ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1242.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1242/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2010 o dovoláních podaných P. Š, V. K., P. Ž., P. Z., M. K., a J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 64/2008 ze dne 18. 9. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 11/2007, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání V. K., J. M. a P. Ž. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání P. Š., M. K. a P. Z. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 48 T 11/2007 ze dne 22. 4. 2008 byli V. K. a J. M. uznáni vinnými jednak pokračujícím trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., jednak pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem v bodě I. citovaného rozsudku dokonaným, dílem v bodě II. citovaného rozsudku ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák., P. Ž. byl uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, alinea 2 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., jednak pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem v bodě I. citovaného rozsudku dokonaným, dílem v bodě II. citovaného rozsudku ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák., P. Z. byl uznán vinným v bodě I. citovaného rozsudku jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, alinea 2 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., P. Š. a M. K. byli uznáni vinnými v bodě II. citovaného rozsudku jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., jednak pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák., které byly spatřovány v tom, že pod bodem I. citovaného rozsudku „v průběhu listopadu 2006 si obžalovaní K. a M. opatřili nezjištěným způsobem informace k účtu vedeného u Raiffeisen Bank, a. s., patřícího společnosti AVE CZ – odpadové hospodářství, s. r. o., včetně podpisových vzorů zástupců společnosti Ing. M. a Mgr. M., a to za účelem uskutečnění nelegálních výběrů finančních prostředků z tohoto účtu s použitím padělaného platebního příkazu, poté co s tímto záměrem seznámili obž. Ž., který pak podle jejich pokynů oslovil s nabídkou účasti na této nelegální transakci obžalované Z. a H. s tím, že podle pokynů K. a M. a za aktivní účasti obž. Ž., pak obž. Z. na základě údajné plné moci nejprve ověřil stav finančních prostředků na předmětném účtu a poté dle dalších pokynů dne 27. 11. 2006 založil účet u pobočky Raiffeisen Bank –v O., na který měly být podvodně získané finanční prostředky převedeny, následně obž. H. odcestoval 28. 11. 2006 společně s M., Ž. a Z. do B., kde se setkali s obž. K. a poté obž. H. převzal od obž. M. padělaný příkaz k převodu částky 2.101.000 Kč z účtu společnosti AVE CZ na účet, zřízený k tomuto účelu obž. Z. a opatřený napodobeninami podpisů Ing. M. a Mgr. M., který pak podle jeho pokynů předložil v pobočce Raiffeisen Bank –v B. k realizaci, na to dne 29. 11. 2006 přicestovali obžalovaní K., M., Ž. a Z. do P., když mezitím si již obžalovaní K. a M. ověřili průběh převodu peněz a zjistili možná místa výběru, a poté vyslali obž. Z. v doprovodu obž. Ž., který s nimi udržoval spojení a měl dohlížet na průběh výběru, do pobočky Raiffeisen Bank v P., kde obž. Z. uskutečnil výběr částky 100.000,- Kč, které pak předal obž. K. a krátce na to odjeli do pobočky Raiffeisen Bank, v P., kde obdobným způsobem podle jejich pokynů a opět v doprovodu obž. Ž. uskutečnil obž. Z. výběr částky 2.000.000 Kč, které též předal obž. K., čímž způsobili Raiffeisen Bank, a. s., O. P. škodu v celkové výši 2.101.000 Kč“, a pod bodem II. citovaného rozsudku „v průběhu prosince 2006 si obžalovaní K. a M. opatřili nezjištěným způsobem informace k účtu vedeného u Raiffeisen Bank, a. s., patřícího společnosti Internet Mall, a. s., se sídlem P., S., včetně podpisového vzoru zástupce společnosti Ing. P. B., a to za účelem uskutečnění nelegálních výběrů finančních prostředků z tohoto účtu s použitím padělaných platebních příkazů, poté s tímto záměrem seznámili obž. Ž., který pak podle jejich pokynů oslovil s nabídkou účasti na této nelegální transakci nejprve P. Š. a s jeho pomocí se jim podařilo získat pro uskutečnění této nelegální transakce obžalované V. a K. s tím, že podle pokynů K. a M. předávaných za aktivní účasti obž. Ž. a obž. Š. pak obžalovaní V. a K. dne 11. 12. 2006 založili u pobočky Raiffeisen Bank ve Z. účty, a to obž. V. účet a obž. K. účet, s vědomím, že na ně budou podvodně získané finanční prostředky převedeny, následně obž. H. dne 12. 12. 2006 podle pokynů K. a M. předložil k realizaci v pobočce Raiffeisen Bank B., J., ul. padělaný příkaz k převodu částky opatřený napodobeninou podpisu Ing. B., a to z účtu společnosti Internet Mall na účet zřízený k tomuto účelu obž. V., téhož dne na pobočce Raiffeisen Bank B., Č. ul., byl předložen nezjištěnou osobou i další padělaný příkaz k převodu částky 3.006.000 Kč, opatřený napodobeninou podpisu Ing. B., z účtu společnosti Internet Mall na účet zřízený k tomuto účelu obž. K., na to se dne 13. 12. 2006 sešli obžalovaní K., M., Ž., Š., V. a K. v P., když mezitím si již obžalovaní K. a M. ověřili průběh převodu peněz, a poté vyslali obž. V. a K. spolu s obž. Š. a v doprovodu obž. Ž., který s nimi udržoval spojení a měl dohlížet na průběh výběru, do pobočky Raiffeisen Bank ve V., v P., kde se obžalovaní V. a K. v doprovodu Ž. podle pokynů K. a M. opakovaně pokoušeli uskutečnit výběr těchto finančních prostředků, které na účelově zřízené účty již byly převedeny, avšak následně po upozornění Ing. B. na podezřelé platby došlo bankou k jejich vrácení zpět na účet společnosti Internet Mall, a. s., přičemž pokud by výběry peněz byly obžalovanými realizovány, byla by Raiffeisen Bank, a. s., O. P. způsobena škoda v celkové výši 6.017.000 Kč“. Za výše uvedené trestné činy byl V. K. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; J. M. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; P. Ž. byl za výše uvedené trestné činy odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, za současného uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku, přičemž byl z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 4 T 180/2007 zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došla zrušením, pozbyla podkladu; P. Z. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 13 T 679/2005 výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; P. Š. byl za výše uvedené trestné činy odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou; M. K. byl za výše uvedené trestné činy odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obžalovaných.
O odvolání V. K., J. M., M. K., P. Š., P. Ž., P. Z. (a P. H.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze, rozsudkem sp. zn. 5 To 64/2008 ze dne 18. 9. 2008 tak, že podle §258 odst. 1, odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) k odvolání V. K., J. M., M. K., P. Š., P. Ž., P. Z. (a P. H.) zrušil napadený rozsudek v celém, jich se týkajícím rozsahu, u V. K., J. M., P. Ž. (a P. H.) z důvodu §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř., u P. Z. z důvodu §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. a u M. K. a P. Š. z důvodu §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a podle §259 odst. 3 písm. a) b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal V. K., J. M., P. Ž. (a P. H.) vinnými jednak pokračujícím trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., jednak pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., P. Z. vinným v bodě I. citovaného rozsudku jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák., jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., P. Š. a M. K. v bodě II. citovaného rozsudku vinnými pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Tyto trestné činy byly spatřovány v té skutečnosti, že pod bodem I. citovaného rozsudku „v průběhu listopadu 2006 si obžalovaní K. a M. opatřili nezjištěným způsobem informace k účtu vedeného u Raiffeisen Bank, a. s., patřícího společnosti AVE CZ – odpadové hospodářství, s. r. o., se sídlem P., R., včetně podpisových vzorů zástupců společnosti Ing. M. a Mgr. M., a to za účelem nelegálních výběrů finančních prostředků z tohoto účtu s použitím padělaného platebního příkazu, poté s tímto záměrem seznámili obž. Ž., který pak podle jejich pokynů oslovil s nabídkou účasti na této nelegální transakci obžalované Z. a H. s tím, že podle pokynů K. a M. a za aktivní účasti obž. Ž. obž. Z. na základě údajné plné moci nejprve ověřil stav finančních prostředků na předmětném účtu a poté dne 27. 11. 2006 založil účet u pobočky Raiffeisen Bank, a. s., ul. N. H. v O., na který měly být podvodně získané finanční prostředky převedeny, následně obž. H. odcestoval 28. 11. 2006 společně s M., Ž. a Z. do B., kde se setkali s obž. K., obž. H. převzal od obž. M. padělaný příkaz k převodu částky 2.101.000 Kč z účtu společnosti AVE CZ – odpadové hospodářství, spol. s r. o., na účet zřízený k tomuto účelu obž. Z., opatřený napodobeninami podpisů Ing. M. a Mgr. M., který předložil v pobočce Raiffeisen Bank, a. s., ul. M. v B. k realizaci, na to dne 29. 11. 2006 přicestovali obžalovaní K., M., Ž. a Z. do P., když mezitím si již obžalovaní K. a M. ověřili průběh převodu peněz a zjistili možná místa výběru, a poté vyslali obž. Z. v doprovodu obž. Ž., který s nimi udržoval spojení a měl dohlížet na průběh výběru, do pobočky Raiffeisen Bank, a. s., v O. v P., kde obž. Z. uskutečnil výběr částky 100.000 Kč, kterou pak předal obž. K., a krátce na to odjeli do pobočky Raiffeisen Bank, N. v P., kde obdobným způsobem podle jejich pokynů a opět v doprovodu obž. Ž. uskutečnil obž. Z. výběr částky 1.995.000 Kč, kterou též předal obž. K., čímž způsobili Raiffeisen Bank, a. s., O., v P., škodu v celkové výši 2.095.000 Kč“, a pod bodem II. citovaného rozsudku „v průběhu prosince 2006 si obžalovaní K. a M. opatřili nezjištěným způsobem informace k účtu vedeného u Raiffeisen Bank, a. s., pro společnost Internet Mall, a. s., se sídlem P., S., včetně podpisového vzoru zástupce společnosti Ing. P. B., a to za účelem nelegálních výběrů finančních prostředků z tohoto účtu s použitím padělaných platebních příkazů, poté s tímto záměrem seznámili obž. Ž., který pak podle jejich pokynů oslovil s nabídkou účasti na této nelegální transakci nejprve P. Š. a s jeho pomocí dále obžalované Romana V., který je stíhán zvlášť, a K. s tím, že podle pokynů K. a M.a vědomě předávaných obžalovanými Ž. a Š. pak obžalovaní V. a K. v úmyslu sebe nebo jiného obohatit dne 11. 12. 2006 založili u pobočky Raiffeisen Bank ve Z. účty, a to obž. V. účet a obž. K. účet s vědomím, že na ně budou podvodně získané finanční prostředky převedeny, následně obž. H. dne 12. 12. 2006 podle pokynů K. a M.a předložil k realizaci v pobočce Raiffeisen Bank, B., J., padělaný příkaz k převodu částky 3.011.000 Kč, opatřený napodobeninou podpisu Ing. B., a to z účtu společnosti Internet Mall na účet zřízený k tomuto účelu obž. V., téhož dne na pobočce Raiffeisen Bank, B. Č., byl předložen nezjištěnou osobou i další padělaný příkaz k převodu částky 3.006.000 Kč, opatřený napodobeninou podpisu Ing. B., z účtu společnosti Internet Mall na účet zřízený k tomuto účelu obž. K., na to se dne 13. 12. 2006 sešli obžalovaní K., M., Ž., Š., V. a K. v P., když mezitím si již obžalovaní K. a M. ověřili průběh převodu peněz, a poté vyslali obž. V. a K. spolu s obž. Š. a v doprovodu obž. Ž., který s nimi udržoval spojení a měl dohlížet na průběh výběru, do pobočky Raiffeisen Bank ve V. v P., kde se obžalovaní V. a K. v doprovodu Ž. podle pokynů K. a M. opakovaně pokoušeli uskutečnit výběr těchto finančních prostředků, které na účelově zřízené účty již byly převedeny, avšak následně po upozornění Ing. B. na podezřelé platby došlo bankou k jejich vrácení zpět na účet společnosti Internet Mall, a. s., přičemž pokud by výběry peněz byly obžalovanými realizovány, byla by Raiffeisen Bank, a. s., O., P. způsobena škoda v celkové výši 6.017.000 Kč“. Za výše uvedené trestné činy byl V. K. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou; J. M. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou; M. K. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, když současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně z 16. 5. 2007, sp. zn. 3 T 36/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; P. Š. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem; P. Ž. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen trest propadnutí věci – plynové pistole zn. Bruni, model 92, výrobní číslo na závěru, výrobní číslo na těle zbraně, jednoho zásobníku a tří plynových nábojů, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku, přičemž byl z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 4 T 180/2007 zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došla zrušením, pozbyla podkladu; P. Z. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 13 T 679/2005, a to včetně té části výroku, jíž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti z 13. 12. 2005 sp. zn. 1 T 35/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Dále bylo znovu rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali P. Š., V. K., J. M., P. Ž., P. Z. a M. K. dovolání, a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označili shodně P. Š., V. K., P. Z., P. Ž., J. M. ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a M. K. ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
P. Š. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že rozsudky obecných soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům ohledně té skutečnosti, že se dovolatel pokusil spáchat předmětný trestný čin, za nějž byli odsouzeni jiní pachatelé. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že došlo k chybnému hodnocení subjektivní stránky jeho jednání, když nebyl shledán jediný důkaz, který by svědčil o jeho úmyslu, byť i eventuálním, že k transakci bude použito padělaného platebního příkazu. Proto P. Š. navrhl, aby „byl napadený rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, které by vedlo ke zproštění obžaloby proti jeho osobě“.
V. K. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že součástí skutkového stavu zjištěného soudem „není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala znak trestného činu padělání a pozměňování peněz dle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák., a to udání padělaných nebo pozměněných peněz jako pravých, či pokusu trestného činu podvodu dle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., a to uvedení někoho v omyl a obohacení se ke škodě cizího majetku“. Ve věci vydané rozsudky dle dovolatele obsahují smyšlené a evidentně nelogické situace a veškeré informace jsou vytrženy z kontextu jednotlivých svědeckých výpovědí. Zpochybnil skutková zjištění ohledně té skutečnosti, že si opatřili společně s J. M. podpisové vzory k účtu společnosti AVE CZ – odpadové hospodářství, s. r. o., kterážto dle jeho názoru mu nebyla nijak prokázána. Dále odkázal na výpověď spoluobviněného H., zpochybnil věrohodnost a výpovědi spoluobviněných Z. a Ž. Ohledně skutku pod bodem II. citovaného (napadeného) rozsudku vrchního soudu opět zpochybnil skutková zjištění ohledně skutečnosti, že si opatřili společně s J. M. podpisy k bankovnímu účtu, tentokrát společnosti Internet Mall, a. s., a zpochybnil i další průběh mu přisuzovaných trestných činů a popsal vlastní verzi skutkového děje ohledně událostí týkajících se spáchání trestného činu. V další části dovolání V. K. zpochybnil způsob, jakým soudy hodnotily analýzu přihlášení stanic aktivního mobilního telefonu, a opět zpochybnil věrohodnost spoluobviněných Ž. a Z., když vyjádřil i nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily věrohodnost jeho a M. družky, přičemž obsahem i následující části dovolání je argumentace zabývající se způsobem, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy a svědecké výpovědi (svědka K., spoluobviněného V., údajnou půjčku, kterou měl dovolatel poskytnout spoluobviněnému Ž., častý telefonický kontakt mezi dovolatelem a Ž.) a dovozuje nelogičnost při hodnotících úvahách soudů. Závěrem svého podání V. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle ust. 265k odst. 1 zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2008, čísla jednacího 5 To 64/2008“.
P. Z. ve svém podání uvedl, že podle §120 odst. 3 tr. ř. popis skutku ve skutkové větě výroku rozsudku musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným, a je-li nezbytným znakem skutkové podstaty trestného činu úmysl pachatele spáchat trestný čin, je nezbytné ve skutkové větě tento úmysl uvést, přičemž dle dovolatele skutková věta výroku napadeného rozsudku neobsahuje popis takových skutkových okolností, které by ve vztahu k jeho osobě naplňovaly znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák. po subjektivní stránce. K subjektivní stránce skutkové podstaty dovolateli přisuzovaného trestného činu je v odůvodnění napadeného (citovaného) rozsudku uvedeno, že dovolatel příkaz k převodu peněz viděl, věděl, že je opatřen podpisy osob, které nezná, a musel být s takovou skutečností minimálně srozuměn, tato úvaha dle dovolatele svědčí však pouze o té skutečnosti, že věděl, že platební příkaz je opatřen podpisy lidí, které nezná a nikoli napodobeninami podpisů oprávněných osob, které nezná, neboť platební příkaz mohl být stejně tak opatřen pravými podpisy oprávněných osob, které tak mohly učinit v omylu. Na základě výše uvedených skutečností proto dovolacímu soudu navrhl, aby „zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout“.
P. Ž. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v průběhu celého trestního řízení nebyly bez nejmenších pochybností prokázány podstatné skutečnosti, které by hrály zásadní roli při rozhodování o jeho vině. Od počátku celého případu byl spoluobviněnými M. a K. přesvědčován, že se jedná pouze o převod peněz jejich společnosti, ohrožené exekucemi, proto mu i za poskytnutou pomoc nabízeli odměnu. Jeho účast tak spočívala pouze v obstarání pomoci dalších spoluobviněných, sám žádný účet pro tuto transakci neposkytl a nebyl seznámen s tím, že by platební příkazy měly být padělané. Dovolatel tak ve svém podání popřel svou vinu a zdůraznil, že z důkazů provedených soudy neplyne, že by měl v úmyslu udávat padělaný příkaz k úhradě jako pravý nebo se jinak účastnit takové trestné činnosti s vědomím, že se tak stane. Stejně tak neměl v úmyslu obohatit sebe nebo někoho jiného využitím něčího omylu, nemohl tedy naplnit ani skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., když i tento trestný čin je trestným činem úmyslným. Dovolatelova obhajoba nebyla v průběhu trestního řízení ničím vyvrácena, a proto i z výše uvedených důvodů P. Ž. navrhl, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 5 To 64/2008 zrušil a nově rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby s odkazem na ustanovení §226 písm. c) tr. ř.“
J. M. v rámci svého dovolání uvedl, že jeho jednání bylo posouzeno jako trestný čin, ač tak posouzeno být nemělo, neboť nadřazováním důkazů svědčících proti dovolateli nad důkazy svědčícími v jeho prospěch se soud prvého stupně dle jeho názoru současně dopustil porušení jak základních zásad trestního řízení, tak i porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Soudy se dále dle dovolatele dopustily zásadního pochybení v tom, že v rozporu s ust. §125 tr. ř. ve svých rozhodnutích nehodnotily, z jakých důvodů výpověď dovolatele za situace „tvrzení proti tvrzení“ považovaly za nevěrohodnou a tvrzení spoluobviněných Ž. a Z. za věrohodná. Soudy dále dle dovolatele ani nijak neověřily pravdivost tvrzení spoluobviněných Ž. a Z. ohledně okolností spáchání trestného činu, přičemž v další části se dovolatel zabýval hodnocením svědeckých výpovědí dalších (označených) svědků. Rozhodnutí soudu je dle dovolatele nelogické, tematicky nejednotné, obsahuje nesprávná skutková zjištění a je postaveno na spekulativním hodnocení provedených důkazů. Dovolatel zpochybnil i tvrzení soudů, že jeho trestná činnost byla prokázána i jinými důkazy než výpověďmi ostatních odsouzených, ostatní důkazy jsou dle jeho názoru pouze nepřímé a odvolací soud posoudil důkazní situaci nesprávně a nedostatečně pro zjištění (konstatování) jeho viny popsanými trestnými činy. V další části dovolání podrobně rozebral, kde soudy údajně pochybily při hodnocení důkazů s odkazem na jednotlivé části odůvodnění rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů proto J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud „podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že zprostí odsouzeného obžaloby v plném rozsahu nebo po zrušení rozhodnutí podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátí věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí“.
M. K. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že nebyl přítomen první fázi hlavního líčení, pro jeho obhajobu klíčovému, totiž výslechům spoluobviněných, přičemž tomuto nebyl přítomen ani jeho obhájce, a to z toho důvodu, že soud prvního stupně vyloučil jeho věc k samostatnému řízení, aby ji následující den hlavního líčení opět spojil (již za jeho účasti), ovšem nejen bez čtení výpovědí jednotlivých spoluobviněných, ale především bez možnosti klást jim otázky, v čemž je dovolatelem spatřováno naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jednání popsané v obžalobě není dle jeho názoru trestným činem. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že skutečnost, že na žádost známého, kterému hrozila exekuce, založil účet a peníze na tento účet zaslané vybral, není sama o sobě trestným jednáním. Navíc dovolatel poukázal na tu skutečnost, že u něj byla diagnostikována nemoc alkoholismu a i díky trvající snížené inteligenci nebyl schopen vyhodnotit, o co v dané věci šlo. Obhajobou navržený důkaz, aby byl v tomto smyslu vypracován znalecký posudek, soud neakceptoval. Z výše uvedených důvodů proto M. K. navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výrocích o vině a trestu vůči obžalovanému K. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce). V tomto svém podání uvedl, že podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který shodně poukázali obvinění J. M., V. K. a P. Ž., lze dovolání právně relevantně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zvolenému dovolacímu důvodu tudíž odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky proti skutkovým zjištěním soudů či námitky procesní. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Státní zástupce poukázal na tu skutečnost, že z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží ke skutkovým námitkám. V případě dovolání J. M. je zcela zjevné, že vytýkal soudu procesní pochybení při provádění a hodnocení důkazů, poukázal na nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného P. Ž. a dále se soudy podle právního názoru dovolatele (přesně citováno z dovolání): „ ... dopustily porušení základních zásad trestního řízení, uvedených v ust. §2 tr. ř. tím, že při rozhodování o vině odsouzeného nadřadily důkazy svědčící proti obžalovanému nad důkazy svědčící v jeho prospěch“, přičemž dovolatel toto své tvrzení dokumentuje citacemi z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. K tomu je třeba poznamenat, že dovoláním podobně jako jinými opravnými prostředky lze napadat jen výroky určitého rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění (§265a odst. 4 tr. ř). Důvody dovolání totiž musí mít podklad výlučně ve výrokové části příslušného rozhodnutí, případně v postupu soudu, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, nikoliv jen v samostatném odůvodnění napadeného (vydaného) rozhodnutí. To platí bez ohledu na skutečnost, zda je odůvodnění rozhodnutí nesprávné, rozporné, neúplné či jinak vadné. Státní zástupce tedy k takto podanému dovolání uvedl, že takto pojaté námitky J. M. nejsou podřaditelné nejen pod použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů v zákoně taxativně uvedených. Stejně tak dovolatel V. K. neuplatnil dle státního zástupce žádnou námitku, kterou by bylo možné subsumovat pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když ve svém podání brojí proti způsobu, jakým soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení důkazů shromážděných v předmětné trestní věci a snaží se zpochybňovat skutkové závěry, ze kterých soudy vycházely při formulaci svých pozitivních výroků o jeho vině, přičemž tak činí prostřednictvím polemiky se způsobem hodnocení konkrétních důkazů a dovolacímu soudu předkládá k posouzení i vlastní hodnocení některých důkazů. Pod deklarovaný dovolací důvod nespadá ani námitka dovolatele, že nedošlo k naplnění skutkových podstat mu přisuzovaných trestných činů, protože závěr o naplnění či nenaplnění znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat. V. K. prioritně zaměřil svůj mimořádný opravný prostředek proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, na jejichž základě soud druhého stupně dospěl k pravomocnému závěru o jeho vině předmětnými trestnými činy a dovolatel se takto domáhal shledání jiných, pro něj příznivějších skutkových zjištění, než ke kterým dospěl soud, přičemž nebrojil proti tomu, že by tato skutková zjištění soudu nenaplňovala znaky skutkových podstat příslušných trestných činů. Za situace, kdy nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ani výhrady dovolatele, které jsou založeny na prosazování vlastní verze průběhu skutkového děje odlišné od podoby skutku vyjádřené v tzv. skutkové větě pravomocného výroku o vině, státní zástupce konstatoval, že rovněž výhrady P. Ž. nemohou tvořit zmíněný dovolací důvod, protože dovolatel ve své podstatě tvrdí, že soud druhého stupně při shromažďování a hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (na tato procesní ustanovení dovolatel dokonce ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně poukázal) a v rozporu s výlučně hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se domáhá, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným způsobem, než soud druhé instance, přičemž polemizuje s tím, jak soudy hodnotily některé skutkové okolnosti. P. Ž. ve svém mimořádném opravném prostředku dále zmínil, že svým jednáním nemohl naplnit skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl pravomocně shledán vinným, avšak ani tato námitka dle státního zástupce nemůže založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť při formulaci těchto výhrad dovolatel vycházel z jiného skutkového stavu, než který vzal za základ svého rozhodování soud prvního a druhého stupně. S ohledem na výše uvedené státní zástupce shrnul, že obvinění J. M., V. K. a P. Ž. napadenému rozsudku soudu druhého stupně, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkli žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (včetně toho, o který obvinění opírají svá dovolání), a proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání všech tří jmenovaných obviněných shodně odmítl s odůvodněním, že byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Co se týče P. Z., tento uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tímto dovolatelem byl dle státního zástupce tento dovolací důvod uplatněn nejen právně relevantně, ale i důvodně, neboť při hodnocení opodstatněnosti dovolání je nutné si ujasnit, zda mezi skutkovou částí výroku o vině a tzv. právní větou výroku (v níž jsou uvedeny zákonné znaky trestného činu, které soud považuje za naplněné) je takový vztah, že každému ze zákonných znaků trestného činu odpovídá nějaká konkrétní skutková okolnost. V tomto ohledu se nabízí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. řádu tehdy, jestliže některý ze zákonných znaků trestného činu nemá odpovídající protipól ve skutkové části výroku o vině. Jak se podává z tzv. skutkové věty pravomocného výroku o vině z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 64/2008 vyhlášeného dne 18. 9. 2008, jakož i z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, ke kterým je nutné v daných intencích rovněž přihlížet, i při vědomí, že se P. Z. předmětné trestné činnosti dopustil jako spolupachatel ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 trestního zákona, nelze z obsahu tzv. skutkové věty dovodit, že by byl alespoň srozuměn s tím, že inkriminovaný příkaz k bezhotovostnímu převodu finančních prostředků, který byl v rámci společného jednání pachatelů udán spoluobviněným P. H., je padělkem. Na srozumění P. Z. s tím, že v případě předmětného příkazu k bezhotovostnímu převodu finančních prostředků se jednalo o padělek, totiž nelze usuzovat pouze z toho, že obviněný P. Z. tento příkaz viděl a věděl, že je opatřen podpisy osob, které nezná, jak vyvodily obecné soudy. Pochybení, která byla státním zástupcem zjištěna v případě P. Z., se mohou alespoň zčásti týkat i spoluobviněného P. H., státní zástupce proto upozornil, že podle ustanovení §265k odst. 2 věta poslední tr. ř. se v řízení o dovolání přiměřeně užije ustanovení §261 tr. ř., podle kterého prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch(zásada „beneficium cohaesionis“). Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud: 1) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. a za použití §261 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 To 64/2008, ze dne 18. 9. 2008 v části týkající se výroku o vině obviněných P. Z. a P. H., jakož i výroku o trestech uložených tímto rozsudkem oběma obviněným a ve výroku o náhradě škody, pokud se týkal obviněných P. Z. a P. H., a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, 2) dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, 3) a konečně podle §265l odst. 4 tr. ř. případně rozhodl o vazbě obviněných P. Z.a P. H.
K dovolání M. K. státní zástupce uvedl, že co se týká dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, přičemž mimo tento dovolací důvod jsou námitky proti skutkovým zjištěním soudů či námitky procesní, proto pod tento deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit námitky dovolatele, že nespáchal trestný čin, pro který byl pravomocně odsouzen, a pokud by předmětem dovolání byly pouze tyto námitky, navrhl by státní zástupce, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Naopak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl dle státního zástupce uplatněn nejen právně relevantně, ale i důvodně, za předpokladu, že dovolatel skutečně nebyl po spojení jeho věci s věcí dalších obviněných ke společnému projednání a rozhodnutí seznámen s obsahem mezitím provedených důkazů a nebylo mu tak umožněno se k nim vyjádřit, čímž by bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud: 1) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 To 64/2008, ze dne 18. 9. 2008 v části týkající se výroku o vině obviněného M. K., jakož i výroku o trestu uloženém tímto rozsudkem tomuto obviněnému a ve výroku o náhradě škody, pokud se týkal obviněného M. K., a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, 2) dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, 3) a konečně podle §265l odst. 4 tr. ř. případně rozhodl o vazbě obviněného M. K.
K dovolání P. Š. státní zástupce uvedl, že dovolatel toliko polemizuje se způsobem, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, přičemž státní zástupce zvlášť zdůraznil, že Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí o odvolání P. Š. konstatoval, že nebylo prokázáno, že by tento věděl o tom, že byl předmětný platební příkaz padělán, což jej vedlo k závěru, že P. Š. nelze shledat vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák. Státní zástupce dále uvedl, že dovolatel v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřípustně namítá porušení trestně právních zásad (zakotvených v ust. §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), což je opět v rozporu s hmotně právním charakterem dovolatelem deklarovaného dovolacího důvodu. Výše uvedené námitky uplatněné v dovolání P. Š. by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, a pokud by dovolatel takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. P. Š. však tímto způsobem ničeho nenamítá. Navíc Nejvyšší státní zastupitelství České republiky po přezkoumání způsobu pravomocného rozhodování v trestní věci Městského soudu v Praze, sp. zn. 48 T 11/2007, nedospělo k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů. Státní zástupce připustil, že námitky P. Š. by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť z kontextu předmětného dovolání lze dovodit, že dovolatel namítl, že za stavu, kdy Vrchní soud v Praze učinil skutkový závěr, že nebylo prokázáno, že obviněný P. Š. věděl, že inkriminovaný platební příkaz byl padělán, nemohl být s ohledem na nedostatek subjektivní stránky uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 trestního zákona k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, přičemž však takto chápané námitky dovolatele sice mohou odpovídat deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jsou současně zjevně neopodstatněné. To proto, že trestnost jeho jednání jako pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. nevylučuje fakt, že nebylo prokázáno, že věděl o tom, že předmětný platební příkaz byl padělán. Ze skutečností popsaných v tzv. skutkové větě pravomocného výroku o vině pod bodem II. rozsudku soudu druhého stupně a zejména pak ze skutkových okolností uvedených již v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ohledně konkrétního podílu P. Š. na podvodném vylákání peněz z účtu společnosti Internet Mall, a. s., se sídlem v P. a znalostí okolností, na jejichž základě musel být obviněný alespoň srozuměn s tím, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, je totiž zřejmé, že jako spolupachatel se pokusil sebe a jiného obohatit tím, že uvedl někoho v omyl, přičemž bezprostředně i v důsledku jeho jednání hrozilo, že společně s dalšími obviněnými způsobí na cizím majetku škodu velkého rozsahu, což ostatně našlo i svůj výraz v příslušných úvahách o právní kvalifikaci jednání P. Š. v rozhodnutí soudu druhého stupně. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby dovolání P. Š. dovolací soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Zvlášť také upozornil, že podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. ř. může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§265i tr. ř.), respektive o zrušení napadeného rozhodnutí (§265k tr. ř.) a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí (§265l odst. 1 a odst. 2 tr. ř.), je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout o podaných dovoláních jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.
Podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. se trestného činu padělání a pozměňování peněz dopustí ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé. Podle §143 tr. zák. se ochrana podle §140 až 142 tr. zák. poskytuje též penězům jiným než tuzemským, tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům.
Podle §250 odst. 1 tr. zák. se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. se tohoto trestného činu dopustí pachatel, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle odst. 4 téhož ustanovení se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
V. K. ve svém podání uvedl, že „součástí skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala zákonný znak trestného činu padělání a pozměňování peněz dle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák., a to udání padělaných nebo pozměněných peněz jako pravých, či pokusu trestného činu podvodu dle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., a to uvedení někoho v omyl a obohacení se ke škodě cizího majetku.“ V dovolání uplatněnými námitkami však brojí toliko proti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy a součástí jeho podání je předložení vlastní (pro něj příznivější) verze skutkového děje. Zpochybňuje důkazy, ze kterých soudy vycházely při posuzování jeho účasti na předmětných transakcích, a nabízí vlastní vysvětlení posuzovaných situací. Takto vedené námitky však nespadají ani pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí jasně a pečlivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé (ve věci provedené důkazy) hodnotily a z jakých skutkových zjištění vycházely a pro stručnost lze na odůvodnění jejich rozhodnutí (zejména soudu odvolacího) odkázat. Dovolatelem uplatněné námitky ohledně posouzení důkazu analýzou v souvislosti s přihlášením aktivních stanic mobilního telefonu, zpochybnění způsobu, jakým soud hodnotil výpověď jeho družky a posouzení výpovědi svědků K. a spoluobviněného M., jakož i dalších důkazů provedených soudem, spadají pod námitky skutkové, tedy takové, které nelze pod deklarovaným dovolacím důvodem důvodně uplatnit. Proto nezbylo dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
J. M. ve svém podání uvedl, že jeho jednání bylo chybně posouzeno jako trestný čin a to díky „nadřazování důkazů svědčících proti němu nad důkazy svědčící v jeho prospěch“, čímž došlo k porušení základních zásad trestního řízení. Soudy se dle něj dopustily zásadního pochybení v tom, že v rozporu s ust. §125 tr. ř. nezdůvodnily, z jakých důvodů výpovědi spoluobviněných Ž. a Z. považovaly za pravdivé, přičemž tyto výpovědi byly dle dovolatele jediným důkazem proti němu. V další části dovolání se dovolatel zabýval tím, že zpochybnil způsob, kterým soudy hodnotily výpovědi svědků (spoluobviněných Š., V. a K. a svědka K.). Odůvodnění rozsudku soudu odvolacího podle názoru dovolatele neodpovídá zvolené právní kvalifikaci a hmotně právnímu posouzení skutku, neboť nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že dovolatel spáchal výše uvedený trestný čin. Takto vedené námitky však nenaplňují ani dovolatelem uplatněný dovolací důvod ani žádný jiný, ze zákonem taxativně stanovených, dovolacích důvodů, neboť se jedná o námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a zpochybňuje způsob, jakým soudy hodnotily (jednotlivé) důkazy, přičemž soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí konkrétně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely (výpovědi svědků a spoluobviněných, vyhodnocení provozu mobilních telefonů, listinné důkazy, záznamy bezpečnostních kamer) a proč jednání dovolatele kvalifikovaly jako výše uvedené trestné činy. V další části dovolatel poukazuje na některé rozpory v odůvodnění odvolacího soudu, které však nemají pro hmotně právní posouzení věci význam, jedná se veskrze o námitky skutkové a procesní (bez vazby na adekvátní dovolací důvod), proto k nim dovolací soud v rámci rozhodování o dovolání nepřihlížel, když dovoláním lze napadnout toliko výroky příslušného rozhodnutí a dovolání pouze proti odůvodnění rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.). Z výše uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
P. Ž. prostřednictvím svých námitek uplatněných v dovolání namítl, že nenaplnil skutkovou podstatu mu přisuzovaných trestných činů, neboť mu nebyl prokázán úmysl tyto trestné činy spáchat, přičemž tohoto zjištění se domáhal pouze na základě jiné (pro něj příznivější) verze skutkového děje, když tvrdil, že netušil, že platební příkazy jsou padělané a nemohl se tudíž dopustit ani trestného činu padělaní a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ani trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. I tyto námitky jsou námitkami skutkovými, tedy takovými, které nelze pod deklarovaným dovolacím důvodem (ale ani podřadným jiným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů) právně relevantně namítat. Dále dovolatel namítl, že podle §125 odst. 1 tr. ř. musí soud v odůvodnění rozsudku stručně vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel, což podle dovolatele soud neučinil. Dle názoru dovolacího soudu však právě naopak soudy (zejména soud odvolací) v odůvodnění svých rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých skutkových zjištění vycházely, jak hodnotily (jednotlivé) důkazy, které svědecké výpovědi považovaly za věrohodné a které nikoli a pro stručnost lze na tato odůvodnění odkázat.
Tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu druhého stupně týkající se V. K., J. M. a P. Ž. je zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Přitom nelze přehlédnout, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud dovolání V. K., J. M. a P. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P. Š. uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s poukazem na skutečnost, že v jeho případě došlo k chybnému hodnocení subjektivní stránky jeho jednání ze strany soudu, neboť nebylo prokázáno, že by viděl padělané příkazy k bezhotovostnímu převodu a že by věděl, že jsou opatřeny podpisy osob, které nezná. Vzhledem ke skutečnosti, že rozsudkem vrchního soudu byl dovolatel shledán vinným pouze trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu a nikoli již trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák., posuzoval dovolací soud tuto námitku ve vztahu k trestnému činu podvodu, přičemž dospěl k závěru, že tyto námitky jsou sice z hlediska zvoleného dovolacího důvodu uplatněné právně relevantně, současně však jsou zjevně neopodstatněné. Skutečnost, že dovolateli nebylo prokázáno, že by věděl, že je předmětný platební příkaz padělán, s ohledem na skutkové okolnosti popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně, nevylučuje jeho podíl na podvodném jednání při vylákání peněz z účtu společnosti Internet Mall, a. s., se sídlem v P.., kdy musel být minimálně srozuměn s tím, že svým jednáním porušuje zájem chráněný trestním zákonem, což ostatně vyplývá i z odůvodnění rozsudků soudu prvního i druhého stupně, na které lze pro stručnost odkázat. Proto dovolacímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
P. Z. ve svém podání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že popis skutku tak, jak je uveden ve skutkové větě výroku rozsudku musí být uveden tak, aby jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Je-li nezbytným znakem skutkové podstaty trestného činu úmysl pachatele spáchat tento trestný čin, je nezbytné tento úmysl ve skutkové větě uvést. Dle názoru dovolatele popis skutku ve skutkové větě výroku napadeného rozsudku neobsahuje popis takových skutkových okolností, které by ve vztahu k němu naplňovaly znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák. po subjektivní stránce, neboť jeho jednání tak, jak je uvedeno ve skutkové větě (citovaného) rozsudku nepředstavuje v žádném případě okolnost naplňující znaky úmyslu udat padělané peníze jako pravé. Takto vedená námitka je sice uplatněna právně, avšak je současně zjevně neopodstatněná. Z popisu skutku tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě rozhodnutí soudu druhého stupně, jasně vyplývá srozumění dovolatele s tím, že se jedná o nelegální transakci (popsanou výše ve skutkové větě), tedy že k tomuto nelegálnímu jednání bude použito padělaných příkazů k úhradě, když P. Z. tyto platební příkazy viděl a musel být minimálně srozuměn s tou skutečností, že tyto platební příkazy jsou padělané, přičemž toto srozumění vyplývá i z podílu jeho účasti na této trestné činnosti dostatečně a přiléhavě obsažené a vysvětlené i v odůvodněních citovaných rozhodnutí soudů obou stupňů, na která lze pro stručnost odkázat. Ani dovolací soud tak nemá v uvedeném směru o naplnění subjektivní stránky dovolatelova jednání pochyb, a proto takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod byl uplatněn [současně s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] M. K. Dovolatel uvedl, že nebyl přítomen první fázi hlavního líčení, totiž výslechům spoluobviněných, a to z toho důvodu, že první den hlavního líčení byla jeho věc soudem vyloučena k samostatnému řízení, přičemž následně za dva dny soud věci opět spojil s tím, že nejen nebyly přečteny výpovědi jednotlivých spoluobviněných, ale především nebylo umožněno jemu ani jeho obhájci, aby mohli spoluobviněným klást otázky, v čemž spatřuje zásadní porušení svého práva na obhajobu. Tato námitka je uplatněna pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně, je však současně zjevně neopodstatněnou. S touto námitkou se vypořádal již soud odvolací, který shrnul, že M. K. na svých právech krácen nebyl, protože jak se podává z příslušného spisu, první den hlavního líčení 18. 2. 2008, kdy se dovolatel k hlavnímu líčení nedostavil, byla jeho věc (společně s P. Z.) vyloučena k samostatnému řízení, a následně dne 20. 2. 2008, kdy byl v průběhu hlavního řízení předveden do jednací síně, byly věci opět spojeny. V průběhu tohoto hlavního líčení dovolatel po poradě se svým obhájcem odmítl vypovídat a požádal, aby další jednání probíhala v jeho nepřítomnosti, přičemž následující den hlavního líčení, tedy 21. 2. 2008, které bylo již konáno bez přítomnosti dovolatele v souladu s §202 odst. 5 tr. ř., avšak za přítomnosti jeho obhájce, byl čten protokol o hlavním líčení ze dne 18. 2. 2008, tedy i výpovědi spoluobviněných a dovolatelův obhájce Mgr. E. měl možnost se k nim vyjádřit i klást spoluobviněným otázky, avšak neučinil tak, a to ani tehdy, když byly při hlavním líčení konaném 21. dubna 2008 strany vyzvány k přednesení návrhů na doplnění dokazování. Dovolací soud tedy námitku uplatněnou dovolatelem pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. shledal jako zjevně neopodstatněnou. Dovolatelem byl současně uplatněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod namítl s ohledem na tu skutečnost, že jeho jednání popsané v obžalobě není trestný činem. Dle dovolatele šlo pouze o výpomoc známému v tom směru, že pro něj založil bankovní účet, na který měly přijít jeho vlastní peníze, u kterých se obával uvalení exekuce. Takto vedená námitka obsahově nespadá pod deklarovaný dovolací důvod, neboť se jedná o námitku skutkovou, tedy takovou, jejímž prostřednictvím dovolatel namítá jinou (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a jako takovou ji nelze pod tímto dovolacím důvodem důvodně uplatnit. Nicméně dovolací soud v rámci této námitky nad rámec uvedeného (jako obiter dictum) uvádí, že za situace, kdy by byl průběh skutkového děje takový, jak uvádí dovolatel, právní kvalifikace (tedy trestný čin podvodu) tohoto jednání by dle názoru dovolacího soudu zůstala stejná, neboť tímto jednáním by dovolatel ke škodě cizího majetku (osob zainteresovaných na exekuci) sebe nebo jiného (svého známého) obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu ve výši požadované trestním zákonem. Skutečnost, že dovolateli nebylo prokázáno, že by věděl, že příkaz k úhradě byl padělán, zohlednil vrchní soud ve svém rozhodnutí tím, že jej uznal vinným toliko trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a nikoli trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. Další námitka, kterou dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatnil, spočívala ve zpochybnění jeho schopnosti vyhodnotit případnou trestnost jeho jednání vzhledem k jeho snížené inteligenci a dříve diagnostikované nemoci alkoholismu, avšak i tato námitka je námitkou skutkovou, jejímž prostřednictvím dovolatel polemizuje se způsobem, kterým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy a napadá rozsah, v jakém bylo dokazování provedeno, přičemž soudy zejména v odůvodnění svých rozhodnutí se s těmito okolnostmi řádně vypořádaly. Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze tyto námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nezbylo by dovolacímu soudu než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., se kterým se dovolací soud vypořádal výše, odmítl takto ve svém souhrnu podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než dovolání podané P. Š., P. Z. a M. K. odmítnout dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a dovolání V. K., J. M. a P. Ž. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka