ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1397.2009.2
sp. zn. 3 Tdo 1397/2009-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010 o dovolání podaném T. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 424/2009 ze dne 28. 7. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 84/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 5 T 84/2008 ze dne 30. 1. 2009 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), pod bodem 3) trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu další obviněné.
O odvolání T. Ch. (a K. Ch.) proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 424/2009 ze dne 28. 7. 2009 tak, že z podnětu odvolání T. Ch. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu ( dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 3) a ve výroku o trestu ve vztahu k T. Ch. a za podmínek ust. §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným pod bodem 3) trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku a při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) napadeného rozsudku mu byl uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Odvolání K. Ch. bylo zamítnuto.
Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal T. Ch. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud v napadeném rozsudku nesprávně posoudil předběžnou otázku významnou pro posouzení viny dovolatele, a to zda tento uvedl nepravdu spočívající v tom, že se mu J. Š. doznal k tomu, že bral do úst přirození jeho syna T. a osahával jej, dále nesprávně posoudil, zda výše uvedená výpověď dovolatele se týkala okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí a zda dovolatel dne 26. 10. 2006 před policejním orgánem vypovídal v procesním postavení svědka. K otázce posouzení předběžné otázky dovolatel uvedl, že soud byl povinen učinit vlastní dokazování a na jeho základě vlastní skutková zjištění k posouzení toho, zda výpověď dovolatele učiněná dne 26. 10. 2006 byla pravdivá či nikoli, přičemž svědek J. Š. nebyl v rámci přípravného řízení výslovně dotázán k tomu, zda skutečně dovolateli řekl, že je pravdou, že bral do úst přirození jeho syna T. a osahával ho, přičemž tedy není vyloučeno, byť J. Š. následně uvedl, že se ničeho, z čeho byl obviněn, nedopustil, že se přece jen k něčemu takovému T. Ch. přiznal. Dále dovolatel poukázal na znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že J. Š. se v době přípravného řízení nacházel ve fázi zvládnutí akutní fáze schizofrenie (halucinace a bludná produkce), kdy až do doby jeho vyšetření dne 28. 3. 2008 nebylo dosaženo remise, přičemž v „době akutní fáze je výpověď takto nemocného chorobně zkreslená.“ Vzhledem k výše uvedenému je proto dle dovolatele nutno mít závažné pochybnosti o tom, zda je výpověď svědka Š. ovlivněna jeho nemocí, tuto námitku přitom uplatnil i v rámci odvolacího řízení, avšak odvolací soud se s ní náležitě nevypořádal. Navíc dovolatel poukázal na tu skutečnost, že soud převzal skutková zjištění, která učinil policejní orgán, resp. státní zástupce ve věci trestního stíhání vedeného proti J. Š. jako obviněnému, a neučinil skutková zjištění vlastní, která by konfrontoval se zákonnými znaky trestného činu. Dále dovolatel namítl, že soudy nesprávně posoudily otázku, zda okolnosti, které dovolatel dne 26. 10. 2006 uvedl, měly podstatný význam pro rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že trestní stíhání J. Š. bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 11. 10. 2006. Stejně tak dle názoru dovolatele soudy nesprávně posoudily otázku, zda byl dovolatel dne 26. 10. 2006 vyslechnut před policejním orgánem skutečně v procesním postavení svědka. Zde dovolatel poukázal na zákonnou úpravu výslechu svědků se zdůrazněním, že v protokolu ze dne 26. 10. 2006 je sice uvedeno, že se jedná o výslech svědka, není zde však uvedeno, z jakých skutečností neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu vyplývá, povinností soudu tedy bylo přezkoumat, zda tento úkon byl skutečně proveden jako výslech svědka v souladu s ust. §164 odst. 1 tr. ř. Dle dovolatele však, jestliže z protokolu žádné konkrétní důvody neodkladnosti nebo neopakovatelnosti nevyplývají, nelze než uzavřít, že tento úkon nebyl učiněn v souladu se zákonem, nemá charakter svědecké výpovědi a v žádném případě na něj nelze nazírat jako na výpověď svědka z hlediska trestní odpovědnosti pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Na základě výše uvedených skutečností proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil dle §265k tr. ř. výroky z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 424/2009-455, kterými byl obviněný T. Ch. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a byl mu při nezměněném výroku o vině v bodě 1) rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 84/2008 ze dne 30. 1. 2009 uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a dále aby dle §265l tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jakákoli jiná procesní pochybení. Pokud se týká námitek, které dovolatel uvedl pod bodem a), vytýká jimi dle státního zástupce porušení nikoli hmotně právního, ale procesního ustanovení §9 odst. 1 tr. ř. upravujícího řešení předběžných otázek, kdy dovolatel v této souvislosti prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se mu poškozený Š. skutečně přiznal k provádění sexuálních praktik s jeho nezletilým synem T., byť se takového jednání ve skutečnosti nedopustil. Dovolatel tak fakticky odmítá tu část skutkových zjištění, podle kterých „vědomě uváděl nepravdivé skutečnosti“, jeho námitky jsou skutkového a procesního charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Totéž platí dle státního zástupce o námitkách, ve kterých dovolatel hodnotí obsah výpovědi poškozeného Š. a současně dovozuje její nepoužitelnost s odkazem na zdravotní stav poškozeného. Námitky uplatněné dovolatelem pod bodem b) jeho podání deklarovanému dovolacímu důvodu dle státního zástupce odpovídají, nepovažuje je však za důvodné. Za okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí ve smyslu ust. §172 odst. 2 písm. a) tr. zák., je nutno považovat každou skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při svém rozhodování. Nemusí se však jednat o okolnost rozhodující, přičemž poškozený Š. byl stíhán jako obviněný pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a poté pro trestný čin znásilnění dle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Zákonným znakem obou uvedených trestných činů je pohlavní styk s osobou mladší 15 let. Okolnost spočívající v tom, že J. Š. se měl jiné osobě přiznat k tomu, že se pohlavně ukájel na nezletilém synovi dovolatele T., nepochybně byla okolností mající podstatný význam pro rozhodnutí státního zástupce o tom, zda na J. Š. bude podána obžaloba nebo zda přípravné řízení ukončí jiným rozhodnutím. Z hlediska existence zákonných znaků trestného činu podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. je naprosto irelevantní, že v době, kdy dovolatel vypovídal jako svědek, byl již J. Š. trestně stíhán; tato okolnost by mohla mít význam pouze v případě trestního stíhání dovolatele pro trestný čin křivého obvinění podle §174 tr. zák. Rovněž námitky uvedené dovolatelem pod bodem c) jeho podání lze dle státního zástupce pod deklarovaný dovolací důvod obsahově podřadit, ani tyto námitky však nelze považovat za důvodné. Pro závěr, že dovolatel vypovídal „jako svědek“, je rozhodující, že vypovídal podle procesních ustanovení upravujících výslech svědka a že byl ve smyslu těchto zákonných ustanovení poučen. Trestní stíhání J. Š. v daném případě skončilo ve stadiu přípravného řízení a pro rozhodování orgánů činných v této fázi řízení nepochybně měl obsah výpovědi T. Ch. podstatný význam. V rámci posuzování trestní odpovědnosti dovolatele nelze dost dobře posuzovat zcela hypotetickou otázku, jak by procesní použitelnost této výpovědi hodnotil soud v případě, že by J. Š. byl před soud postaven, nicméně státní zástupce uvedl, že z hlediska existence znaků trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a intenzity, s níž byly tyto znaky naplněny, jde primárně o význam okolnosti, o které dovolatel vypovídal v postavení svědka, a nikoli o význam výpovědi, kterou dovolatel v postavení svědka učinil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 125/2008). Formální znaky uvedeného trestného činu by proto podle jeho názoru byly naplněny i v hypotetickém případě, že by soud následně k nepravdivé výpovědi učiněné v postavení svědka z důvodů jejich procesních vad nepřihlížel. Uzavřel proto, že ty dovolací námitky T. Ch., které odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně nedůvodné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání a s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř. ].
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. Co se týká námitek uplatněných dovolatelem pod bodem a) jeho podání, tedy že soudy nesprávně posoudily předběžnou otázku týkající se té okolnosti, jestli se J. Š. mohl v rozhodné době skutečně přiznat dovolateli, že jeho syna T. sexuálně obtěžoval, byť toto nespáchal. Tato námitka je námitkou procesní, která však zároveň směřuje do skutkových zjištění obecných soudů a jako taková nemůže být právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem uplatněna, neboť jak vyplývá ze skutkové věty rozsudku soudu druhého stupně, dovolatel uváděl nepravdivé údaje v procesním postavení svědka vědomě. Lze si sice představit podrobnější odůvodnění, jak k takovýmto skutkovým závěrům soud druhého stupně dospěl, nicméně z výpovědi J. Š. v rámci přípravného řízení ze dne 1. 2. 2008 (na kterou odkazuje i dovolatel ve svém podání) jasně vyplývá, za jakých okolností ukončil svůj pobyt u manželů Ch. i za jakých okolností došlo k obvinění z pohlavního zneužívání nezletilého T. Ch. ze strany manželů Ch., přičemž zde není dán žádný prostor pro taková skutková zjištění, kterých se domáhá dovolatel. Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé. Dovolatel však ani takovýto rozpor nenamítal.
Naopak právně relevantně jsou uplatněny námitky pod body b) a c) dovolání, avšak tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné. Dovolatel ve svém podání uvedl, že z výroku o vině soudu druhého stupně není patrné, pro jaké rozhodnutí a jakého orgánu měly mít sdělené okolnosti význam, přičemž dovodil, že se jednalo o usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání J. Š., které však bylo zahájeno ještě před výslechem dovolatele, proto jím uvedené okolnosti nemohly toto rozhodnutí nijak ovlivnit. Nicméně skutečnost, že dovolatel uvedl, že se mu J. Š. přiznal k tomu, že se pohlavně ukájel na nezletilém T., měla dozajista podstatný význam pro rozhodnutí státního zástupce o tom, zda na J. Š. bude podána obžaloba nebo zda přípravné řízení ukončí jiným způsobem (např. zastavením trestního stíhání). Jednalo se tedy o takovou okolnost, jaká je předpokládána ustanovením §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. K poslední námitce uplatněné ohledně skutečnosti, zda dovolatel dne 26. 10. 2006 před policejním orgánem vypovídal v procesním postavení svědka, dovolací soud považuje za nutné uvést, že byť je tato námitka procesního charakteru, její posouzení souvisí s naplněním dané skutkové podstaty, neboť předmětný trestný čin lze spáchat toliko v postavení svědka nebo znalce, je i tato námitka uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. Dovolatel totiž vypovídal podle procesních ustanovení upravujících výslech svědka a byl ve smyslu těchto ustanovení také náležitě poučen, přičemž jeho výslech byl prováděn jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon, jak vyplývá z pořízeného protokolu, s přihlédnutím ke skutečnosti, že povinnost zdůvodnit, v jakých okolnostech spočívá neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkon, plyne ze zákona pouze dle §160 odst. 1 tr. ř., tedy v době před zahájením trestního stíhání, což však není daný případ, a je zcela zřejmé, že za situace, kdy dovolatel byl zjevně jedinou další osobou (kromě K. Ch. a J. Š.), která mohla okolnosti údajného incidentu objasnit, byl jeho svědecký výslech v této fázi řízení zcela namístě.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka