ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.839.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 839/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce M. V., proti žalovaným 1) T. D. a 2) P. S., zastoupené Mgr. Martinem Kučerou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, PSČ 150 00, o zaplacení 150.000,- Kč ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 45/2007, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 12 Cmo 265/2008–59, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 53 Cm 45/2007–34 (ve znění usnesení ze dne 4. dubna 2008, č. j. 53 Cm 45/2007–49), kterým tento soud zamítl návrh žalobce na vstup společnosti Madax Trade s. r. o., se sídlem v Banské Bystrici 1, Skuteckého 30, PSČ 974 01, Slovenská republika, identifikační číslo 36 63 37 55 (dále jen „společnost“) do řízení tak, že určil, že v řízení bude na místě žalobce pokračováno se společností.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Předloženou kopií směnky bylo osvědčeno, že žalobce převedl indosamentem svá práva ze směnky, která je předmětem řízení, na společnost, přičemž tato souhlasila se svým vstupem do řízení. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že v řízení bude pokračováno na místě žalobce se společností.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti, odkázala na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí sDovolatelka tvrdí, že v době vydání rozsudku soudu prvního stupně nebyla směnka na společnost indosována a společnost nesouhlasila se svým vstupem do řízení. Jelikož podle ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku, rozhodl soud prvního stupně zcela správně. Odvolací soud pak nemohl tento správný výrok rozsudku změnit; mohl maximálně rozhodnout usnesením o vstupu společnosti do řízení na základě nového návrhu žalobce obsaženého v jeho odvolání ze dne 21. prosince 2007.
Dovolatelka dále argumentuje tím, že předložená listina není platnou směnkou a proto na základě předložené listiny neexistuje žádná pohledávka žalobce vůči žalovaným, kterou by bylo možno indosamentem, převést na další osobu. Poukazuje na nepoctivé motivy žalobce pro přechod práva z předložené listiny, spočívající ve snaze zbavit se povinnosti k úhradě nákladů, dle dovolatelky očividně ztraceného řízení, když jako nový povinný subjekt k jejich úhradě „předhazuje žalovaným naprosto neznámou, zahraniční a insolventní? slovenskou společnost“. Namítá i rozpor s dobrými mravy.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal stvrzením, že předložená listina není platnou směnkou, ani neposuzoval, zda k její indosaci došlo platně, když touto otázkou – jak je uvedeno výše – se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. nezabývá.
Zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu není způsobilá ani námitka, že právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva (indosace směnky), nastala až poté, co ve věci rozhodl soud prvního stupně a až poté rovněž společnost souhlasila se svým vstupem do řízení. V tom směru Nejvyšší soud odkazuje na své usnesení ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2006, pod č. 5, v němž formuloval závěr, podle něhož z ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanoveními §211 a §167 odst. 2 o. s. ř. plyne, že došlo-li před rozhodnutím odvolacího soudu podle §107a o. s. ř. k indosaci směnky, jejíž zaplacení je v řízení vymáháno, odvolací soud nepochybil, když potvrdil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně připustil vstup indosatáře do řízení přesto, že v době rozhodování soudu prvního stupně směnka indosována nebyla.
Námitkou dovolatele o tom, že žalobce „předhazuje žalovaným“ jako nový subjekt povinný k úhradě nákladů neúspěšného řízení „naprosto neznámou, zahraniční a insolventní? slovenskou společnost“, se dovolací soud nezabýval, neboť uvedené skutečnosti dovolatel pouze tvrdí, aniž by k podpoře svých tvrzení nabídl jakýkoli důkaz, přičemž toto tvrzení sám zpochybňuje vložením otazníku. Nadto skutečnost, že nový věřitel není dlužníkovi znám a jde o slovenskou společnost, sama o sobě nemůže mít vliv na postup podle §107a o. s. ř.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. listopadu 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu