ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4943.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4943/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Mgr. M. M. , zastoupené JUDr. P. Č., advokátem, proti žalované JUDr. J. G., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně k. s. r. o., za účasti společnosti C. spol. s r. o., jako vedlejší účastnice na straně žalované, zastoupené JUDr. M. K., advokátem, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 54/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2009, č. j. 9 Cmo 241/2008-192, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 21. května 2008, č. j. 34 Cm 54/2006-153, jímž Krajský soud v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně k. s. r. o. v tomto výroku specifikované nemovitosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nepředkládá.
Dovolatelkou zpochybňované posouzení obsahu konkrétních právních úkonů (zástavní smlouvy, podnájemní smlouvy a oznámení nájemce ze dne 11. června 2004) postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě a jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení je nelze považovat ani za rozporné s hmotným právem (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 35/2001 a 14/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 431/2006).
Námitkou, podle níž nelze ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů dovodit, kdy bylo podnájemci doručeno oznámení nájemce ze dne 11. června 2004, dovolatelka polemizuje s opačným skutkovým závěrem odvolacího soudu a vystihuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici a z nějž závěr o přípustnosti dovolání dovodit nelze (srov. výslovné znění označeného ustanovení).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu