ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1412.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1412/2010 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2010 o dovolání podaném J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 109/2010 ze dne 26. července 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 42/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 19 T 42/2009 ze dne 10. března 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu dílem dokonaným podle ustanovení §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle ustanovení §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. byl dovolatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu čtyř let a současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 11/2009 doručeného dovolateli dne 14. 7. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání J. F. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 4 To 109/2010 ze dne 26. července 2010 tak, že odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí soudu druhého stupně podal J. F. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že se odvolací soud vůbec nezabýval jeho námitkami uplatněnými v odvolání (zejména jeho námitkou, že se jednalo o klasický obchodně právní spor a námitkou ohledně výše jím způsobené škody) a nezabýval se ani důkazními návrhy k prokázání jeho neviny, které byly zamítnuty soudem prvního stupně a následně i soudem odvolacím. Na základě takto vzniklé situace pak dovolatel poukázal na skutečnost, že odvolací soud vyvodil bez opory v předložených důkazech, že je trestně odpovědný za své jednání a vedl si při podnikání nedisciplinovaně. Dovolatel připustil, že příliš spoléhal na J. N. a měl být obezřetnější, nicméně dle jeho názoru „určitá lehkomyslnost a nedisciplinovanost nezakládá trestní odpovědnost, neboť bylo jednoznačně zjištěno, že sám sebe neobohatil a neobohatil ani jinou osobu“. Dále poukázal na skutečnost, že měl být vyžádán znalecký posudek a měl být proveden výslech účetního společnosti Ing. P. B. ke stavu společnosti a její skutečné hodnotě. Současně dovolatel vyjádřil přesvědčení, že souhrnný trest mu byl ukládán jako nepodmíněný právě na základě nesprávného právního posouzení skutku a jedná se o trest nepřiměřeně přísný. V neprovedení důkazů jím navržených je dovolatelem spatřováno porušení základní zásady trestního řízení podle §2 odst. 5 tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „po projednání věci napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 To 109/2010-1192, ze dne 26. 7. 2010, doručené dne 25. 8. 2010, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby o věci jednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení se zdůrazněním, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Z obsahu podaného dovolání dle státního zástupce vyplývá, že dovolatel sice formálně vytýká nesprávné hmotně právní posouzení skutku, nevznáší však jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí, popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení, neboť brojí toliko proti kvalitě a úplnosti provedeného dokazování a vytýká porušení nikoli hmotně právní, ale procesní zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, tedy tu, která je obsažena v ust. §2 odst. 5 tr. ř. Státní zástupce současně poukázal na skutečnost, že dovolatel navíc ani nevysvětlil, jak by jím požadovaným dokazováním týkajícím se ekonomického stavu společnosti KLAPETEK, s. r. o. (posléze JFAJMON, s. r. o.) mohla být zpochybněna skutková zjištění o tom, že zboží objednal, nezaplatil za něj a že „...již při provedení těchto objednávek věděl, že za objednané zboží nezaplatí...“, resp. že „...neměl vážně míněný záměr poškozenému za dodávky platit, nýbrž získané zboží, resp. prostředky z jeho prodeje, chtěl zužitkovat jiným způsobem, a to ve svůj vlastní prospěch (minimálně k úhradě svého osobního závazku vůči D. K.) nebo ve prospěch dalších osob, pokud jim výtěžek z prodeje předával...“ (str. 16 rozsudku nalézacího soudu). Zde státní zástupce zdůraznil, že tato zjištění při tom plně odpovídají objektivním i subjektivním znakům trestného činu podvodu. Rovněž námitka týkající se absence znaku „obohacení sebe nebo jiného“ je námitkou ryze skutkovou, když dovolatel (v naprostém rozporu s obsahem soudních rozhodnutí) tvrdí, že „bylo jednoznačně zjištěno“, že neobohatil sebe ani jinou osobu. Státní zástupce k tomu uvedl, že k obohacení společnosti KLAPETEK, s. r. o. (posléze JFAJMON, s. r. o.), tj. obohacení jiného, došlo již dodávkou zboží bez poskytnutí finančního ekvivalentu a z hlediska trestní odpovědnosti obviněného není rozhodné, do jaké míry se z výtěžku následných dispozic se zbožím obohatili on osobně nebo další osoby. Deklarovanému dovolacímu důvodu dle názoru státního zástupce neodpovídá ani obecně formulovaná námitka týkající se nepřiměřené přísnosti uloženého trestu. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, přičemž trestného činu podvodu podle odst. 3 písm. b) téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Jak vyplývá ze skutkové věty citovaného rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel v úmyslu obohatit se, objednal a následně i odebral (v části se pouze pokusil objednat, pivovar však již z důvodu předchozích nezaplacených objednávek nedodal) od společnosti Královský pivovar Krušovice, a. s., zboží dle faktur a v hodnotě přesně specifikované ve výroku o vině z citovaného rozsudku, přičemž již při objednání věděl, že za odebrané zboží nezaplatí a prostředky získané prodejem zboží použije pro jiné účely, přičemž takto způsobil Královskému pivovaru Krušovice a. s., se sídlem K., škodu ve výši 3.617.471,50 Kč a další škodu ve výši 1.077.326,- Kč se způsobit pokusil.
Z hlediska popisu předmětného skutku je tak namístě konstatovat, že námitky (ve své většině) tak, jak je koncipoval ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být uplatněny právně relevantně nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. Jedná se totiž veskrze o námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel prosazuje jinou (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, než ke které dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy, když poukázal na skutečnost, že důvodem jeho jednání byla pouze jistá nedisciplinovanost v podnikání. Soudy však (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele a proč jej uznaly vinným výše uvedeným trestným činem, když vycházely zejména z výpovědí svědkyň P. a P., svědka K. a Z., dále z listinných důkazů (především dokladů o obchodním styku se společností Královský pivovar Krušovice, a. s., a o příslušných odběrech zboží dovolatelem).
Co se týká dovolatelem navrhovaných důkazů v podobě výslechu svědka B. (účetního) a následného zpracování znaleckého posudku k posouzení ekonomické situace společnosti Klapetek, s. r. o., provedení těchto důkazů soud prvního stupně zamítl s řádným odůvodněním a to s tím, že provedení těchto důkazů by již podstatným způsobem nemohlo přispět k objasnění věci, a to i proto, že ze žádných dalších (ve věci provedených) důkazů nevyplývalo, že by dovolatel neplnil závazky vůči pivovaru jenom proto, že by plnil jiné závazky, které mu byly třeba při převzetí obchodního podílu zatajeny, přičemž odvolací soud se následně s tímto názorem soudu prvního stupně shodl.
Neobstojí ani námitka dovolatele ohledně uloženého trestu, když dovolatel uvedl, že jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem nepřiměřeně přísným. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Takto vznesené námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S jistou mírou tolerance lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit námitku dovolatele, jejímž prostřednictvím de facto namítl absenci úmyslu spáchat jemu přisuzovaný trestný čin, a to i s tím, že nebylo prokázáno jeho obohacení, i když i při uplatnění této námitky dovolatel vychází především z vlastní verze skutkového děje. Tato část jeho obhajoby (tedy, že za jeho jednáním byla jistá důvěřivost a lehkomyslnost) byla vyvrácena právě výpovědí svědka J. N. a jeho obhajobu nepodpořil ani svědek P. N. Je namístě uvést, že k obohacení dovolatele došlo dle provedených skutkových zjištění již tím, že objednal zboží od dodavatele, ačkoli věděl, že má další finanční závazky, na jejichž pokrytí nemůže mít v žádném případě vlastní finanční prostředky, přesto prováděl tyto objednávky v krátkém časovém úseku opakovaně se zřejmým úmyslem nezaplatit za ně a tak sebe či jiného obohatit na úkor cizího majetku. Jeho úmysl je zřejmý již z toho, že ač si byl vědom své finanční situace (kdy neplatil výživné ani na svoje jediné dítě), která mu nedovolovala po vstupu do obchodní společnosti dostát svým závazkům (zejména splacení obchodního podílu paní D. K.), přesto dál objednával zboží, za které neplatil, a to se zjevným úmyslem tak činit. Tato námitka, ač tedy uplatněna právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem, je však současně námitkou zjevně neopodstatněnou.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka