ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.44.2010.1
KSOS 25 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 44/2010-A
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice I. S., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ V. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Přívozu, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00 a 2/ M. M. , narozeného XY, bytem XY, o dovolání prvního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. června 2010, č. j. KSOS 25 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. února 2010, č. j. KSOS 25 INS XY, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh věřitelů 1/ V. P. a 2/ M. M. (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech insolvenčního řízení (bod II. výroku).
K odvolání prvního věřitele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v rozsahu tohoto věřitele se týkajícím (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání prvního věřitele proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Učinil tak proto, že otázku předkládanou mu dovolatelem k řešení zodpověděl (ve vztahu k téže dlužnici) v usnesení ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 865/2010 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) shodně s napadeným usnesením. Konkrétně tam uzavřel, že:
1/ Uznání dluhu správcem dědictví není ve smyslu ustanovení §175f odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2004 úkonem nezbytným k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví. K takovému úkonu správce dědictví není oprávněn, i kdyby k němu měl svolení soudu a byl-li takový úkon učiněn, je absolutně neplatný pro rozpor se zákonem.
2/ Vznesení námitky promlčení dlužnicí nebylo v rozporu s dobrými mravy, když ve smyslu závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nešlo o zneužití práva dlužnicí.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí proto dán není.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u dlužnice žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu