ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1111.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1111/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2010 o dovolání podaném J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 519/2009 ze dne 19. srpna 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 79/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 2 T 79/2008 ze dne 6. května 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon účinný do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále mu byl uložen zákaz trestu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti výše uvedenému rozsudku podal J. M. odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 4 To 519/2009 ze dne 19. srpna 2009 tak, že jej podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal J. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy obou stupňů zcela pominuly důkaz zásadní důležitosti, a to rozhodnutí Magistrátu města Mostu, č. j. OSČ/463/134/08/Kt, kterým bylo rozhodnuto, že se K. M. dopustila přestupku ve smyslu §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, neboť porušila §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a za toto jednání jí byla uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč a trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v délce osmi měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z tohoto rozhodnutí dle názoru dovolatele jednoznačně plyne, že se předmětného skutku nedopustil on, ale jeho manželka K. M. a on tak byl odsouzen za skutek, za který byla v pravomocně skončeném správním řízení postižena jiná osoba ještě předtím, než soud prvního stupně rozhodl odsuzujícím rozsudkem. V této okolnosti je dovolatelem spatřován i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť soud měl dle jeho názoru jako předběžnou otázku vyřešit, zda vzhledem k výše vedenému pravomocnému rozhodnutí ve správním řízení je trestní stíhání dovolatele přípustné. Vzhledem k popsaným skutečnostem proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal jeho dovolání a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě, č. j. 2 T 79/2008-81, a navazující usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 4 To 519/2009-92, a buď sám rozhodl rozsudkem, ve kterém by jej zprostil v plném rozsahu viny, případně, aby věc vrátil podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mostě k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolání fakticky směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, přičemž dovolatel nadále popírá, že by vozidlo řídil a argumentuje přitom skutečností, že za přestupek, spočívající v řízení vozu Opel Omega v Mostě dne 15. 12. 2007 ve 23.20 hod., byla rozhodnutím odboru správních činností Magistrátu města Mostu ze dne 12. 3. 2008, č. j. OSČ/463/134/08/Kt, postižena jeho manželka K. M., čímž dovolatel nejen napadá soudem učiněná skutková zjištění, ale dovozuje též, že jeho trestní stíhání je nepřípustné. Státní zástupce však v uvedených souvislostech poukázal na to, že soudům obou stupňů bylo shora citované rozhodnutí Magistrátu města Mostu známo (a v odůvodněních obou meritorních rozhodnutí je i citováno), přičemž však tímto rozhodnutím soudy nebyly ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. vázány, neboť šlo o posouzení viny obviněného. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že toto rozhodnutí ani nezpůsobuje nepřípustnost trestního stíhání dovolatele ve smyslu §11 odst. 1 tr. ř. Z důvodů uvedených shora proto navrhl, aby dovolání J. M. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné s tím, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně navrhl. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu nalézacího, dovolatel řídil motorové vozidlo, přestože měl v krvi nejméně 1,22 g/kg alkoholu. Tato skutečnost byla jednoznačně prokázána svědeckými výpověďmi zasahujících policistů a dechovou orientační zkouškou, když zejména svědci K. a M. dovolatele označili jako řidiče předmětného vozidla v rozhodné době a to bez jakékoli pochybnosti s tím, že se ani jiná osoba ve vozidle v té době nenacházela. Soud objasnil, proč neuvěřil obhajobě dovolatele, že předmětné vozidlo řídila jeho manželka, když tato obhajoba byla vyvrácena nejen výpověďmi výše uvedených policistů, ale i svědka policisty L. P., který popsal chování K. M. poté, co se dostavila na místo nehody. Pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto námitky skutkového charakteru, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265n tr. ř.
Jedinou právně relevantně uplatněnou námitkou pod deklarovaným dovolacím důvodem je námitka, že za tentýž skutek byla již potrestána ve správním řízení manželka dovolatele K. M., tato námitka je však zjevně neopodstatněnou. Z odůvodnění rozhodnutí (citovaných) obecných soudů je patrno, že jim bylo předmětné rozhodnutí magistrátu známo, avšak je třeba poukázat na skutečnost, že při posouzení předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení vázány pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu, pokud nejde o posouzení viny obviněného. V daném případě však šlo o posouzení viny dovolatele a soudy neměly vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu nejmenších pochyb, že se dovolatel předmětného trestného činu dopustil. Nad rámec uvedeného lze snad ještě podotknout, že obě konfrontovaná rozhodnutí mohou vedle sebe obstát, neboť podle skutkových vět (citovaných rozhodnutí) se dovolatel řízení v opilosti dopustil v M. dne 15. 12. 2007 kolem 22.50 hod., zatímco K. M. sice téhož dne a na témže místě, ale až ve 23.20 hod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který dovolatel ve svém podání též uplatnil, je dán tehdy, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Důvody, pro které trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jsou taxativně uvedeny v §11 odst. 1 tr. ř. Přitom žádný z těchto důvodů se nevztahuje na posuzovaný případ, když ani sám dovolatel ve svém podání konkrétně neurčil, o který z těchto důvodů by se mělo jednat.
S poukazem na výše uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka