ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1046.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1046/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2010 o dovolání podaném V. W. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 96/2010 ze dne 12. dubna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 284/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 3 T 284/2009 ze dne 24. února 2010 byl dovolatel uznán vinným trestný činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání V. W. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 2 To 96/2010 ze dne 12. dubna 2010 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal V. W. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že tento dovolací důvod uplatňuje s tím, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, tedy je dán i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem uvedl, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., neboť pro spáchání tohoto skutku je podstatné, aby vyhrožoval usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Připustil, že napsal své bývalé přítelkyni dopis, jehož obsahem bylo i vyjádření se k osobě poškozeného, tento však rozhodně nebyl adresován poškozenému a dovolatel neměl ani v úmyslu obsah tohoto dopisu (výhrůžky v něm uvedené) naplnit. Dále namítl, že ač soud vycházel z výpisů telekomunikačního provozu, s tímto hodnocením důkazů se nelze ztotožnit, neboť on se v rozhodné době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici a žádný telefonní přístroj mu nebyl k dispozici, což je patrné i z písemné zprávy z věznice. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „vyhověl jeho dovolání, a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 12. 4. 2010 sp. zn. 2 To 96/2010-157, a podle ustanovení §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení a věc přikázal krajskému soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, k novému projednání.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že důvody vyjádřené v dovolání jsou prakticky totožné s podstatou obhajoby dovolatele a byly obsaženy již v jeho řádném opravném prostředku. Soud druhého stupně věnoval dle názoru státního zástupce všem relevantním námitkám žádoucí pozornost a závěry, k nimž při přezkoumání věci na základě odvolání dospěl, jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Státní zástupce poukázal na to, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku primárně uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tento dovolací důvod předpokládá, že bude napadenému rozhodnutí (v tomto případě jemu předcházejícímu řízení) vytýkáno pochybení při aplikaci norem hmotného práva, přičemž však žádná taková námitka v dovolání obsažena není. Jeho výhrady se týkají pouze způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy, případně rozsahu dokazování a dovolatel nabízí alternativní posouzení důkazů zachycených v trestním spise a v dosavadním řízení řádně provedených. Tímto způsobem však dle státního zástupce brojí toliko proti skutečnému stavu věci, jak byl zjištěn soudy, a své právní námitky vztahuje nikoli k tomu skutku, který je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, nýbrž ke skutku jinému, jenž by měl vzejít z takového hodnocení důkazů, jaké prosazuje právě dovolatel. Takovéto výhrady přitom nejen neodpovídají deklarovanému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádnému dalšímu. Státní zástupce zdůraznil, že teprve až od potvrzené existence tohoto primárního dovolacího důvodu by bylo možné odvozovat naplnění podmínek vymezených důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, který dovolatel rovněž uplatnil. Protože však žádný důvod dovolání zatěžující řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí státní zástupce neshledal, nemohlo dle jeho názoru dojít ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání a pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel jej uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že již v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Z podaného dovolání je zřejmé, že ač dovolatel uvedl, že jeho jednání nesplňuje zákonné znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., tohoto závěru se domáhá pouze na základě jiného hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy. Jak již bylo uvedeno výše, takovéto námitky právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem uplatněny být nemohou a nemohou být takto uplatněny ani pod žádným jiným, ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. Soudy zejména v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě a přiléhavě zdůvodnily, z jakých důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a uznaly jej vinným právě výše uvedeným trestným činem, když provedeným dokazováním (zejména výpovědí samotného poškozeného, podporovanou výpověďmi P. a Ž. F. a záznamy o telekomunikačním provozu) bylo zjištěno, že dovolatel v předmětném období z věznice telefonoval a zasílal SMS zprávy poškozenému, a že tento měl z jeho závažných výhrůžek právem důvodné obavy z jejich uskutečnění, když existenci obsahu předmětného dopisu nezpochybnil ani dovolatel.
Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by byly obsahem podaného dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v 265b tr. ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyly uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně, nelze dovolateli přisvědčit, že v posuzovaném případě došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť, jak již bylo uvedeno výše, tento dovolací důvod předpokládá existenci některého z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí.
S poukazem na uvedené pak nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka