ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1132.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1132/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010 o dovolání, které podal obviněný J. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009, č. j. 9 To 97/2009-339, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 175/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 7. 2008, č. j. 8 T 175/2005-302, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v jednání popsaném pod body 1) až 4) výroku o vině. Za tento trestný čin byl podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §53 odst. 2 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši osmdesáti tisíc korun českých. Pro případ zmaření výkonu peněžitého trestu soud výrokem podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená G: P., a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2009, č. j. 9 To 97/2009-339, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 26. 3. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal následně obviněný J. J. dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyložil, v jakých konkrétních skutečnostech spatřuje existenci uplatněného dovolacího důvodů, a navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 9 To 97/2009, zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na předmětné usnesení obsahově navazující. V rámci dovolání dal současně podnět k tomu, aby předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu peněžitého trestu.
K dnešnímu dni nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno případné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání. Vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně přitom není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Postavení obviněného J. J. jako osoby oprávněné k podání dovolání plyne z ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Podmínky přípustnosti dovolání jsou v daném případě založeny ustanovením §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť dovoláním lze napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, byl-li jím zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje zákonem předepsané formální a obsahové náležitosti (§265d odst. 2 věta první tr. ř., §265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda dovolání obviněného bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Z předloženého spisu bylo zjištěno, že rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, bylo obviněnému J. J. (dovolateli) doručováno dne 25. 5. 2009 (s poznámkou na doručence „adresát nezastižen“) na adresu (č. l. 356). Na této adrese měl obviněný podle informativního výpisu z centrální evidence obyvatel (č. l. 331) ode dne 24. 9. 2008 jednak platný trvalý pobyt a zároveň na ní také přebíral doručované písemnosti vztahující se k předmětnému trestnímu řízení, resp. reagoval na tam uložené výzvy poštovního doručovatele k převzetí zásilky, a to nejen přede dnem 25. 5. 2009. Stejnou adresu svého pobytu obviněný konečně uvedl i v podaném dovolání (č. l. 364).
Při doručovaní usnesení odvolacího soudu obviněnému se uplatnil režim upravený v ustanovení §64 odst. 2 tr. ř., podle kterého „nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování“. Usnesení odvolacího soudu není písemností, která by podle §64 odst. 4 tr. ř. uložení doručované zásilky vylučovala.
Z výše uvedeného pak plyne, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému J. J. doručeno ve čtvrtek dne 4. 6. 2009 (tzv. fikce doručení). Tento den je v jeho případě zároveň určující pro počátek běhu dovolací lhůty, neboť v řízení před soudem druhého stupně nebyl již zastupován původním obhájcem Mgr. J. D., kterému předtím vypověděl plnou moc (k tomu viz protokol o veřejném zasedání odvolacího soudu na č. l. 336). Proto se zde neužije ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., podle kterého v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta pro podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tedy obviněnému uplynula dnem 4. 8. 2009 (úterý).
Obhájce Mgr. M. S., jemuž obviněný udělil plnou moc k zastupování teprve dne 10. 8. 2009 (viz č. l. 361), vypracoval za obviněného v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. předmětné dovolání opatřené datem 30. 8. 2009 (č. l. 364), které bylo podáno prostřednictvím poštovní služby u soudu prvního stupně dne 31. 8. 2009 (viz obálka na č. l. 371). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání obviněného nebylo podáno včas, nýbrž více než tři týdny po marném uplynutí zákonné dovolací lhůty. Podle §265e odst. 4 tr. ř. přitom navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Předmětná věc je specifická tím, že v textu dovolání je nad běžný rámec těchto podání v bodě II. zdůrazněno, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu „dne 18. 8. 2009 vyzvedl ze soudního spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 175/2005 obhájce odsouzeného“. Tento den pak dovolatel spojuje se dnem „doručení“ napadeného rozhodnutí obhájci (srov. §265e odst. 2 tr. ř.) a dovozuje, že dovolání bylo podáno v zákonné dovolací lhůtě. Takový závěr je však z hlediska běhu dovolací lhůty irelevantní (viz výše).
Jak již bylo uvedeno, v posuzovaném případě je pro počátek běhu dovolací lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. zák. rozhodující datum 4. 6. 2009, kdy bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu doručeno obviněnému J. J., a nikoliv den, kdy si - již po uplynutí dovolací lhůty - toto rozhodnutí „vyzvedl“ ze spisu nově zvolený obhájce obviněného. Opačný názor by ve svých důsledcích znamenal nepřípustné prodlužování zákonem stanovené dovolací lhůty a byl by nepochybně i proti smyslu ustanovení §265e odst. 4 tr. ř., které vylučuje navrácení lhůty k podání dovolání. Tato lhůta je navíc poměrně dlouhá a obviněnému, který nebyl buď vůbec nebo po část řízení zastupován obhájcem, poskytuje dostatečný časový prostor k tomu, aby si obhájce zvolil v dovolací lhůtě a pověřil ho vypracováním dovolání, případně též zastupováním v dovolacím řízení. V nyní posuzovaném případě však dovolatel takovým způsobem nepostupoval. Zároveň nešlo o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 1, odst. 3 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne mj. z toho důvodu, že bylo podáno opožděně. V daném případě proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. J. odmítá jako podané opožděně, aniž by napadené rozhodnutí dále přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler