ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1291.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1291/2010 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2010 o dovolání podaném P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 315/2010 ze dne 29. 6. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné -pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 86/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 101 T 86/2010 ze dne 27. 5. 2010 byl dovolatel uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku) a společně s obviněným P. S. zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci v citovaném rozsudku přesně specifikované a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. K. (stejně jako spoluobviněný P. S.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 315/2010 ze dne 29. 6. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně prošetřily skutky, pro které je stíhán a spokojily se s jeho částečným doznáním, aniž by se zabývaly rozpory mezi jeho výpověďmi a tvrzeními spoluobviněného. Znovu namítl, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie ve vztahu k jeho osobě a skutečnostem, které soudy vedly k aplikaci §59 odst. 1 tr. zákoníku. Především však uvedl, že skutky, pro které byl odsouzen, nespáchal, protože nebyl ani přítomen v místě, kde k jejich spáchání došlo. To proto, že v kritické době byl ve společnosti M. H. I když se k uvedené trestné činnosti doznal, učinil tak proto, aby nepoškodil zájmy jmenované, která v uvedené době měla vztah s jiným mužem a nechtěl ji takto kompromitovat. Teprve poté, co obdržel dopis od jmenované (který přiložil), že tato se (dnes již bývalému příteli) se svým vztahem k dovolateli přiznala a vyzvala jej, aby o jejich vztahu řekl pravdu, rozhodl se uvedené sdělit s tím, že uvedená skutečnost jej zbavuje viny. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání.
Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupkyně případně uplatnila svá práva vyplývající z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění, dále i to, že nebyl proveden jím navrhovaný důkaz a také nesprávnou aplikaci ustanovení §59 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k uloženému trestu. V tomto směru však zejména i soud odvolací v důvodech přijatého rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlil, z jakých důkazů soudy vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V této souvislosti nelze přehlédnout výpovědi obou obviněných, jednotlivých poškozených i kriminální minulost dovolatele. Stejně tak odvolací soud vysvětlil, proč považoval návrh dovolatele na vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie k jeho osobě za nadbytečný. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Konečně k tvrzení dovolatele stran toho, že v kritické době vůbec na místě spáchání popsaných skutků nebyl, lze uvést, že toto tvrzení (včetně přiloženého dopisu sepsaného M. H.) dovolatel uplatnil až po právní moci citovaných rozhodnutí a tedy v době po rozhodnutí i odvolacího soudu, který se tak s obsahem takto vznesené námitky nemohl seznámit a přirozeně na ni ani nemohl reagovat. S ohledem na již uvedené z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se takovouto skutkovou námitkou (vlastně novou verzí skutkového děje nabízenou dovolatelem) z důvodů již označených nezabýval ani dovolací soud. Nad rámec řečeného je však možné připomenout, že v tomto směru případně přichází v úvahu návrh na obnovu řízení.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka