ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4722.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4722/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J.T. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, PSČ 400 01, proti žalovanému JUDr. V. M. , jako správci konkursní podstaty úpadce Šlechtění a rozmnožování drůbeže Chrustenice, státní podnik, identifikační číslo osoby 14798131, za účasti 1) Pozemkového fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 45797072, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce a 2) CORSAIR (Luxembourg) No 11, S. A. , se sídlem L-1115 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer 2, Velkovévodství Lucembursko, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 376/1999, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j. 13 Cmo 287/2008-478, ve znění opravného usnesení ze dne 10. července 2009, č. j. 13 Cmo 287/2008-491, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j. 13 Cmo 287/2008-478, ve znění opravného usnesení ze dne 10. července 2009, č. j. 13 Cmo 287/2008-491, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 23. června 2008, č. j. 33 Cm 376/1999-405, jímž Městský soud v Praze vyloučil ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadce Šlechtění a rozmnožování drůbeže Chrustenice, státní podnik, tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce zamítl.
Vyšel přitom z toho, že:
1) Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 3. listopadu 1995 bylo určeno, že sporné nemovitosti podléhají režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“).
2) J. T., matka žalobce (dále jen „oprávněná“) uzavřela dne 22. července 1996 s Pozemkovým fondem České republiky smlouvu č. 100R 96/37 o vypořádání nároků oprávněné podle zákona o půdě, na jejímž základě byly sporné nemovitosti převedeny na oprávněnou; vlastnické právo oprávněné bylo vloženo do katastru nemovitostí k 25. červenci 1996.
3) Pozdější úpadce (jakožto zástavní dlužník) a právní předchůdce České spořitelny, a. s. (jakožto zástavní věřitel) uzavřeli dne 8. listopadu 1991 smlouvu o zřízení zástavního práva na sporných nemovitostech. Zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí.
4) Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. února 1997, sp. zn. 94 K 34/95, byl prohlášen konkurs na majetek úpadce a žalovaný byl ustanoven správcem konkursní podstaty úpadce. Žalovaný zahrnul sporné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty.
5) Řízení v projednávané věci bylo zahájeno žalobou podanou oprávněnou.
6) Darovací smlouvou ze dne 14. října 1999 darovala oprávněná jako dárkyně žalobci jakožto obdarovanému sporné nemovitosti. Vlastnické právo žalobce bylo vloženo do katastru nemovitostí.
7) Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. listopadu 2002, č. j. 33 Cm 376/99-17, vydaným podle ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) k návrhu oprávněné (jakožto původní žalobkyně) připustil, aby do řízení vstoupil na místo oprávněné stávající žalobce, uzavíraje, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost (darovací smlouva ze dne 14. října 1999), s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva.
8) Oprávněná dne 6. července 2005 zemřela a žalobce je jejím dědicem.
Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že „žalobci nesvědčí věcná legitimace ve sporu, resp. právo, jež by vylučovalo zápis sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty“. Je tomu tak proto, že darovací smlouva byla uzavřena v rozporu s ustanovením §14 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Proběhlo-li „vkladové řízení v projednávané věci bez účasti správce konkursní podstaty a došlo-li ke vkladu vlastnického práva podle darovací smlouvy do katastru nemovitostí, zásah do práv správce konkursní podstaty má za následek nikoliv absolutní neplatnost darovací smlouvy, …. ale její neúčinnost vůči správci konkursní podstaty, tj. žalovanému. Jinak řečeno, žalobce se stal vlastníkem sporných nemovitostí, ale jeho vlastnické právo je oslabeno potud, že je povinen strpět jejich zpeněžení v konkursu správcem konkursní podstaty, jemuž svědčí právo silnější“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle názoru dovolatele je nutné dopady úkonů třetích osob na majetek zapsaný v konkursní podstatě posuzovat obdobně jako úkony úpadce. Neúčinnými mohou být tudíž jen takové úkony, které poškozují konkursní podstatu. Darovací smlouva však takovým úkonem není, neboť sporné nemovitosti zůstaly zapsány v soupisu majetku konkursní podstaty a jejich vyloučení „se řeší v probíhající žalobě“.
I kdyby bylo možno darovací smlouvu považovat za neúčinnou, šlo by pouze o tzv. relativní neúčinnost, přičemž dovolatel namítal promlčení práva žalovaného se této neúčinnosti dovolat.
Konečně dovolatel zdůrazňuje, že po smrti oprávněné se stal jejím universálním dědicem, v důsledku čehož byl „případný nedostatek věcné legitimace eliminován“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud se otázkou právních účinků smlouvy o převodu vlastnického práva k věci sepsané do konkursní podstaty postupem podle §27 odst. 5 ZKV, ve znění účinném před 1. květnem 2000, zabýval již v rozsudku ze dne 24. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 5230/2008 (vydaném po přijetí napadeného rozhodnutí a dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu). V něm uzavřel, že osoba, jejíž věc byla takto sepsána do konkursní podstaty jako majetek, kterým je zajištěna pohledávka vůči úpadci, nebyla ani před uvedeným datem oprávněna nakládat s věcí bez souhlasu správce konkursní podstaty. Smlouva o převodu vlastnického práva k takto sepsané věci, uzavřená jejím vlastníkem bez souhlasu správce konkursní podstaty, je absolutně neplatná.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel na základě darovací smlouvy nenabyl právo vylučující zařazení sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, je tudíž – byť z jiných než odvolacím soudem uváděných důvodů – správný. Přesto však napadené rozhodnutí neobstojí.
Odvolací soud totiž při zkoumání aktivní věcné legitimace dovolatele pominul, že oprávněná (původní žalobkyně) v průběhu řízení zemřela a žalobce je jejím dědicem. Přitom platí, že i pro posouzení věcné legitimace je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§154 odst. 1 o. s. ř.; srov. k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2000 a 25/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Neposoudil-li odvolací soud, jaký vliv na aktivní legitimaci dovolatele má úmrtí oprávněné a případné nabytí vlastnického práva ke sporným nemovitostem dovolatelem jakožto dědicem oprávněné, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy , tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu