ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1348.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1348/2010-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2010 o dovolání podaném F. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 271/2009 ze dne 13. října 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 107/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 107/2007 ze dne 19. prosince 2008 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního osudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 2007 sp. zn. 42 T 72/2006, který nabyl právní moci dne 29. 5. 2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věci přesně specifikované ve výroku citovaného rozsudku. Týmž rozsudkem byl dovolatel podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, neboť nebylo prokázáno, že by se tyto další (příslušně označené) dílčí útoky pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů vůbec staly.
O odvolání F. T. proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 271/2009 ze dne 13. října 2009 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal F. T. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., s tím že v řízení předcházejícím zamítnutí jeho opravného prostředku byly dány důvody dovolání uvedené §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V úvodu svého dovolání ze dne 10. 5. 2010 dovolatel uvedl, že mu dosud nebylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 6 To 271/2009, a to i přesto, že vykonává jemu uložený trest odnětí svobody ve Věznici Valdice a na žádost o prověření obvodní soud doposud nereagoval. Proto nyní podal dovolatel z důvodů obezřetnosti dovolání. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že popírá, že by se dopustil trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen. Shrnul, že již od počátku trestního řízení opakovaně poukazoval na skutečnost, že pracoval jako informátor pro policistu J. N., v průběhu trestního řízení mohlo dojít k ovlivňování svědků, a to ze strany policistů C. a M., když byl ze strany těchto policistů opakovaně vyzván ke spolupráci v podobě opatřování informací a toto odmítl. Následně se dozvěděl od části svědků, kterým měl poskytovat pervitin, že na ně byl činěn nezákonný nátlak. Dále upozornil na snadnou ovlivnitelnost takovýchto svědků závislých na omamných látkách. Vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy neprovedly důkaz výslechem policisty N. a se skutečností, že některé svědky se nepodařilo vyslechnout během hlavního líčení a byly čteny pouze jejich výpovědi z přípravného řízení. Zpochybnil způsob, jakým byla hodnocena výpověď svědka H., a to i z pohledu znaleckého posudku PhDr. Svobodové. Dále uvedl, že mu byl ukládán trest za použití §41 odst. 1 tr. zák., aniž by byly splněny zákonné podmínky pro tento postup a dle jeho názoru neměl být vzhledem k okolnostem případu, s přihlédnutím k jeho osobě a při zohlednění nového trestního zákoníku posuzován jako zvlášť nebezpečný recidivista. V závěru svého podání namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dovolatel tedy z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č. j. 6 To 271/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 12. 2008, č. j. 2 T 107/2007-968, a rozhodl, že se obviněný nebere do vazby, a dále přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“ Současně učinil podnět předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 8, aby podle §265h odst. 3 tr. ř. předložila spis Nejvyššímu soudu s návrhem na přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že co se týká důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelem uplatněné námitky směřují ve skutečnosti proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dále pak dovolání namítá údajnou nezákonnost důkazu znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza, pro jeho nepřezkoumatelnost, což je však námitka, která s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souladu není. Poukázal na skutečnost, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Státní zástupce však přezkoumáním ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly, přičemž zdůraznil, že údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř. být nemohou. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatel namítl nesplnění podmínek pro posouzení skutku jako spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák. a tedy ani pro ukládání trestu podle tohoto ustanovení (správně podle ustanovení §42 odst. 1 tr. zák.), a zároveň bez bližšího upřesnění dovolatel argumentoval, že mělo být přihlédnuto k jeho osobě, okolnostem případu a k nabytí účinnosti nového trestního zákoníku od 1. 1. 2010. Ačkoliv uplatněné námitky by podle názoru státního zástupce spíše spadaly pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze jim přisvědčit. V této části proto považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. To i proto, že shodnou otázkou se zabýval již odvolací soud, který konstatoval, že se dovolatel nyní posuzovaného zvlášť závažného trestného činu začal dopouštět cca 1 měsíc po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za stejný trestný čin a lze dle státního zástupce souhlasit s tím, že tato skutečnost podstatně zvyšuje nebezpečnost činu pro společnost. Zdůraznil, že v době rozhodování odvolacího soudu dosud nový trestní zákoník nenabyl účinnosti a přihlížet k němu odvolací soud tedy v žádném případě nemohl. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. státní zástupce stručně uvedl, že tento dovolací důvod, uplatněný dle druhé uvedené alternativy, by mohl být relevantním důvodem dovolání toliko v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., avšak námitky dovolatele jsou ve vztahu k předchozímu řízení zjevně neopodstatněné a na tento závěr lze tedy vztáhnout i uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolání F. T. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, jako zjevně neopodstatněné. Upozornil, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně navrhl, a pro případ, že by Nejvyšší soud učinil rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tedy ve svém podání uplatnil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku (odvolání), ač byly v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Dovolatel však s poukazem na tento dovolací důvod uplatnil z převážné části toliko námitky, které nemohou být pod deklarovaným dovolacím důvodem vzneseny právně relevantně a nemohou být takto právně relevantně uplatněny ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Jedná se totiž o námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel předložil dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a zpochybnil způsob vedení a šíři provedeného dokazování. Přitom je namístě uvést, že soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a srozumitelně vysvětlily, z jakých (provedených) důkazů vycházely, proč neuvěřily obhajobě dovolatele a uznaly jej vinným výše uvedeným trestným činem. Soudy při posouzení viny dovolatele vycházely zejména z výpovědí svědků P. O., D. B., P. R., M. K., D. V., V. S., D. K., F. K., T. O., Z. V., I. M., K. Š., S. B., Z. P., B. G., R. Š. a P. Ch., když tito svědci potvrdili (kromě svědka Š., jehož výpověď v hlavním líčení vyhodnotil soud jako účelovou), že jim dovolatel bezplatně nebo úplatně poskytl pervitin a dále z výpovědi svědka policisty C., znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza (fonoskopie), znaleckého posudku z oboru kriminalistiky a též z výpisů ze záznamu telekomunikačního provozu. Dále soudy vysvětlily, proč považovaly výpověď svědka H. za nevěrohodnou a účelovou a vyvrácenou znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertíza (fonoskopie). Ani dovolací soud tak nemá pochybnosti o skutkovém stavu tak, jak byl po řádně vedeném dokazování zjištěn soudem nalézacím a následně potvrzen soudem odvolacím. Pokud dovolatel dál ve svém podání namítl, že měl být vyslechnut policista J. N., pro kterého měl pracovat jako informátor, jedná se i v tomto případě o námitku, která nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, a to zejména i proto, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě objasnil, proč nebyl důvod tento výslech provádět s tím, že doplnění dokazování výslechem svědka A. C. lze považovat za dostačující, když pro stručnost lze (i v tomto směru) odkázat na důvody obsažené v příslušném (citovaném) rozhodnutí odvolacího soudu ( jeho str. 4) odkázat.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď to, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Dovolatel (pravděpodobně) v rámci tohoto dovolacího důvodu uvedl, že mu byl ukládán trest odnětí za použití §41 odst. 1 tr. zák. bez toho, aniž by pro tento postup byly splněny zákonné podmínky. Takto vedená námitka by měla být spíše uplatněna pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně v každém případě se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. V první řadě je třeba uvést, že rozhodnutí obecných soudů byla učiněna před 1. 1. 2010 a s ohledem na ustálenou judikaturu v této otázce nepřichází tedy užití nového trestního zákoníku (jak namítl dovolatel) v úvahu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2010 sp. zn. 8 Tdo 189/2010, podle kterého rozhoduje-li Nejvyšší soud v řízení o dovolání v době, kdy již nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje správnost napadených rozhodnutí vydaných soudy nižších stupňů před 1. 1. 2010 k době, kdy byla vydána, tj. podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009; dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 4 Tz 17/2006, podle kterého při posuzování trestnosti činu ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu (tak tomu bylo i v předmětné věci), citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že když soud prvního stupně rozhodoval dne 19. 12. 2008 a odvolací soud dne 13. října 2009, nemohly soudy aplikovat nový (v té době neúčinný) trestní zákoník, ale správně věc posoudily podle trestního zákona č. 140/1961 Sb. Nalézací soud přitom správně dospěl k závěru, že se dovolatel předmětného jednání dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista, a to proto, že trestnou činnost začal páchat již měsíc poté, co byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 9. 2001 sp. zn. 3 T 108/2001, kterým byl mimo jiné odsouzen i pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 tr. zák., když soud přihlédl i k osobě pachatele ( jeho předchozí odsouzení) a způsobu páchání trestné činnosti (zejména množství osob, kterým dovolatel distribuoval drogu, když je zřejmé, že se jedná o jeho standardní způsob obživy), neboť je zřejmé, že společenská nebezpečnost jeho jednání je mimořádně vysoká.
Závěrem je tedy nezbytné uvést, že nedošlo k naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a nemohlo tak dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl s poukazem na výše uvedené dovolací důvody uplatněn v jeho druhé alternativě, neboť dovolací soud námitky uplatněné pod výše uvedenými dovolacími důvody neshledal jako důvodné. Proto i takto uplatněná námitka je námitkou zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem ke skutečnosti, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně nevyhověla podnětu dovolatele a neučinila návrh na přerušení výkonu dovolateli uloženého trestu ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. a dovolací soud podané dovolání odmítl, nerozhodoval ani o takovémto návrhu.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka