ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.498.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 498/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a doc. JUDr. Ivany Štenglové v konkursní věci dlužníka H., s. r. o., o návrhu dlužníka a věřitele Č. r. - F. ú. v K., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 54 K 17/2007, o dovolání navrhujícího věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2007, č. j. 1 Ko 387/2007-55, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2007, č. j. 1 Ko 387/2007-55 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. června 2007, č. j. 54 K 17/2007-20, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II. Nejvyšší soud ukládá Krajskému soudu v Plzni, aby jako rejstříkový soud dlužníka neprodleně po doručení tohoto usnesení obnovil zápis dlužníka v obchodním rejstříku podle stavu, který zde byl před výmazem dlužníka z obchodního rejstříku.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. června 2007, č. j. 54 K 17/2007 - 20, Krajský soud v Plzni zamítl návrh dlužníka na prohlášení konkursu na jeho majetek proto, že tento majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu.
K odvolání věřitele Č. r. - F. ú. v K. (dále též jen „věřitel“) Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., maje postup, na jehož základě soudy nižších stupňů ke svým rozhodnutím dospěly, za odporující judikatuře Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání je z této příčiny rovněž důvodné, když dovolací soud shledává opodstatněnou dovolací námitku, že soud prvního stupně předtím, než vydal rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku (§12a odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“), neposkytl věřitelům dlužníka možnost vyjádřit se k majetkovým poměrům dlužníka, čímž zatížil konkursní řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a odvolací soud nápravu nezjednal.
Vzhledem k tomu, že postup soudů nižších stupňů v daném ohledu vskutku nevychází ze závěrů obsažených již pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 175 (351), poslední odstavec odůvodnění a následně pak v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 40/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 40/2007“), je úsudek, že řízení je postiženo dovolatelem označenou vadou, odtud nasnadě.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí obou soudů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Z odůvodnění obsaženého v R 40/2007 rovněž plyne, že Nejvyšší soud neakceptoval představu, že důsledek nezákonného rozhodnutí, tedy soudem, který je vydal, iniciovaný a rejstříkovým soudem provedený výmaz dlužníka z obchodního rejstříku (srov. §12a odst. 4 věta druhá ZKV) před rozhodnutím o dovolání, by mu měly zabránit v odklizení nezákonného rozhodnutí, o něž se takový výmaz opírá. Jinak řečeno, skutečnost, že po právní moci usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka pro nedostatek majetku, byl dlužník na základě tohoto usnesení vymazán z obchodního rejstříku, nebrání věcnému projednání dovolání proti takovému usnesení odvolacího soudu.
V R 40/2007 se toto přesvědčení Nejvyššího soudu projevilo tím, že s poukazem na ustanovení §242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zrušil jako závislé na zrušovaném usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka pro nedostatek majetku i usnesení, jímž rejstříkový soud povolil výmaz dlužníka z obchodního rejstříku (proto, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl zamítnut pro nedostatek majetku).
V této věci byl dlužník (jak se podává z údajů obsažených v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, oddílu C, vložky 11907) vymazán z obchodního rejstříku 8. prosince 2007, právě na základě usnesení soudu prvního stupně. Oproti poměrům rozebraným v R 40/2007 je ovšem situace v této věci jiná potud, že v prosinci 2007 se již výmaz dlužníka z obchodního rejstříku v důsledku zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka nepostačuje k náhradě nákladů konkursu, prováděl přímo na základě rozhodnutí konkursního soudu, aniž by rejstříkový soud vydával rozhodnutí o povolení takového zápisu (srov. §38g zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdejším znění a §200da odst. 2 o. s. ř., v tehdejším znění).
Nejvyšší soud je přesvědčen o tom, že stejně jako byla právní moc usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka pro nedostatek majetku důvodem k tomu, aby byl dlužník bez dalšího (bez rozhodnutí rejstříkového soudu o povolení zápisu výmazu) vymazán z obchodního rejstříku, je zrušení rozhodnutí konkursního soudu dovolacím soudem bez dalšího (bez rozhodnutí rejstříkového soudu o povolení zápisu) důvodem k obnovení zápisu dlužníka v obchodním rejstříku.
Aby nebylo pochyb o tom, že rejstříkový soud je povinen bez dalšího provést obnovu uvedeného zápisu, zformuloval Nejvyšší soud ve druhém výroku tohoto usnesení příslušný (pro rejstříkový soud závazný) pokyn ukládající rejstříkovému soudu obnovit zápis dlužníka v obchodním rejstříku podle stavu, který zde byl před výmazem dlužníka z obchodního rejstříku.
Dokud nebude zápis dlužníka obnoven, není soud prvního stupně oprávněn vydat v této věci o dlužníkově návrhu na prohlášení konkursu, nové rozhodnutí jímž se řízení končí nebo nové rozhodnutí ve věci samé.
Pro úplnost se dodává (vzhledem k tomu, že odvolací soud uvedenou skutečnost v záhlaví svého rozhodnutí nepromítl), že v intencích závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 18/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se věřitel stal dalším navrhovatelem konkursu ve smyslu ustanovení §4 odst. 4 ZKV.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu