ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.11.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 11/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2010 o dovolání, které podal obviněný J. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2009, č. j. 10 To 207/2009-465, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 94/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 3. 2009, č. j. 2 T 94/2008-394, byl obviněný J. J. pod bodem 1/ výroku o vině uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), pod bodem 2a/ trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pod bodem 2b) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., které s ním spáchal spoluobviněný J. M. a které po skutkové stránce spočívaly v jednání popsaném pod body 1) a 2) výroku o vině. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Soud současně rozhodl o vině a trestu spoluobviněného J. M. a výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. i o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
O odvoláních, která podali proti předmětnému rozsudku oba obvinění, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 6. 2009, č. j. 10 To 207/2009-465, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 6. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal následně obviněný J. J. dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyložil, v jakých konkrétních skutečnostech spatřuje existenci uplatněných dovolacích důvodů, a navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 10 To 207/2009, jako soudu odvolacího proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 3. 2009, č. j. 2 T 94/2008-394, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 8. 12. 2009. K dnešnímu dni dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Postavení obviněného J. J. jako osoby oprávněné k podání dovolání plyne z ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Podmínky přípustnosti dovolání jsou v daném případě založeny ustanovením §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje zákonem předepsané formální a obsahové náležitosti (§265d odst. 2 věta první tr. ř., §265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Současně vycházel z ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., podle něhož v případech, kdy se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Z předloženého spisu bylo zjištěno, že rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, bylo obviněnému J. J. (dovolateli) doručeno dne 11. 6. 2009 (č. l. 469/I). Jeho obhájci Mgr. P. R. bylo předmětné rozhodnutí doručeno dne 9. 6. 2009 (č. l. 460). Doručenka je označena příslušným razítkem advokáta a je na ní uvedeno jméno pracovnice advokátní kanceláře, která zásilku označenou jako „2 T 94/2008-457, 465, 475 2x usn. KSHK + usn. o zápočtu účt.“ převzala. Podle uvedeného označení (jednacího čísla) je zřejmé, že se v ní nacházelo i dovolatelem napadené usnesení odvolacího soudu ze dne 1. 6. 2009 (č. j. 10 To 207/2009-465). Způsob doručení zároveň odpovídá ustanovení §63 odst. 1 tr. ř. a §48 odst. 2 OSŘ, ve znění účinném do 30. 6. 2009. Konec dovolací lhůty pak v posuzovaném případě připadl na úterý dne 11. 8. 2009 (srov. §265e odst. 2 tr. ř. a ustanovení §60 tr. ř. o počítání lhůt). Obhájce za obviněného v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. vypracoval předmětné dovolání opatřené datem 16. 10. 2009 (č. l. 500), které bylo podáno téhož dne osobně u soudu prvního stupně (viz razítko podatelny Okresního soudu v Náchodě na dovolání). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předmětné dovolání obviněného nebylo podáno včas, nýbrž více než dva měsíce po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Podle §265e odst. 4 tr. ř. přitom navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Předmětná věc je specifická tím, že v textu v dovolání je nad obvyklý rámec těchto podání zdůrazněno, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo obhájci obviněného doručeno dne 20. 8. 2009, a dovolání je tedy podáno v zákonné dovolací lhůtě. Nejvyšší soud z předloženého spisu Okresního soudu v Náchodě zjistil, že obhájce Mgr. P. R. se uvedeného dne dostavil na tento soud, jehož pracovnici - podle úředního záznamu na č. l. 497 - oznámil „že mu dosud nebylo doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2009, č. j. 10 To 207/2009-465“. V úředním záznamu se dále konstatuje, že na základě uvedeného sdělení mu bylo usnesení „dnešního dne doručeno, což stvrzuje svým podpisem“.
Při posouzení včasnosti podaného dovolání Nejvyšší soud vycházel z výše uvedených, objektivně zjištěných skutečností. Dospěl k závěru, že pokud by vůbec došlo k pochybení soudu při doručování napadeného rozhodnutí, muselo by vyjít najevo zřejmě již v samotný den doručení, tj. 9. 6. 2009, nebo bezprostředně poté, jakmile by oprávněný pracovník advokátní kanceláře (popř. přímo advokát) otevřel doručenou zásilku a porovnal její obsah s údaji soudu uvedenými na obálce. Nepochybně by ihned zjistil, že se zde předmětné usnesení nenachází. V takovém případě by nic nebránilo tomu, aby byl soud upozorněn na předmětné pochybení a požádán - pokud jde o chybějící část zásilky - o nové doručení.
V posuzovaném případě však bylo postupováno jinak. Obhájce obviněného teprve dne 20. 8. 2009, tedy krátce po marném uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty (je-li vycházeno z doručení na č. l. 460/I a na č. l. 469/I) osobně požádal pracovnici soudu o opis usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zde dne 1. 6. 2009, č. j. 10 To 207/2009-465, s konstatováním, že mu dosud nebylo doručeno. Na základě toho - jak plyne z úředního záznamu - mu pak bylo uvedené usnesení bez dalšího (aniž by pracovnice soudu zřejmě nahlédla do spisu) vydáno. Tento den pak obhájce spojuje se dnem „doručení“ napadeného rozhodnutí a následným během lhůty pro podání dovolání. Zároveň bez vysvětlení pominul (evidovanou) zásilku označenou jednacím číslem dané věci, která byla doručena do jeho advokátní kanceláře a na jeho jméno dne 9. 6. 2009, a v této souvislosti nijak nenamítal, že v ní postrádal předmětné usnesení, ačkoliv podle údajů soudu (viz doručenka) se v ní mělo nacházet. Pochybnost pak vzbuzuje i skutečnost, z jakého důvodu vlastně na případnou vadu doručení neupozornil soud již dříve a proč se dalšího doručení domáhal několik dní poté, kdy již uplynula lhůta pro podání dovolání.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě je pro počátek běhu dovolací lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. zák. rozhodující den 11. 6. 2009, kdy bylo napadené rozhodnutí doručeno obviněnému J. J., neboť jeho obhájci bylo toto rozhodnutí doručeno dříve, a to dne 9. 6. 2009 (srov. §265e odst. 2 tr. ř.). Pokud si obhájce nechal napadené rozhodnutí doručit ještě jednou, a to dne 20. 8. 2009, pak podle Nejvyššího soudu nemá toto další doručení na běh lhůty pro podání dovolání žádný vliv. Opačný názor by totiž (obecně) ve svých důsledcích mohl být návodem k tomu, jak za určitých okolností dosáhnout toho, aby ve skutečnosti již zmeškaná lhůta k podání opravného prostředku mohla znovu začít běžet.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne mj. z toho důvodu, že bylo podáno opožděně. V daném případě proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. J. odmítá jako podané opožděně, aniž by napadené rozhodnutí dále přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler