ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4780.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4780/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. B ., zastoupené JUDr. E. F., advokátkou, za účasti Z. d. M ., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, o zaplacení částky 264.157,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 29/2006, o dovolání Z. d. M.proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. dubna 2007, č. j. 25 Co 508/2006-104, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. dubna 2007, č. j. 25 Co 508/2006-104 a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2006, č. j. 13C 29/2006-79, se zrušují a věc se postupuje Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným 26. ledna 2006 Okresnímu soudu v Hradci Králové se navrhovatelka domáhá zaplacení částky 264.157,- Kč jako majetkového podílu v Zemědělském družstvu M. (dále jen „družstvo“).
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. května 2006, č. j. 13 C 29/2006-79, návrh na zaplacení částky 264.157,- Kč zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Odkazuje na výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhovatelka na základě usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 1998, č. j. D 411/1998-30, nabyla majetkový podíl v družstvu ve výši 264.157,- Kč jako univerzální dědička ze závěti po své matce R. T., zemřelé 15. února 1998, která byla ke dni úmrtí členkou družstva. Výpočtem „transformačního podílu“ oprávněných osob z 11. prosince 1992 družstvo doložilo, že podíl R. T. činil 259.208,54 Kč. R. T. v prohlášení z 21. prosince 1992 projevila zájem o pokračování členství po transformaci družstva, souhlasila se změnou stanov přijatých v rámci transformace a zavázala se ke složení základního členského vkladu ve výši určené stanovami převodem z hodnoty podílu na majetku družstva ke dni schválení stanov. Ze stanov upravených a schválených členskou schůzí družstva 25. dubna 2003 zjistil, že podle §9 bodu 1 minimální členský vklad fyzických osob činí 20.000,- Kč. Podle §10 bodu 1 a 2 je kapitálová účast člena v družstvu tvořena základním členským vkladem a dalším členským vkladem do základního kapitálu družstva, další majetková účast člena na podnikání družstva je považována za zápůjčku, která trvá pouze po dobu trvání členství a opravňuje člena k výplatě úrokového výnosu. Vypořádaní člena (též dědice) upravuje ustanovení §18 stanov, z jehož bodu 6 se podává, že vypořádací podíl se uhrazuje v penězích nebo z majetku družstva.
Mezi účastníky bylo nesporné, že navrhovatelce byla vyplacena částka 20.000,- Kč jako vypořádací podíl. Zabývaje se otázkou, zda nárok na poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář pouze v penězích je oprávněný, dovodil, že s ohledem na ustanovení §20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), je třeba primárně uspokojit nárok oprávněné osoby poskytnutím věcí téhož nebo srovnatelného druhu, jaké byly vneseny do zemědělského družstva, nebo odňaty s tím, že má-li povinná osoba k poskytnutí náhrady takové věci, pak oprávněná osoba nemá možnost volby jiné formy náhrady. Nabídlo-li družstvo vypořádání částečně v penězích, částečně v akciích a „ve struktuře majetku, který v současné době vlastní“, pak jeho návrh byl v souladu s ustanovením §20 odst. 3 zákona o půdě i §18 bodu 8 stanov, podle něhož „vypořádání majetkového podílu bude z majetku družstva, pokud nedojde k jiné dohodě“. Navrhovatelka však požadovala plnění pouze v penězích, proto návrh zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem označeným v záhlaví změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že družstvu uložil zaplatit navrhovatelce částku 264.157,- Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud vycházel především z nesporného tvrzení účastníků, že mezi R. T. a družstvem došlo k uzavření dohody o vypořádání jejího restitučního a transformačního nároku ve výši 264.157,- Kč tak, že tento nárok družstvo nevyplatí ani jinak nenahradí a bude představovat další majetkovou účast R. T. na podnikání družstva ve smyslu ustanovení §223 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Nárok R. T. z titulu „transformace“ a ustanovení §20 odst. 3 zákona o půdě tedy dále netrval a navrhovatelka se stala jednak dědičkou nároku na vypořádací podíl podle ustanovení §232 odst. 3 obch. zák., který byl vyplacen, a dále nároku na vypořádání další majetkové účasti na podnikání družstva. V souladu s ustanovením §223 odst. 4 obch. zák. stanovy zakotvily v ustanovení §18 zásadu vypořádání člena, popř. dědice, v penězích. Pro případ jiného plnění - pokračoval odvolací soud - vyžadují splnění dalších podmínek, a to vklad v živém a mrtvém inventáři a dohodu o jiném plnění, k níž v daném případě nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel namítá, že žalovaná částka představuje tu část majetkového podílu, která nebyla vložena do majetku družstva, ale šlo o tzv. další majetkovou účast, ke které se mohou členové zavázat, pokud to stanovy připouští. Znění stanov účinných od 25. dubna 2003, z nichž měl odvolací soud správně vycházet, neboť „rozhodoval za jejich účinnosti“, bylo doplněno o ustanovení týkající se právě tzv. další majetkové účasti členů družstva. Rozdílně od předchozího znění tak stanovy jednoznačně určují v §18 bodu 1 až 6, jak se vypořádává členský vklad, a v bodě 7 téhož ustanovení, jak se vypořádává tzv. další majetková účast. Je proto zřejmé, že při vypořádání tzv. další majetkové účasti není možné vypořádání v penězích, když obchodní zákoník je neupravuje a stanovy určují vypořádání „z věcí z majetku družstva“. Z rozhodnutí odvolacího soudu však není patrné, z jakého znění stanov vycházel, a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
Vycházel-li odvolací soud ze stanov účinných ke dni vzniku nároku na vypořádání (tj. ke dni zániku členství R. T. úmrtím 15. února 1998), nelze ani z těchto stanov jednoznačně dovodit, jakým způsobem se má tato další majetková účast vypořádat při zániku členství. Stanovy v tomto znění obsahují ustanovení o vypořádacím podílu, který se však týká jen vypořádání členského podílu, což žalovaná částka není, lze ji považovat spíše za půjčku ve smyslu občanského zákoníku, čemuž by odpovídala i evidence v účetnictví družstva a skutečnost, že z ní byly placeny úroky podle ustanovení §10 stanov.
Dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud měl především určit, které ze znění stanov je rozhodné. Vzhledem k době rozhodnutí považuje za rozhodné stanovy účinné od 25. dubna 2003, podle nich se však nárok na vypořádání v penězích týká pouze členského podílu, kdežto vypořádání další majetkové účasti se řídí jinými pravidly. Namítá, že odvolací soud se nezabýval ani listinami, z nichž vyplývá, že v případě další majetkové účasti jde o zápůjčku, ze které se platí úroky.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Navrhovatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval zjištěním, zda v řízení nedošlo k vadám uvedeným v ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny, a shledal, že řízení je postiženo vadou, protože ve věci bylo rozhodnuto věcně nepříslušným soudem prvního stupně a odvolací soud tuto vadu neodstranil.
Podle ustanovení §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Z ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. vyplývá, že krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b).
Podle citovaného ustanovení je jako soud prvního stupně ve věcech obchodních ve sporech z právních vztahů mezi družstvem a jeho členem (i bývalým), jde-li o vztah týkající se členského vztahu v družstvu, věcně příslušný krajský soud. V daném případě je předmětem sporu zaplacení částky, která představuje tu část majetkového podílu zůstavitelky R. T. (v den úmrtí členky žalovaného družstva), která nebyla vložena do majetku družstva. Jde tedy o spor, k jehož projednání je dána podle ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně ve věcech obchodních, jímž je podle ustanovení §85 odst. 3 a §85a o. s. ř. Krajský soud v Hradci Králové.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Jednou z podmínek řízení je i věcná příslušnost soudu.
Podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li věcně nepříslušný soud a věc postoupí soudu věcně příslušnému podle ustanovení §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Okresní soud v Hradci Králové, který ve věci jednal a rozhodl jako soud prvního stupně, není soudem věcně příslušným k projednání a rozhodnutí ve sporu, neboť jde o věc náležející do věcné příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně ve věcech obchodních. Odvolací soud měl proto postupovat podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) a §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a pokud tak neučinil a rozhodl o odvolání meritorně, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Důsledkem tohoto závěru je rozhodnutí o zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a postoupení věci věcně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové podle ustanovení §243b odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi družstvem a členem (i bývalým), jde-li o vztah týkající se členského vztahu v družstvu - a o takový vztah v projednávané věci jde - rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu