ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4237.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4237/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Milošem Janáčkem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, PSČ 580 01, proti žalované I. D., zastoupené JUDr. Zorou Švabíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Novoborská 29, PSČ 190 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 3/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č. j. 9 Cmo 246/2009-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.109,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. května 2009, č. j. 39 Cm 3/2009-61, jímž Krajský soud v Hradci Králové ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. prosince 2008, č. j. 39 Sm 547/2008-8, kterým žalované uložil zaplatit žalobci částku 50.000,- Kč s 6% úrokem od 30. prosince 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu 166,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009 (srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Učinil tak proto, že se podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž v dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Přitom není pochyb o tom, že spor o zaplacení směnky je z procesního hlediska ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. p) o. s. ř. obchodní věcí.
Jelikož dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobci nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 5.109,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 3.957,50 Kč, z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (srov. §137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 851,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu