ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.138.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 138/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2010 o dovolání podaném L. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 214/2009 ze dne 8. 9. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 108/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 4 T 108/2006 ze dne 24. 2. 2009 byla dovolatelka uznána vinnou pod body 1) až 3) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pod body 4) až 46) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále jí bylo uloženo omezení spočívající v povinnosti během zkušební doby dle svých sil uhradit škodu trestným činem způsobenou a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání L. V. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 4 To 214/2009 ze dne 8. 9. 2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f) odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání L. V. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. S přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. potom nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil dovolatelku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala L. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že co se týká vylíčení celé události odkazuje na své výpovědi učiněné v rámci trestního řízení s tím, že popřela, že by spáchala trestný čin uvedený ve výše uvedených rozsudcích. Poukázala na to, že z její výpovědi u hlavního líčení vyplynulo, že byly problémy ohledně termínu dodání zboží, řešilo se penále, nedodání zboží zákazníkovi v termínu, došlo k nabourání kamionu a dále měla pohledávky, jež vymáhala. V žádném případě neměla v úmyslu poškodit žádného ze svých věřitelů, když s těmito komunikovala a pohledávky postupně hradila, i s přihlédnutím k tomu, že na ni byl prohlášen konkurz a v rámci konkurzního řízení dochází ke zpeněžování majetku. S ohledem na výše uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl takto: „Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2009 vydaném pod č. j. 4 To 214/2009 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 2. 2009 vydaném pod č. j. 4 T 108/2006 se ruší a věc se přikazuje Okresnímu soudu v Novém Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že dovolatelka svůj mimořádný opravný prostředek uplatnila výlučně z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedené ustanovení je dle státní zástupkyně třeba vykládat v kontextu s dalšími důvody dovolání tak, jak jsou obsaženy v ustanovení §265b tr. ř., proto ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Proto je v řízení o dovolání dovolací soud vázán skutkovými zjištěními učiněnými před soudem prvního stupně, eventuelně soudem odvolacím, a takto zjištěný skutkový stav je východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv vůbec nejde o trestný čin nebo jde o trestný čin jiný. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu není možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat také jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z obsahu podaného dovolání je přitom dle státní zástupkyně zřejmé, že dovolatelka uplatnila výlučně námitky, které směřují proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a tím potažmo proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Novém Jičíně a ztotožnil se s nimi i Krajský soud v Ostravě. Podstata námitek dovolatelky tak spočívá v tvrzení, že se trestné činnosti nedopustila, neboť nechtěla žádného z věřitelů v rámci své podnikatelské činnosti podvést, což by podle jejího názoru mělo vylučovat závěr soudů o její vině, přičemž s ohledem na povahu těchto námitek je dle státní zástupkyně zřejmé, že obviněná v dovolání uplatnila námitky skutkové, které však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. V posuzované trestní věci se dle státní zástupkyně zcela zjevně nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Námitky tak, jak je uplatnila dovolatelka ve svém podání jsou námitkami ryze skutkovými, tedy takovými, které nelze právně relevantně uplatnit nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. Jejich prostřednictvím se dovolatelka domáhá pouze zjištění jiné (pro ni příznivější) verze skutkového děje, když Nejvyššímu soudu (s ohledem na uvedené) nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. S ohledem na uvedené lze poukázat na to, že soudy zejména i v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlily, proč shledaly dovolatelku vinnou výše uvedenými trestnými činy a z jakých důkazů přitom vycházely. Ve věci byla slyšena řada svědků (zástupců poškozených společností), byly zpracovány dva znalecké posudky, ze kterých vyplynulo, že dovolatelka nebyla v předmětné době schopna po delší dobu plnit své splatné závazky a uváděla přitom dodavatele v omyl. V tomto směru byla provedena řada listinných důkazů a i z takto provedeného dokazování nade vší pochybnost vyplynulo, že v případě dovolatelky nešlo o určité přijatelné obchodní riziko, ale naopak v daném případě došlo k výraznému překročení tohoto možného obchodního rizika, kdy dovolatelka s ohledem na svou finanční situaci musela být s případným dopadem svého jednání srozuměna (§4 písm. b/ tr. zák.), což také soud prvního stupně řádně poukazem na jednání v nepřímém úmyslu vyjádřil v tzv. skutkové větě svého rozhodnutí. Také námitka dovolatelky v tom směru, že dochází ke zpeněžování (blíže nespecifikovaného) majetku, postrádá právní relevanci, neboť náhrada škody vzniklá trestným činem podvodu nemá žádný vliv na kvalifikaci daného jednání jako trestného činu podvodu ve smyslu §250 tr. zák. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že námitky vznesené dovolatelkou tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka