ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.9.2010.1
MSPH 78 INS 1241/2008
sp. zn. 29 NSČR 9/2010-B-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužníka DAMKO Praha, s. r. o., se sídlem Praha 10, V Korytech 1537, PSČ 106 00, identifikační číslo 00204595, zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 1/699, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 1241/2008, o návrhu dlužníka, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce a o návrhu dlužníka na zrušení konkursu, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2009, č. j. MSPH 78 INS 1241/2008, 2 VSPH 649/2009-B-81, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. srpna 2009, č. j. MSPH 78 INS 1241/2008-B-69, zamítl Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) návrh dlužníka, aby podle §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zprostil funkce insolvenční správkyni (bod I. výroku), dále zamítl návrh dlužníka ze dne 16. července 2008 na zrušení konkursu (bod II. výroku) a uložil insolvenční správkyni, aby do 10 dnů předložila přesný soupis majetkové podstaty a konečnou zprávu (bod III. výroku).
Insolvenční soud neshledal důvody pro to, aby insolvenční správkyni zprostil funkce.
Ohledně požadavku dlužníka na zrušení konkursu podle §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona insolvenční soud uvedl, že za situace, kdy se do insolvenčního řízení přihlásil alespoň jeden věřitel, nelze zrušit konkurs podle uvedeného ustanovení.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Také odvolací soud neshledal důvody, pro něž by insolvenční správkyně měla být zproštěna funkce.
Bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu pak odvolací soud potvrdil na základě zjištění, jež učinil z předložené konečné zprávy a z připojeného soupisu majetkové podstaty zpracovaného ke 4. září 2009. Uvedl, že odtud vyplynulo, že celá majetková podstata již byla zpeněžena, přičemž v takovém případě ustanovení §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (v části věty za středníkem) zapovídá vydat rozhodnutí o zrušení konkursu, aniž by došlo k naplnění účelu insolvenčního řízení, jímž je v případě konkursu „dosažení co nejvyššího uspokojení dlužníkových věřitelů z výnosu zpeněžení majetkové podstaty“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení těchto otázek:
1/ Je dlužník oprávněn podat po prohlášení konkursu v insolvenčním řízení návrh na zahájení řízení o výkon soudního rozhodnutí, jestliže insolvenční správce zůstane nečinným a nejsou splněny podmínky §294 odst. 2 insolvenčního zákona?
2/ Je pro rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na zrušení konkursu dle §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona jako informace o zpeněžení majetkové podstaty, dostatečná konečná zpráva insolvenčního správce dle §302 a násl. insolvenčního zákona bez dalšího, nebo je (soud) povinen vyčkat právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy, popřípadě si sám vyžádat od insolvenčního správce doklady, které tvrzení insolvenčního správce dokládají a eliminovat tak riziko, že insolvenční správce informoval soud nepravdivě, zejména za situace, kdy konečná zpráva byla zpracována insolvenčním správcem, na kterého byl opakovaně podán návrh na jeho zproštění funkce dle §32 insolvenčního zákona?
První z položených otázek dovolatel pojí s výhradami, jež vznáší proti výroku o zamítnutí jeho návrhu, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce.
Druhá z položených otázek se vztahuje k dovolacím námitkám proti výroku o zamítnutí dovolatelova návrhu na zrušení konkursu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Dovolání v této věci mohou být přípustná jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy jen za předpokladu, že Nejvyšší soud, jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.), dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání proti té části výroku usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenční ho soudu v bodě I. výroku o zamítnutí návrhu, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce, není objektivně přípustné.
Nejvyšší soud pak v usnesení uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že k tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., musí být splněna rovněž podmínka (jež se klade prostřednictvím odkazu na §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., obsaženého v §238a odst. 2 o. s. ř.), aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení „ve věci samé“.
V důvodech svého usnesení uveřejněného pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále Nejvyšší soud vyložil, že (stejně jako tomu bylo dříve v režimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) ani v poměrech insolvenčního zákona není rozhodnutí soudu o tom, zda správce dlužníkova majetku ve své funkci skončí nebo o tom, zda určitá osoba má být tímto správcem ustanovena, rozhodnutím „ve věci samé“, takže k usnesením „ve věci samé“ nepatří ani usnesení o tom, že (zda) se insolvenční správce zprošťuje funkce, vydané podle §32 insolvenčního zákona.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o zamítnutí návrhu na zrušení konkursu, je podmínka, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení „ve věci samé“, sice splněna, Nejvyšší soud však potud nepřisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam.Jak se podává již z formulace druhé z dovolatelem položených otázek a jak dokládá i další obsah dovolání, je dovolací argumentace v dotčeném ohledu založena na (obecném) zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu, že celá majetková podstata již byla zpeněžena. Skutkový stav věci však může být v dovolacím řízení zpochybněn jen prostřednictvím dovolacího důvodu obsaženého v §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. dále určuje, že je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V situaci, kdy dovolání může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá dovolatel dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. vůbec k dispozici, přičemž z dikce §237 odst. 3 o. s. ř. plyne, že prostřednictvím skutkových argumentů nelze usuzovat ani na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Bez možnosti přehodnotit skutkový závěr odvolacího soudu, že celá majetková podstata již byla zpeněžena, nemá ovšem odpověď druhou z dovolatelem položených otázek právní význam. Závěr, že návrh na zrušení konkursu podle §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona je neopodstatněný totiž při tomto skutkovém zjištění plyne přímo z dikce posledně označeného ustanovení. Ostatně, úprava obsažená v 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona vylučuje zrušení konkursu z důvodu, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek, již v případě, že došlo ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty a v dovolání se ani netvrdí, že by některá (a podstatná) část majetkové podstaty nebyla zpeněžena.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. července 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu