ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.5198.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 5198/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky M. B ., za účasti Výrobně - obchodního družstva Nová Cerekev, se sídlem v Nové Cerekvi 148, PSČ 394 15, identifikační číslo 60 06 60 67, zastoupeného JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem, se sídlem v Říčanech u Prahy, Kamlerova 795, PSČ 251 01, o zaplacení 205.276,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 435/2007, o dovolání Výrobně - obchodního družstva Nová Cerekev proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č. j. 14 Cmo 268/2008-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Výrobně - obchodní družstvo Nová Cerekev je povinno zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. února 2008, č. j. 13 Cm 435/2007-56, kterým tento soud zavázal Výrobně - obchodní družstvo Nová Cerekev (dále jen „družstvo“) zaplatit navrhovatelce částku 205.276,50 Kč.
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Za zásadně právně významnou považuje dovolatel otázku, zda lze za „právně relevantní důkaz způsobu prokázání vzniku členství v družstvu považovat to, že byl někdo za člena družstva považován“. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že na závěru, podle něhož členství v družstvu Emilu Dvořákovi vzniklo na základě toho, „že byl družstvem za člena považován“, odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Dovodil, že jeho členství – vzniklé v důsledku schválení přihlášky představenstvem a splacení členského vkladu – je tím, že byl za člena družstva považován, toliko potvrzováno.
Námitkami, podle nichž nebyla uzavřena písemná smlouva o postoupení pohledávky a přihláška E. D. nebyla schválena představenstvem družstva, jakož i že „k žádnému právně relevantnímu právnímu úkonu ve smyslu rozhodnutí o vzniku členství v žalovaném družstvu ze strany žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně nikdy nedošlo“, polemizuje dovolatel s opačnými skutkovými závěry odvolacího soudu. Uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici (srov. výslovné znění označeného ustanovení).
Zásadně právně významným nečiní rozsudek odvolacího soudu konečně ani námitky, podle kterých dopisy družstva adresované navrhovatelce nelze pokládat za uznání závazku ve smyslu §323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, případně je nelze pokládat za uznání dluhu v žalované výši, neboť jde o posouzení obsahu jednotlivého právního úkonu, které má význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Opačný závěr odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (§323 odst. 1 obch. zák.). Námitka výše uznaného závazku je nadto opět polemikou se skutkovým závěrem odvolacího soudu.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovatelce vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy celkem činí 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. února 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu