ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.5325.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 5325/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo 00 00 13 50, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 301/8, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) úpadkyni FRENAS a. s., se sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm, Mariánská 254, identifikační číslo 65 13 82 52, 2) Ing. O. K., zastoupenému Mgr. Liborem Holemým, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, PSČ 756 64, 3) PhDr. M. K., zastoupené JUDr. Jindřichem Vališem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, PSČ 110 00, 4) Ing. J. P., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 141/2004, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2008, č. j. 7 Cmo 432/2007 – 260, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Třetí žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do rukou jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud částečný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2007, č. j. 3 Cm 141/2004 – 147, kterým tento soud ponechal ve vztahu ke druhému a třetí žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 9. dubna 2004, č. j. 3 Sm 82/2004 – 15 a rozhodl o tom, že o námitkách první žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel z toho, že
- směnka, ze které se žalobkyně domáhá plnění (dále jen „směnka“), má povahu tzv. směnky zajišťovací, vztahující se k zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem – Investiční a poštovní bankou a. s. (dále též jen „banka“) – a první žalovanou jako dlužníkem. Druhý a třetí žalovaní se za zaplacení směnky zaručili jako směneční rukojmí (čl. I. §30, §32 odst. 1 zákona č. 191/1956 Sb.),
- třetí žalovaná, jednala v postavení statutárního orgánu za první žalovanou, a to jak při uzavření úvěrové smlouvy, tak při sjednání vyplňovacího směnečného prohlášení; v tomto postavení uzavřela směnečnou smlouvou shodného obsahu se smlouvou, uzavřenou mezi majitelem směnky a jejím výstavcem (prvním žalovanou),
- smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. června 2000 uzavřenou mezi postupitelem JUDr. V. N. a postupníkem GOLD FUND Financial LLC. (dále jen „první postupní smlouva“) byla postoupena pohledávka ve výši 3,350.000.000,- Kč; postupovaná pohledávka představovala nezaplacenou smluvní pokutu ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12. listopadu 1998 mezi JUDr. V. N. a bankou,
- dne 4. února 2002 byla mezi postupitelem GOLD FUND Financial LLC. a postupníkem Glen Lyon Trading Ltd. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky (dále jen „druhá postupní smlouva“), jejíž předmět (čl. II.) je vymezen jako „část příslušenství pohledávky, kterou má postupitel za dlužníkem ČSOB, a. s., dříve za okolností dále uvedených v čl. III. této smlouvy, Investiční a poštovní banka, a. s., a to část příslušenství předmětné pohledávky ve výši 650,000.000,- Kč“,
- dne 25. dubna 2002 byla smlouvou o postoupení části pohledávky postoupena část pohledávky ze druhé smlouvy na postupníka FUTURE FINANCIAL a. s. a následně smlouvou ze dne 4. září 2002 další část pohledávky na první žalovanou (dále jen „čtvrtá postupní smlouva“).
Druhou postupní smlouvu posoudil odvolací soud jako neplatnou podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a v důsledku toho dospěl k závěru, že nebyla platně uzavřena ani čtvrtá postupní smlouva, a že tedy nemohlo platně dojít k započtení pohledávky z této smlouvy na pohledávku ze směnky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Již v rozsudku ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2766/2007, Nejvyšší soud uzavřel, že ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12. listopadu 1998 mezi JUDr. V. N. a Investiční a poštovní bankou, a. s. (jak z ní vyšly oba soudy) vyplývá, že v ní byl pro případ porušení tam označených povinností stanoven způsob určení smluvní pokuty (§544 odst. 2 obč. zák.), nikoli stanovena (konkrétní částkou) smluvní pokuta jako taková.
Dále pak dovolací soud uzavřel, že „měla-li být smluvní pokuta určena podílem (10 %) z objemu advokátem sekuritizovaných částí pohledávek, u kterých by banka porušila povinnost nepoužít advokátovo know - how, pak je odtud zřejmé, že právo požadovat takto určenou smluvní pokutu se odvíjí od konkrétní výše každé sekuritizované pohledávky (její části), u které banka takovou povinnost porušila a že spor o úhradu smluvní pokuty se nutně musí odvíjet od prokázání toho, u kterých konkrétních pohledávek k porušení povinnosti bankou došlo.
Postoupení jen části takto určené smluvní pokuty tudíž nemůže co do určitosti předmětu postoupení v příslušné postupní smlouvě obstát, není-li vedle konkrétního určení výše postupované části jistiny (části smluvní pokuty) doplněno údajem, na jehož základě by bylo možné prověřit způsob určení výše smluvní pokuty v postoupené části. To v posuzovaném případě není možné, neobsahuje-li druhá postupní smlouva údaj, jehož prostřednictvím by bylo lze identifikovat pro předmět postoupení (ve vztahu k němu) pohledávky, u kterých banka měla porušit povinnost sankcionovanou ujednáním o smluvní pokutě.“
K uvedenému Nejvyšší soud dodal, že nepřehlédl, že součástí spisu byla i oznámení postupitelů o postoupení pohledávek, jež by mohla činit (ve světle úvah obsažených v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007) ve vztahu k navrhující věřitelce coby dlužnici z pohledávky, kterou měla dovolatelka nabýt postoupením, právně nevýznamnou obranu založenou na námitce neplatnosti postupních smluv.
K tomu pak – v zájmu předejití dalším sporům – Nejvyšší soud uvedl, že „v případě postoupení části pohledávky nebo (dokonce) v případě postoupení jen části příslušenství části pohledávky by se závěry formulované výše nutně prosadily i při posouzení otázky, zda postoupení části pohledávky nebo postoupení části příslušenství části pohledávky bylo postupitelem dlužníku řádně (určitě) oznámeno.“
K doplnění dovolání podepsanému Ing. O. K., doručenému Nejvyššímu soud dne 13. srpna 2009 Nejvyšší soud nemohl přihlédnout již proto, že Ing. K. v projednávané věci dovolání nepodal.
Tyto závěry se – mutatis mutandis – uplatní i v projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetí žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání). Náklady žalobkyně sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni určené podle ustanovení §3 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 18. května 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu