodem pro obnovu řízení), žalobkyně připustila marné uplynutí lhůty, ve vztahu k řádně uplatněnému důvodu obnovy, jímž jsou nové důkazy, však tvrdila zachování lhůty pro podání žaloby.
K odvolacím soudem tvrzené nepřípustnosti obnovy, z důvodu „tvrzení nových důkazů“, které měly prokázat skutečnosti, jež v původním řízení nebyly uplatněny (v důsledku čehož nejde o způsobilý důvod k obnově řízení), dovolatelka uvádí, že předmětné skutečnosti tvrdila již v původním řízení, i když „v méně konkrétní podobě“, než v žalobě na obnovu řízení. Namítá, že po celou dobu původního řízení uváděla, že sporné platby byly určeny na jinou směnku, ač nebyla schopna tuto jinou směnku přesněji identifikovat. Teprve po ukončení konkursu na společnost Bionafta a. s. a po vrácení dokladů správkyní konkursní podstaty předsedovi představenstva společnosti Bionafta a. s. byla nalezena kopie předmětné směnky a potvrzení o platbě, což jsou listiny, které dovolatelka považuje za nové důkazy. Až po nalezení této směnky byla schopna přesně určit, na jakou směnku byla platba určena. Proto napadla původní rozhodnutí žalobou na obnovu řízení s ohledem na nové důkazy, které prokazovaly od počátku řízení tvrzenou skutečnost, že sporné platby byly určeny na jinou směnku. Tvrzený důvod pro obnovu řízení tedy má za uplatněný v intencích §228 odst. 1 o. s. ř. a obnovu řízení shledává přípustnou. Dovolatelka obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že ve vztahu k novým důkazům je odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu chybné, když z pohledu tvrzeného důvodu obnovy řízení v podobě nových důkazů má žalobu za podanou v zákonem stanovené lhůtě.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně napadá dovoláním usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení. Přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení potvrdil. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Dovolání ve smyslu citovaných ustanovení je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, či namítané vady řízení – nezahrnují-li otázku zásadního právního významu – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou.
Dovolatelka především napadá závěry odvolacího soudu týkající se včasnosti podané žaloby na obnovu řízení. K této námitce dovolací soud uzavírá, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že ve vztahu k tvrzeným novým skutečnostem byla žaloba opožděná (což dovolatelka nepopírá), ve vztahu k tvrzení žalobkyně, že jsou tu důkazy, které bez své viny nemohla použít v původním řízení, věc meritorně projednal a rozhodl o ní.
Ve vztahu k dovolatelkou navrženým novým důkazům založil odvolací soud napadené rozhodnutí na tom, že jde sice o důkazy nové, ale že dovolatelka tvrzení, ke kterým se vztahují, nevznesla v původním řízení. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že se nové důkazy předkládané v řízení o obnově řízení musí vztahovat k tvrzením předneseným v původním řízení, jenž je v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72/1954, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2005, sp. zn. 26 Odo 1195/2005 a další), dovolatelka nenapadá. Zpochybňuje však závěr odvolacího soudu, že předmětné skutečnosti netvrdila již v původním řízení, když, jak uvádí, je tvrdila, byť „v méně konkrétní podobě“. Správnost tohoto tvrzení se však z obsahu spisu nepodává a ostatně ani dovolatelka sama nekonkretizuje, ve kterém ze svých podání či přednesů v původním řízení měla taková tvrzení předložit.
A konečně tvrdí-li dovolatelka, že ji byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, není ani tato námitka za situace, kdy může být dovolání přípustné pouze podle obdobného použití ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., způsobilá založit přípustnost dovolání, ale může být pouze důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost.
Protože dovolací soud neshledal důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2010
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu