ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.5247.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 5247/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce P. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Linhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) Ing. V.H., a 2) J. H., oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Demutem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 14, PSČ 170 00, o návrhu žalovaných na obnovu řízení, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 34/2007, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2009, č. j. 5 Cmo 229/2009 – 91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009, č. j. 50 Cm 34/2007 – 63, kterým tento soud zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 96/2003 (výrok I.), žalovaným uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení (výrok II.) a doplatit soudní poplatek (výroky III. a IV.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že důvody obnovy vymezuje ustanovení §228 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto ustanovení může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem nebo lze-li provést důkazy, které byly navrženy a nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, za předpokladu, že tyto důkazy mohou přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci. Pro podání žaloby na obnovu řízení stanoví zákon lhůtu tří měsíců od doby, kdy účastník, jenž obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo do doby, kdy jej mohl uplatnit. Běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.
Důvodem obnovy v projednávané je věci podle žalovaných jednak (tvrzené) procesní pochybení soudu prvního stupně při předvolání k jednání dne 7. listopadu 2003, na němž byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, jednak nové důkazy, které „vznikly“ až po vydání rozsudku ve věci.
Odvolací soud uzavřel, že procesní pochybení soudu prvního stupně při předvolání k jednání by mohlo být způsobilým odvolacím důvodem, případně důvodem žaloby pro zmatečnost, nikoli však způsobilým důvodem pro povolení obnovy řízení. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je zajistit možnost nového projednání pravomocně skončené věci, v níž nebyl skutkový stav zjištěn správně, případně úplně pro případ, že vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy, z jejichž hlediska správnost a úplnost zjištění o skutkovém stavu, na nichž je původní rozsudek ve věci postaven, neobstojí. Důvody obnovy pak stanoví zákon taxativně.
Důvody, jež zákon pro obnovu připouští, však v této věci dle mínění odvolacího soudu dány nejsou. Jak správně poukázal soud prvního stupně, mohli žalovaní důkaz „znaleckého zkoumání“ jejich podpisů na směnce navrhnout již v řízení před soudem prvního stupně, což neučinili, ač námitkové tvrzení o falzu podpisů bylo součástí včas podaných námitek. Pokud měli za to, že jim soud prvního stupně v důsledku procesního pochybení při předvolání k jednání odňal možnost před soudem jednat a takový důkaz navrhnout, měli podat odvolání. To sice učinili, avšak pro nezaplacení poplatku, tedy z viny žalovaných, bylo odvolací řízení zastaveno.
Navíc nelze ani pominout zjištění učiněné soudem prvního stupně ze znaleckého posudku kriminalistického ústavu, že jednoznačný závěr o pravosti podpisu žalovaných na směnce je technicky vyloučen. „Tento závěr ovšem také současně eliminuje možnost prokázání námitkového tvrzení o falzu a další zkoumání podpisů by proto nemohlo přivodit příznivější rozhodnutí pro žalované, tedy ani tento zákonný předpoklad obnovy by dán nebyl.“
Odvolací soud tak důvody obnovy neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Dovolatelé podrobují kritice závěry soudů obou stupňů, vycházející ze znaleckého posudku kriminalistického ústavu, dle nichž je technicky vyloučen jednoznačný závěr o pravosti či falzu podpisů žalovaných na směnce a dále závěr odvolacího soudu o eliminaci možnosti prokázání námitkového řízení o falzu, dle něhož by další zkoumání podpisů nemohlo přivodit příznivější rozhodnutí pro odvolatele a tedy ani tento zákonný předpoklad obnovy by nebyl dán.
Mají za to, že i přes výslovnou dikci ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. je třeba zkoumat, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které by mohly přivodit pro ně příznivější rozhodnutí ve věci spolu se skutečnostmi, rozhodnutími a důkazy již v řízení provedenými. Namítají, že soud prvního stupně ve směnečném řízení vycházel z jiného skutkového stavu, než byl posléze zjištěn. Odvolací soud měl zkoumat a „zohlednit“ skutečnost, že při ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, vycházel ve směnečném řízení soud prvního stupně z existence dvou směnek na částku 5,000.000,- Kč a tedy z reálné možnosti, že jedna směnka mohla být odvolatelům vrácena a druhá předložena k placení.
Odvolatelé akcentují, že z řízení a důkazů uváděných v návrhu na obnovu řízení bylo jednoznačně zjištěno, že směnka na 5,000.000,- Kč existovala pouze jedna, což dodatečně připustil i žalobce Ing. Dohnal. Došlo tedy na základě nových skutečností a důkazů ke změně skutkového stavu, ze kterého vycházel soud prvního stupně. Jestliže tedy existovala pouze jedna směnka pak existenci falza směnky může prokazovat nejen znalecký posudek, ale i další důkazy jako je kupní smlouva svědčící o vrácení směnky a výpověď Ing. D. svědčící o existenci jediné směnky. Pokud by totiž předmětná směnka byla skutečně vrácena, pak předložená směnka musí být dle tvrzení odvolatelů falzum.
Proto navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Protože odvolací soud vydal napadené usnesení dne 27. srpna 2009, Nejvyšší soud je projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.
Podle §238 odst. 2 o. s. ř. ustanovení §237 platí obdobně.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.
Odvolací soud založil své rozhodnutí především na tom, že případné procesní pochybení soudu prvního stupně při předvolání k jednání není způsobilým důvodem pro povolení obnovy řízení a dále na tom, že důvody, jež zákon pro obnovu připouští, v této věci dány nejsou. Uzavřel, že jak správně poukázal soud prvního stupně, mohli žalovaní důkaz „znaleckého zkoumání“ jejich podpisů na směnce navrhnout již v řízení před soudem prvního stupně, což neučinili, ač námitkové tvrzení o falzu podpisů bylo součástí včas podaných námitek.
K tomu dovolací soud uzavírá, že tvrzení o procesním pochybení soudu prvního stupně v původním řízení, nemůže založit přípustnost dovolání ve věci obnovy tohoto řízení, neboť takovým tvrzením dovolatelé nepředkládají dovolacímu soudu otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
K dovolacími námitkami zpochybněnému právnímu závěru odvolacího soudu, že „nově“ navrhovaný důkaz (znaleckým posudkem k prokázání tvrzení, že podpisy žalovaných na směnce nejsou pravé) mohli dovolatelé uplatnit již v původním řízení, dovolací soud uvádí, že jde o závěr natolik zřejmý, že důvod připustit dovolání k jeho posouzení nemá.
Pokud pak jde o závěr odvolacího soudu, že „nelze pominout zjištění učiněné soudem prvního stupně ze znaleckého posudku kriminalistického ústavu, že jednoznačný závěr o pravosti či falzu podpisu žalovaných na směnce je technicky vyloučen“ a že „tento závěr eliminuje možnost prokázání námitkového tvrzení o falzu a další zkoumání podpisů by proto nemohlo přivodit příznivější rozhodnutí pro žalované, tedy ani tento zákonný předpoklad obnovy by dán nebyl“, formuloval jej odvolací soud, jak sám uvedl, „navíc“ a své rozhodnutí na něm nezaložil.
Tvrzením dovolatele, že odvolací soud měl zkoumat, že „při ponechání směnečného rozkazu v platnosti, vycházel ve směnečném řízení soud prvního stupně z existence dvou směnek na částku 5,000.000,- Kč a tedy z reálné možnosti, že jedna směnka mohla být dovolatelům vrácena a druhá směnka předložena k placení“ přičemž „bylo posléze jednoznačně zjištěno, že směnka na 5,000.000,- Kč existovala pouze jedna“ se dovolací soud zabývat nemohl, protože tuto novou skutečnost dovolatelé v odvolání ani nenamítali (§212 odst. 3 o. s. ř.) a přihlédnout k ní v dovolacím řízení zapovídá Nejvyššímu soudu ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř.
Podle ustanovení §§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu