ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1263.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1263/2010 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2010 o dovolání podaném P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 93/2010 ze dne 20. 5. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 222/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 4 T 222/2008 ze dne 1. 12. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let.
V předmětné věci podal P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 4 To 93/2010 ze dne 20. 5. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho odsouzení bylo vybudováno na jediném důkazu, a to na výpovědi poškozené. Uvedený postup soudů takto pokládá za chybný, když je v rozporu s dalšími (ve věci) učiněnými skutkovými zjištěními. V tomto směru poukázal na výpovědi dalších (označených) svědků, kteří mu v jejich rámci poskytli alibi a ze kterých tedy plyne, že v době spáchání předmětného trestného činu, nemohl být na místě, kde k němu došlo. Poukázal také na odborná vyjádření z oboru kriminalistické techniky a expertízy. Uzavřel, že předmětného trestného činu se nedopustil, přičemž soudy při svém rozhodování nedostatečně hodnotily princip presumpce neviny a nerespektovaly za daných okolností ani princip in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně a aby tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel z hlediska uplatněného dovolacího důvodu polemizuje se soudy zjištěným skutkovým stavem a domáhá se zjištění jiných (pro něj příznivějších) skutkových okolností než těch, ze kterých při svém rozhodování vycházely soudy. V rámci svého dovolání se soustředil plně a výlučně na zpochybnění šíře vedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů z hlediska ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takto vedené námitky však nelze z hlediska uplatněného (a ani jiného) dovolacího důvodu akceptovat. Takové námitky by mohly mít význam pouze tehdy, pokud by na jejich základě bylo možné dospět k závěru, že mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy existuje extrémní nesoulad uplatněný nejen formálně, ale především fakticky. To se však nestalo a podle přesvědčení státního zástupce v předmětné věci uvedený extrémní nesoulad ani není dán, když soudy hodnotily ve věci provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jednotlivostech, ale i vzájemných souvislostech. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné a neúplné hodnocení soudy ve věci učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného trestného činu se nedopustil, protože na místě jeho spáchání v kritické době vůbec nebyl, když z předmětného trestného činu byl usvědčen pouze poškozenou. Poukázal na to, že se takto jedná o to, že právní hodnocení důkazů z pohledu jeho viny je postaveno pouze na základě výpovědí poškozené P. K., když další důkazní řízení ve věci konané (prokazující jeho alibi) nebylo ničím zpochybněno. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily, z jakých důkazů vycházely s důrazem na jejich závažnost a přesvědčivost a vysvětlily také, k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Nelze takto přehlédnout zejména opakované a přesvědčivé výpovědi poškozené, která osobu dovolatele (jako pachatele předmětného trestného činu) spolehlivě a jednoznačně identifikovala, a to nejenom na základě jeho vzhledu, ale i s ohledem na jeho hlas. Přitom ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, kterým byla testována věrohodnost výpovědí poškozené, vyplývá, že poškozená má plně zachované rozpoznávací schopnosti, stejně jako schopnost zapamatovat si důležité události, vnímat je a také přesně reprodukovat. To s vyloučením jakékoliv tendence účelově označovat nahodile jakoukoli osobu, jako pachatele takto závažného trestného činu. Je přitom osobou zodpovědnou, která by při sebemenších pochybnostech nevystupovala v průběhu celého trestního řízení tak jednoznačně stran označení dovolatele jako pachatele předmětného trestného činu. Soudy také adekvátně reagovaly na znalecký posudek znalců z odvětví klinické psychologie, psychiatrie a sexuologie stran dovolatele s tím, že jednání pachatele bylo netypické, nerozhodné (za své jednání se podle výpovědi poškozené i omlouval), když tyto skutečnosti korespondují se závěry znalců, že v případě dovolatele (jako osoby s normálním sociálním zázemím) šlo o exces z jinak běžné normy chování. Vzhledem k uvedenému pak soudy dovodily, že nelze takto důvodně přihlédnout i k dalším (označeným) svědeckým výpovědím na obhajobu dovolatele či nezjištění profilu DNA, které za daných (popsaných) okolností ani zjištěno být nemohlo. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka