ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1097.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1097/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2010 o dovolání podaném L. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 203/2010 ze dne 12. 5. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 5/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 203/2010 ze dne 12. 5. 2010 a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 17 T 5/2008 ze dne 18. 1. 2010.
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný L. F. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 17 T 5/2008 ze dne 18. 1. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.)., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal L. F. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 203/2010 ze dne 12. 5. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal L. F. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku pouze stručně uvedl, že soudy nedostatečně vyhodnotily, kdo a jakým způsobem se vlastně trestnou činností dovolatele obohatil s tím, že podle soudů je to nerozhodné. Dále poukázal i na to, že ani soudy v důvodech svých rozhodnutí nepopřely, že pravděpodobně jednal pod tlakem a hrozbami jiných osob. Namítl, že nepodmíněný trest odnětí svobody mu byl uložen soudy i proto, že tyto uvedly, že přes delší časové období nevyužil možnost odčinit způsobenou škodu, takto však jednat nemohl, protože všechny získané finanční prostředky poskytoval dalším věřitelům. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené (citované) usnesení odvolacího soudu, stejně jako citovaný rozsudek soudu nalézacího a „přikázal věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení v intencích tohoto dovolání“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který poukázal na to, že v rozporu se zněním ustanovení §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. skutečně z tzv. skutkové věty nevyplývají okolnosti zakládající obohacení dovolatele nebo jiné osoby. Jde zde o pouhé konstatování spočívající v tom, že dovolatel jednal „v úmyslu vylákat finanční prostředky“, současně však chybí byť i zmínka o tom, že by dovolatel nebo jiná osoba nějaké finanční prostředky od poškozené K. D. nebo jiné osoby skutečně obdrželi. Přitom jediná konkrétně uvedená částka 1.900.800,- Kč představuje obecnou cenu obou kombajnů ke dni 6. 5. 2010 a nelze ji považovat za obohacení dovolatele, kterému je jinak přičítán úmysl vylákat finanční prostředky, nikoli tedy fyzickou držbu označených kombajnů. Státní zástupce také uvedl, že ponechává stranou otázku, zda uvedenou částku lze považovat za škodu na straně poškozené D., když v důvodech svého rozhodnutí nalézací soud uvedl, že je třeba „dořešit“ otázku, zda se jmenovaná stala vlastnicí kombajnu, přičemž při konstrukci výroku o náhradě škody tento soud vycházel ze zcela jiných částek. Samotné konkrétní údaje o obohacení dovolatele neplynou ani z odůvodnění rozsudku tohoto soudu, kdy tento pouze obecně konstatoval, že dovolatel získal výhodu pro sebe, případně jiné osoby. Z argumentace vedené odvolacím soudem pro jeho rozhodnutí plyne, že obohacení dovolatele by mohlo spočívat v tom, že na poškozenou „přehodil“ svoje závazky z leasingových smluv. O takové obohacení se potom jedná i v případě, že pachatel ušetří náklady, které by jinak byly z jeho majetku vynaloženy, avšak v posuzované věci tyto případně ušetřené náklady nebyly nijak kvantifikovány, když zejména tato skutečnost není vůbec v tzv. skutkové větě zmíněna. Stran takto vznesené námitky státní zástupce dospěl k závěru, že skutek v podobě vymezené v tzv. skutkové větě v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a akceptovaný soudem odvolacím, nevykazuje všechny znaky dokonaného trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., když z něho nevyplývají okolnosti zakládající obohacení dovolatele nebo jiné osoby. Z hlediska obecné roviny potom podotkl, že se obohacení pachatele trestným činem podvodu nemusí rovnat způsobené škodě; pokud by však obohacení dovolatele bylo spatřováno v tom, že poškozená za něho hradila závazky z leasingových smluv, pak by zřejmě též za škodu na straně poškozené D. a tedy za škodu pro účely právní kvalifikace, bylo nutno považovat takto uhrazené částky a nikoli cenu předmětných kombajnů, když právě z provedených úhrad leasingových splátek a z některých dalších ne zcela přezkoumatelných položek ostatně nalézací soud vycházel při rozhodování o náhradě škody. Takto vedenou námitku má státní zástupce za uplatněnou právně relevantně a současně i důvodně. Další námitku stran údajného nátlaku dalších osob na dovolatele pokládá státní zástupce za bezpředmětnou z hlediska právní kvalifikace skutku a námitky stran důvodů, které vedly soud k uložení trestu potom nelze pod zvolený dovolací důvod vůbec podřadit. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout i adekvátní závěry právní. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
K uplatněným námitkám je třeba především uvést, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Z dikce uvedeného ustanovení zákona je tedy zjevné, že jeho požadavkem je identifikovat vzniklou škodu, také ji přesně označit a kvantifikovat a zejména přesně označit subjekt, který popsaným jednáním (jak) byl poškozen (a v jaké výši) a stejným způsobem označit i subjekt, který se takovým jednáním obohatil. V posuzované věci se tak zjevně nestalo a lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce v tom směru, že za daného stavu věci nelze z tzv. skutkové věty uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně spolehlivě dovodit obohacení dovolatele nebo jiné osoby. Přes tvrzení v ní uvedené, že totiž dovolatel jednal v úmyslu vylákat finanční prostředky, dále již nenásleduje zjištění, že by dovolatel případně jiná osoba nějaké (přesně označené) finanční prostředky od poškozené obdrželi. Lze souhlasit i s tím, že jedinou konkrétní částkou v těchto souvislostech uvedenou je hodnota (obecná cena) kombajnů ke dni 6. 5. 2005 (1.900.800,- Kč). Tu však nelze dovolateli přičíst jako jeho obohacení, když je mu přičítán jiný úmysl, a to v podobě vylákání finančních prostředků a nikoli fyzickou držbu uvedených kombajnů. Otázka poškození konkrétní osoby a zejména osoby, která se měla popsaným jednáním obohatit potom přesvědčivě a jasně neplynou ani z odůvodnění ve věci citovaných rozhodnutí obou soudů. V dalším lze (pro stručnost a nadbytečné opakování) odkázat na již uvedené vyjádření státního zástupce, se kterým i dovolací soud souhlasí a je stejného názoru. Jenom pro úplnost je namístě dodat, že námitka stran údajného nátlaku na dovolatele je v dané věci právně irelevantní a námitku ve vztahu k uloženému trestu nelze pod deklarovaný dovolací důvod vůbec podřadit.
Ze shora uvedených důvodů je tak zjevné, že tam popsaná námitka týkající se obohacení konkrétní osoby je dovolatelem uplatněna právně relevantně a současně je tato námitka i důvodná. Proto také Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 203/2010 ze dne 12. 5. 2010 a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 17 T 5/2008 ze dne 18. 1. 2010. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože Nejvyšší soud považuje za nezbytné dosud provedené dokazování doplnit, tak podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Takto bude na soudu prvního stupně především to, aby zjistil, kdo a jakým způsobem a také v jakém rozsahu se v rámci označeného trestného činu na úkor označené poškozené skutečně (reálně) obohatil. Teprve v rámci takto učiněných (dalších) skutkových zjištění bude moci na jejich základě také spolehlivě přikročit k právní kvalifikaci samotného skutku, jak z hlediska jeho pachatele, tak i z hlediska případně způsobené škody a její výše. Okresní soud ve Znojmě bude přitom vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí, jakož i naznačeným způsobem stran doplnění dokazování (§265s odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodnutí ve věci pak bude respektovat zákaz změny k horšímu (§265s odst. 2 tr. ř.), když napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněným.
Konečně podle §265 l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Podle zjištění dovolacího soudu ze dne 23. 9. 2010 obviněný vykonává takto uložený trest ve Vazební věznici. Protože v posuzované věci Nejvyšší soud důvody vazby podle §67 tr. ř. v současném stadiu řízení ve vztahu k obviněnému L. F. neshledal, rozhodl podle §265 l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.
Toto rozhodnutí přijal Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit v zasedání veřejném.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka