ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.8.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 8/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Ing. J. V., zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 23, PSČ 110 00, za účasti Kampa Residences s.r.o., se sídlem Praha 1, Na Kampě 513/10, PSČ 118 00, identifikační číslo 25 25 91 64, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Pankráci 11/449, Praha 4, PSČ 140 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 47 Cm 306/2006, o dovolání Kampa Residence s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2008, č. j. 7 Cmo 494/2007 – 215, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2008, č. j. 7 Cmo 494/2007 – 215 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. října 2007, č. j. 47 Cm 306/2006 – 184, tak, že vyslovil neplatnost rozhodnutí jediného akcionáře Mgr. A. S. v působnosti valné hromady společnosti Regionální penzijní fond, a. s. – v likvidaci (od 19. června 2000 Kampa Properties a. s., v době rozhodování odvolacího soudu SERPENS Group a. s., identifikační číslo 60 74 94 66), nyní po provedené fúzi Kampa Residences s. r. o. identifikační číslo 25 25 91 64 – dále též jen „společnost“), ze dne 29. listopadu 2006.
Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu:
1. Dne 24. června 1996 uzavřeli DELTA, a. s. Uherské Hradiště jako prodávající a Mgr. Albínem Syberou smlouvu o koupi cenných papírů, kterou Mgr. A. S. nabyl 4000 listinných akcií Regionálního penzijního fondu, a. s. znějících na jméno (dále jen „akcie na jméno“) o jmenovité hodnotě 5.000,- Kč.
2. Ke dni 18. června 1996 byli ve funkci členů představenstva Regionálního penzijního fondu, a. s. Mgr. A. S. a JUDr. Ing. P. B., CSc. (Ke jmenování ostatních členů představenstva – Mgr. J. S., A. C. a Ing. R. M. – nebylo vydáno povolení Ministerstva financí, pročež těmto osobám funkce členů představenstva nevznikla a dne 18. června 1996 nebyly oprávněny účastnit se volby předsedy představenstva.)
3. Dne 28. září 1996 byly změněny stanovy Regionálního penzijního fondu, a. s. tak, že jejím jménem je oprávněn jednat samostatně předseda představenstva a ostatní členové jen na základě plné moci udělené jim předsedou představenstva.
4. Dne 30. prosince 1996 rozhodl Mgr. A. S. jako jediný akcionář o spojení akcií Regionálního penzijního fondu, a. s. do 20 listinných akcií na jméno o jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč. Akcie podepsal Mgr. A. S. jako předseda představenstva a Ing. R. M. jako člen představenstva.
Za uvedeného stavu soud prvního stupně uzavřel, že ke dni emise 20 kusů listinných akcií Regionálního penzijního fondu, a. s. na jméno o jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč byl oprávněn Mgr. A.S. jednat jménem společnosti samostatně a nepřisvědčil proto námitkám navrhovatelky, že rozhodnutí je neplatné proto, že Mgr. A. S. není jediným akcionářem Regionálního penzijního fondu, a. s. a že nebyl oprávněn vykonávat práva jediného akcionáře.
Dále pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že přestože vydané akcie neměly předepsané náležitosti, neboť Mgr. A. S. nebyl platně jmenován do funkce předsedy představenstva, nelze z toho dovozovat, že proto není jediným akcionářem, když toto postavení získal nabytím 4.000 kusů listinných akcií na jméno o jmenovité hodnotě 5.000,- Kč.
Dle §156 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je oprávněna vykonávat práva spojená s akcií na jméno ve vztahu ke společnosti osoba uvedená v seznamu akcionářů. Nebylo tvrzeno, že by Mgr. A. S. nebyl ke dni 29. listopadu 2006 zapsán v tomto seznamu, opak vyplynul i z řízení vedeného pod sp. zn. 47 Cm 81/2006.
Soud prvního stupně neshledal důvodným ani tvrzení, že rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací je v rozporu se zákonem č. 42/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o penzijním připojištění“), že jmenovaný coby akcionář nemohl rozhodovat, neboť neměl souhlas Ministerstva financí k získání akcií společnosti dle §4 odst. 6 zákona o penzijním připojištění a že nebyly vypořádány nároky tří účastníků penzijního připojištění a nedošlo k vrácení státních příspěvků do státního rozpočtu. Uzavřel, že z potvrzení účastnic penzijního připojištění a z dopisů Ministerstva financí ze dne 27. října 2006 a 30. března 2007 vyplývá, že nároky byly vypořádány. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1607/2005 soud přihlédl k nespornému tvrzení účastnice, že k datu 29. listopadu 2006 měl penzijní fond na účtu finanční prostředky ve výši 15 mil. Kč, že nebyl předlužen a tedy, že změnou penzijního fondu na běžnou obchodní společnost v důsledku rozhodnutí jediného akcionáře nemohly být ohroženy zájmy státu ani účastníků penzijního připojištění.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že z provedených důkazů zjistil, že Mgr. A. S. rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2006 revokoval rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. Přitom ke dni 16. ledna 2007 nebyly vypořádány „finanční vztahy“ mezi společnicí a státním rozpočtem. Dále konstatoval, že společnost splnila povinnost vrátit státní příspěvky penzijního připojištění do státního rozpočtu, a to v částce „odsouhlasené mezi Ministerstvem financí a likvidátorkou“ účastnice, přičemž platba byla připsána na účet Ministerstva financí 16. března 2007.
Odvolací soud uvedl, že nemá důvod odchýlit se od publikovaného závěru Nejvyššího soudu vysloveného v usnesení ze dne 6. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1607/2005, podle něhož dokud nejsou zcela vypořádány nároky účastníků penzijního připojištění postupem podle §41 odst. 1 zákona o penzijním připojištění, a státnímu rozpočtu vrácen případný přebytek, spravují se právní poměry penzijního fondu tímto zákonem přesto, že Ministerstvo financí již odňalo penzijnímu fondu povolení ke vzniku a činnosti. Po splnění uvedených podmínek přestává bývalý penzijní fond podléhat zákonu o penzijním připojištění, a proto se již nadále neuplatní zákaz výkonu akcionářských práv podle §4 odst. 6 tohoto zákona. Proběhlo-li vypořádání podle zákona o penzijním připojištění a má-li společnost dostatek prostředků ke splnění všech splatných závazků, je přípustné, aby se penzijní fond změnil na společnost s jiným předmětem podnikání.
V daném případě došlo k vypořádání nároků mezi Regionálním penzijním fondem, a. s. v likvidaci a státním rozpočtem až v březnu 2007 a jeho právní poměry tedy byly podrobeny zákonu o penzijním připojištění i dne 29. listopadu 2006, kdy Mgr. A. S. v působnosti valné hromady této společnosti učinil napadené rozhodnutí.
Byl-li Regionální penzijní fond, a. s. v likvidaci podroben zákonu o penzijním připojištění, Mgr. A. S., který nabyl veškeré jeho akcie bez předchozího souhlasu Ministerstva financí, nesměl podle ustanovení §4 odst. 6 zákona o penzijním připojištění vykonávat svá akcionářská práva, tedy rozhodovat v působnosti valné hromady penzijního fondu. Rozhodnutí jediného akcionáře Mgr. A. S. o revokaci rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, o změně obchodní firmy, sídla, předmětu podnikání, stanov a o svém jmenování do funkce člena představenstva, které učinil v působnosti valné hromady Regionálního penzijního fondu, a. s. v likvidaci dne 29. listopadu 2006, ačkoli mu to zákon zakazoval, je tedy neplatné, neboť bylo učiněno v rozporu se zákonem. Nadto podle §68 odst. 8 obch. zák. nelze rozhodnutí o revokaci rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace přijímat se zpětnou účinností.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam dovolatelka přisuzuje posouzení toho, za jakých podmínek se zákon o penzijním připojištění vztahuje na společnost, které bylo odňato povolení k činností penzijního fondu a dále, zda se může penzijní fond zákonným způsobem přeměnit na běžnou akciovou společnost.
Podstatnou právní otázkou pro rozhodnutí o platnosti předmětného rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 29. listopadu 2006 pak dovolatelka spatřuje v posouzení platnosti akcií společnosti Regionální penzijní fond a. s., resp. později SERPENS Group a. s. (dále jen „společnost“).
Argumentuje tím, že jediný akcionář Mgr. A. S. nabyl 4.000 kusů listinných akcií na jméno Regionálního penzijního fondu, a. s. o jmenovité hodnotě 5.000,- Kč smlouvou o koupi cenných papírů ze dne 24. června 1999 (správně 1996), a to v době, kdy zákon o penzijním připojištění v tehdy platném znění nepožadoval předchozí souhlas Ministerstva financí s nabytím akcií penzijního fondu.
Posléze jediný akcionář rozhodl dne 30. prosince 1996 o spojení 4.000,- kusů akcií na jméno o jmenovité hodnotě každé akcie ve výši 5.000,- Kč do 20 kusů akcií na jméno o jmenovité hodnotě každé akcie ve výši 1,000.000,- Kč. O těchto 20 kusech akcií o jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jsou z formálních důvodů (nedostatečné podpisy) neplatné. Byly-li neplatné akcie o jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč, byly neplatné i jejich následné převody na obchodní společnost ŽSÚD a. s. a zpět na Mgr. A.S..
Z toho dovolatelka dovozuje, že jediným akcionářem společnosti tak po celou dobu zůstával Mgr. A. S., neboť byl stále majitelem původních 4.000 kusů akcií na jméno o jmenovité hodnotě každé akcie ve výši 5.000,- Kč.
Dovolatelka tak podrobuje kritice závěr odvolacího soudu o tom, že Mgr. A. S. nesměl vykonávat akcionářská práva, neboť nabyl veškeré akcie bez předchozího souhlasu Ministerstva financí. Naopak má za to, že Mgr. A. S. nabyl původních 4.000 kusů akcií na jméno o jmenovité hodnotě každé akcie ve výši 5.000,- Kč předtím, než byla do zákona o penzijním připojištění doplněna podmínka předchozího souhlasu Ministerstva financí.
Dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1607/2005, dle něhož „za situace, kdy zákon možnost takové přeměny neupravuje, mohlo by jí bránit pouze to, že by jí došlo k poškození či ohrožení zájmů jiných osob chráněných právem“ a namítá, že s ohledem na aktiva společnosti ve výši 15.000.000,- Kč a existenci závazku vůči Ministerstvu financí vrátit přeplatek na příspěvku ve výši 4.080,- Kč nemohl být ohrožen žádný právem chráněný zájem a změna na běžnou akciovou společnost tak byla v duchu závěrů tohoto rozhodnutí Nejvyššího osudu.
A konečně na závěr dovolatelka uvádí, že zjevná chyba v psaní spočívající v uvedení nesprávného data, ke kterému mělo napadené rozhodnutí jediného akcionáře nabýt účinnosti, nezpůsobuje neplatnost předmětného rozhodnutí jediného akcionáře o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, které tak bylo zrušeno automaticky ke dni přijetí tohoto rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
V projednávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na tom, že Mgr. A. S. nabyl akcie společnosti smlouvou ze dne 24. června 1996. Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že v době rozhodování jediného akcionáře byla společnost podrobena zákonu o penzijním připojištění, neboť k vypořádání nároků mezi Regionálním penzijním fondem, a. s. v likvidaci a státním rozpočtem došlo až v březnu 2007, proto Mgr. A. S., který nabyl veškeré její akcie bez předchozího souhlasu Ministerstva financí, nesměl podle ustanovení §4 odst. 6 zákona o penzijním připojištění vykonávat svá akcionářská práva, tedy rozhodovat v působnosti valné hromady. Nezabýval se však tím, zda takového souhlasu bylo, před novelou zákona o penzijním připojištění provedenou zákonem č. 170/1999 Sb., třeba. Jeho právní posouzení věci je proto neúplné, a tedy i nesprávné.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení se bude odvolací soud zabývat tím, zda mohl jediný akcionář za situace, která nastala v projednávané věci, rozhodnout o vystoupení penzijního fondu z likvidace a jeho změně na společnost s jiným předmětem podnikání, popřípadě, kdy mohlo takové rozhodnutí nabýt účinnosti.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu