ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.404.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 404/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele M. H. , zastoupeného Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Celetná 4, PSČ 110 00, za účasti společnosti Moravská typografie, a. s. , se sídlem v Brně, Moravské nám. 754/13, identifikační číslo osoby 15549763, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 16, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí správce konkursní podstaty při výkonu působnosti valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 67/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2009, č. j. 5 Cmo 375/2008-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti Moravská typografie, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 30. června 2008, č. j. 50 Cm 67/2007-74, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh ze dne 6. června 2007 „na určení“, že rozhodnutí Ing. M. B. jako správce konkursní podstaty společnosti Moravská typografie, a. s. (dále jen „společnost“), které učinil při výkonu působnosti valné hromady společnosti a kterým odvolal navrhovatele z funkce předsedy představenstva se zánikem funkce ke dni 2. listopadu 2006 a jmenoval do funkce předsedy představenstva společnosti se vznikem funkce ke dni 2. listopadu 2006 pana M. D., je neplatné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda správce konkursní podstaty může vykonávat akcionářská práva k akciím sepsaným do konkursní podstaty v situaci, kdy o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty probíhá spor. Namítá, že se odvolací soud v projednávané „nezabýval otázkou, zda jsou akcie zahrnuty do konkursní podstaty oprávněně či nikoliv“, poukazuje na ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a uzavírá, že „správce konkursní podstaty nebyl oprávněn vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi“.
V otázce oprávnění správce konkursní podstaty vykonávat akcionářská práva k akciím sepsaným do soupisu majetku konkursní podstaty sjednotil Nejvyšší soud rozhodovací praxi soudů již publikací rozhodnutí uveřejněného pod číslem 94/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm je formulován a odůvodněn závěr, podle kterého je správce konkursní podstaty ve smyslu ustanovení §14a odst. 1 ZKV, oprávněn a povinen vykonávat veškerá akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty bez zřetele k tomu, zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo (ve smyslu §6 odst. 3 ZKV) jako majetek jiných osob, a to i v průběhu sporu o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (§19 ZKV).
Uvedený závěr, jenž odvolací soud v napadeném usnesení plně respektoval, Nejvyšší soud znovu potvrdil v usneseních ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 1347/2006 (které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2157/2007 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2010, pod číslem 57), ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 2022/2009 (které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) a ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1003/2009 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2010, pod číslem 139). Jeho posouzení tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 810,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle něhož Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 23. listopadu 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu