ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.7.2010.1
KSUL 43 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 7/2010-P128-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužnice SČA Slévárna šedé a tvárné litiny a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Jateční 1588/49, PSČ 401 25, identifikační číslo osoby 25 04 55 98, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele J. G. , bytem XY, o dovolání věřitele J. G., zastoupeného JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Údolní 1946/8, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. KSUL 43 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. června 2009, č. j. KSUL 43 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – odkazuje na ustanovení §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky věřitele J. G. (dále jen „věřitel“) a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Vycházeje z ustanovení §71 §74 odst. 1, §101, §110 odst. 2, §136 odst. 2 písm. d), §136 odst. 3, §138, §173 odst. 1 a 3, §185 insolvenčního zákona a z ustanovení §57 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o opožděnosti přihlášky pohledávky věřitele, uzavíraje, že věřiteli nic nebránilo, aby do insolvenčního řízení přihlásil včas i pohledávku, jež se dosud nestala splatnou. Skutečnost, že se věřitel neseznámil s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou stanovící konečnou lhůtu k přihlášení pohledávek, přičetl k tíži věřitele, dodávaje, že prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky pohledávky není přípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2010, tj. naposledy ve znění zákona č. 285/2009 Sb., pro věc rozhodném.
Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř.), má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904.
Nejvyšší soud nicméně dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že otázkou doručování věřitelům dlužníka se ve své rozhodovací praxi zabýval např. v usnesení uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež obstálo i z ústavního hlediska, když Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08, odmítl a v usnesení uveřejněném pod číslem 71/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§430 insolvenčního zákona), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle §71 a násl. uvedeného zákona) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení ani rozhodnutí o úpadku.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je přitom s výše uvedenými závěry v souladu.
Argumentace dovoletele, podle níž byl „výkonným ředitelem“ dlužnice uveden v omyl ohledně „pokračování vzájemné spolupráce“ a dle které „ne každý občan má přístup na internet, event. prohlíží denně informační desky na krajském soudě“, je pro posouzení otázky (ne)možnosti insolvenčního soudu k opožděné přihlášce pohledávky přihlédnout bez právního významu (srov. ustanovení §83 a §173 odst. 1 insolvenčního zákona).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici a insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu