ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.37.2009.1
sp. zn. 29 NSČR 37/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka R. D., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS XY, o vynětí věci z majetkové podstaty dlužníka, o „dovolání“ dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. září 2009, č. j. KSHK 42 INS XY, takto:
Řízení o „dovolání“ dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. září 2009, č. j. KSHK 42 INS XY, se zastavuje.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - odkazuje na ustanovení §227 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů - udělil insolvenčnímu správci dlužníka souhlas s vynětím označeného osobního automobilu z majetkové podstaty dlužníka.
Proti usnesení insolvenčního soudu brojil dlužník podáním datovaným 29. září 2009 (č. l. B-56) zevně označeným jako dovolání, dávaje v něm najevo nesouhlas s napadeným usnesením.
Napadené usnesení je usnesením soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána (srov. §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud proto řízení o takovém „dovolání“ zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nebyl důvod zabývat se ani tím, zda dlužníkovo podání nemá být posuzováno jako odvolání. Napadeným usnesením insolvenční soud udělil „předchozí souhlas“ s tím, aby insolvenční správce vyňal z majetkové podstaty věc, která nemůže sloužit k uspokojení věřitelů (srov. §227 větu druhou insolvenčního zákona).
Takový souhlas není „rozhodnutím, jehož vydání zákon ukládá nebo předpokládá“ (§10 písm. a/ insolvenčního zákona), nýbrž opatřením, které insolvenční soud činí coby potřebné k zajištění účelu insolvenčního řízení při výkonu dohlédací činnosti (§10 písm. b/ a §11 odst. 1 insolvenčního zákona), proti kterému (jak se podává i z poučení obsaženého v napadeném usnesení) není odvolání přípustné (§91 insolvenčního zákona).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenční rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. ledna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu