ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.647.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 647/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce S. L ., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti žalovanému Ing. O. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. p. R., a. s., zastoupenému JUDr. R. K., advokátem, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 103/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2007, č. j. 15Cmo 68/2007-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 9. února 2007, č. j. 45 Cm 103/2004-63, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o určení, že žalobce má za úpadkyní S. p. R., a. s. (dále jen „úpadkyně“) pohledávku ve výši 847.400,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že rozhodnutí akcionářů o rozdělení podílu na zisku úpadkyně není rozhodnutím učiněným při výkonu běžné obchodní činnosti a jde o účelové krácení majetku úpadkyně, uzavřel, že jde o právně neúčinný úkon ve vztahu k následnému prohlášení konkursu. Za otázku zásadního významu proto považuje, zda rozhodnutí akcionářů o rozdělení podílu na zisku úpadkyně je neplatným právním úkonem podle ustanovení §39 občanského zákoníku nebo zda jde o neúčinný právní úkon podle ustanovení §4a odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, z důvodu následného prohlášení konkursu na majetek úpadkyně s tím, že stanovisko dovolacího soudu bude rozhodující pro další postup konkursního řízení.
Dovolatel zdůrazňuje, že rozhodnutí akcionářů o rozdělení podílu na zisku úpadkyně bylo učiněno poté, kdy řízení o návrhu společnosti D. s. r. o. na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně bylo zastaveno, a předtím, než se žalobce respektive úpadkyně dozvěděla o podání druhého návrhu na prohlášení konkursu. Akcionáři tak v dobré víře rozhodovali o rozdělení zisku, aniž by chtěli účelově krátit majetek úpadkyně. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že právní otázky, pro jejichž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam, Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), na který v podrobnostech odkazuje a s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.250,- Kč podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. ledna 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu