ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1427.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1427/2010 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní , v neprospěch F. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 331/2010 ze dne 26. května 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 25/2006, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 331/2010 ze dne 26. května 2010 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 25/2006 ze dne 22. dubna 2010 zrušují.
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 2 T 25/2006 ze dne 22. dubna 2010 mimo hlavní líčení podle §231 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.), za užití §223 odst. 1 tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obžalovaného F. K. pro skutek spočívající v tom, že „dne 23. 8. 2005 v 15:00 hodin v Ú. n. L., v ulici, u domu, při výkonu zaměstnání jako řidič nákladního automobilu tov. zn. DAF, způsobil dopravní nehodu tím, že se plně nevěnoval sledování provozu na pozemní komunikaci a vlivem nedodržení bezpečné boční vzdálenosti na úzké místní komunikaci levou částí vozidla ohrozil a zachytil zde dva za sebou jdoucí chodce, kteří šli při levé straně komunikace ve stejném směru, při dopravní nehodě: poškozený M. K., bytem Ú. n. L., Č., který byl nákladním vozidlem zasažen do zad a sražen jako první, utrpěl lehké zranění, zhmoždění zad a drobné oděrky v oblast přechodu hrudní a bederní páteře, projevující se bolestmi hrudníku a zad a narušením hybnosti po dobu léčení od 23. 8. 2005 do 3. 10. 2005, poškozená A. K., bytem Ú. n. L., Č., která v důsledku sražení a pádu manžela, který šel za ní, po pádu na zem utrpěla zlomeninu dolního konce kosti vřetenní vlevo, zranění si vyžádalo nasazení sádrové fixace ruky a dobu léčení od 23. 8. 2005 do 25. 10. 2005, z lékařského hlediska hodnoceno jako zranění lehké, přičemž nelze vyloučit chronické bolesti i narušenou hybnost, přičemž svým nedbalostním jednáním obžalovaný porušil důležitou povinnost uloženou mu jako řidiči motorového vozidla v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v ustanoveních §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. b), §11 odst. 1, 2 a §16“ , v čemž byl obžalobou spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle §223 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) s tím, že trestní stíhání je promlčeno.
Proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem podal příslušný státní zástupce stížnost, o které rozhodl ve druhém stupni Krajský soud Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 6 To 331/2010 ze dne 26. května 2010 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání v neprospěch F. K. nejvyšší státní zástupkyně (dále jen dovolatelka), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. f), g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že nelze souhlasit se závěry soudů při použití nového trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen trest. zák.) v otázce posouzení promlčení trestného činu F. K.. Sice vyjádřila souhlas se skutečností, že nová právní úprava promlčení podle §34 odst. 4 písm. a) trest. zák. je pro pachatele příznivější, avšak zároveň upozornila na skutečnost, že nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, ke kterému došlo ještě podle dřívější právní úpravy (viz též Šámal P. a kol., trestní zákoník I. §1 až §139, Komentář I. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 382). Poukázala tím tedy zejména na skutečnost, že pokud došlo v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. takovými úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již nejsou v ust. §34 odst. 4 písm. a) trest. zák. uvedeny (např. bylo-li nařízeno hlavní líčení), pak nová právní úprava nemění nic na tom, že v důsledku provedení takovéhoto úkonu došlo k přerušení promlčení a započetí nového běhu promlčecí doby ve smyslu §67 odst. 4 tr. zák. a toto přerušení nemůže být změnou právní úpravy zpětně anulováno. Shrnula, že v daném případě byl skutek, ve kterém byl trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. spatřován, spáchán dne 23. 8. 2005, přičemž k prvnímu přerušení promlčecí doby došlo podáním obžaloby dne 31 .1. 2006 a poté doručením trestního příkazu dne 2. 3. 2006. I po tomto datu vyvolaly následně přerušení promlčecí doby a začátek nové promlčecí doby minimálně opakovaná hlavní líčení ve dnech 29. 8. 2008 a 14. 10. 2008, když nařízení hlavního líčení bylo zcela jistě úkonem směřujícím ke stíhání pachatele ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. K datu 22. 4. 2010 (datum vydání rozhodnutí soudu prvního stupně), tedy v žádném případě nemohlo dojít k promlčení trestního stíhání obviněného F. K. a nebyl dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupkyně dále s ohledem na časovou působnost trestních zákonů dovodila, že soudy měly o vině a případném trestu tohoto obviněného rozhodovat podle zák. č. 140/1961 Sb., tedy trestního zákona. Shrnula, že pokud Okresní soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením trestní stíhání zastavil podle §231 odst. 1 tr. ř. za užití §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takovéto rozhodnutí, přičemž vycházel z nesprávného hmotně právního posouzení podmínek promlčení a jeho rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Když Krajský soud v Ústí nad Labem přes výše uvedené skutečnosti zamítl stížnost příslušného státního zástupce, jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., pak svoje rozhodnutí zatížil vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z výše uvedených důvodů proto dovolatelka závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ad 1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2010, č. j. 6 To 331/2010-157, jakož i usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2010, č. j. 2 T 25/2006-148, včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad 2. podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a ad 3. v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjádřila dovolatelka souhlas i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný F. K. se ke dni konání neveřejného zasedání k takto podanému dovolání nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolatelka ve svém podání uplatnila tyto dva dovolací důvody ve vzájemné souvislosti, tedy že na základě nesprávného hmotně právního posouzení trestnosti činu (jeho promlčení) došlo k zastavení trestního stíhání obv. F. K., ač nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tyto námitky dovolatelky jsou přitom uplatněny (v rámci deklarovaných dovolacích důvodů) nejenom právně relevantně, ale současně jsou i důvodnými.
Základem pro právní posouzení důvodnosti dovolatelem vznesené námitky (stran neexistence promlčení označeného skutku a s ním spojeného trestného činu) je otázka, zda se v uvažovaném případě posuzuje promlčecí doba od počátku jejího běhu podle nové právní úpravy vycházející z ustanovení §34 trest. zák., To by znamenalo, že by se počítala (bez dalšího) ve svém celku podle nové právní úpravy (k tomuto řešení se přiklonil soud prvního stupně a následně i odvolací soud), bez ohledu na to, že nové ustanovení vztahující se k otázkám promlčení lze aplikovat až od 1. 1. 2010, kdy nastala účinnost tohoto nového právního předpisu s tím, že se na promlčecí dobu uplynulou do 31. 12. 2009 užijí podmínky promlčení, jak byly upraveny předchozí právní normou podle §67 tr. zák. (v souladu s námitkami obsaženými v dovolání nejvyšší státní zástupkyně).
Trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., pro který byla na dovolatele podána obžaloba, je ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. K promlčení trestního stíhání pro takto uvedený trestný čin mohlo tedy podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. dojít po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.
Podle předchozí právní úpravy, tedy podle zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, k přerušení promlčení docházelo podle §67 odst. 3 tr. zák. a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Podle zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, se promlčecí doba přerušuje podle §34 odst. 4 trest. zák. a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Soud prvního stupně vycházel v daném případě z názoru, že tříletá promlčecí doba počala plynout od podání obžaloby dne 31. 1. 2006 a byla prvně přerušena doručením trestního příkazu obviněnému dne 2. 3. 2006. Od tohoto okamžiku počala běžet obviněnému nová promlčecí doba, která však dle názoru Okresního soudu v Ústí nad Labem mohla být přerušena pouze úkony, které jsou vyjmenovány v §34 odst. 4 písm. a) nebo b) trest. zák. Žádné takovéto úkony však neproběhly, proto považoval soud prvního stupně trestní stíhání obviněného F. K. za promlčené dnem 2. 3. 2009, a proto jeho trestní stíhání podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. považoval za nepřípustné a jako takové je zastavil. Odvolací soud se s tímto názorem soudu prvního stupně shodl.
Dovolací soud však po přezkoumání věci dospěl k závěru, že s takto přijatým závěrem obou soudů nelze souhlasit. Naopak, lze přisvědčit právnímu názoru obsaženém v dovolání nejvyšší státní zástupkyně, pokud tato tvrdí, že došlo-li v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. takovými úkony orgánu činného v trestním řízení směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již nejsou zahrnuty mezi taxativně vyjmenované procesní úkony orgánů činných v trestním řízení v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) trest. zák., jež přerušují promlčecí dobu, nemá tato nová právní úprava žádný vliv na účinky dříve provedených úkonů. Znamená to, že jimi byla přerušena promlčecí doba a podle §67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčecí doby počala promlčecí doba nová, která doběhne za účinnosti tr. zákoníku po 1. 1. 2010.
V první řadě je nutné uvést na pravou míru, že k počátku běhu promlčecí doby nedošlo podáním obžaloby, jak uvádí soud prvního stupně, ale spácháním trestného činu dne 23. 8. 2005, podáním obžaloby došlo k přerušení promlčení, stejně jako doručením příslušného trestního příkazu dne 2. 3. 2006. K přerušení promlčení doby ve smyslu §67 odst. 3 tr. zák. (a tedy i k počátku běhu nové tříleté promlčecí doby ve smyslu §67 odst. 4 tr. zák.) potom došlo minimálně konáním hlavních líčení ve dnech 29. 8. 2008 (č. l. 71 a násl.) a 14. 10. 2008 (č. l. 85 a násl.), které jsou bezpochyby úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. Za takovéto úkony však lze považovat i přibrání znalců z oboru dopravy a z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ze dne 30. 12. 2008 (č. l. 87 a 88) a konání prověrky na místě nehody dne 24. 5. 2009. Lze tedy jednoznačně souhlasit s tvrzením dovolatelky, že ke dni vydání (označených) rozhodnutí obecných soudů nebylo trestní stíhání obviněného F. K. promlčeno.
Na závěru, že trestní stíhání obviněného F. K. nebylo promlčeno, tak nemůže nic změnit ani skutečnost, že pozdější právní úprava obsažená v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) trest. zák. taxativně vyjmenovává procesní úkony orgánů činných v trestním řízení, jimiž se přerušuje promlčecí doba, přičemž konání hlavního líčení mezi těmito procesními úkony chybí. Taková pozdější změna právní úpravy se totiž již nemůže dotknout významu a účinků spojovaných s procesními úkony realizovanými ještě před 1. 1. 2010, tedy za účinnosti dřívější právní úpravy. Ve shodě s právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1114/2008 (publikovaném pod č. 59/2009 Sb. rozh. tr.), tak nezbývá než uvést, že změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby. Nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy.
Právní námitky dovolatelky obsažené pod dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. jsou tedy námitkami důvodnými a dovolací soud se s jejich obsahem shodl.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatelka tedy ve svém podání uplatnila druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (stížnosti), ač byly v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud shledal výše uplatněné námitky jako právně relevantní a důvodné, došlo k naplnění i tohoto dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2010, č. j. 6 To 331/2010-157, jakož i usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2010, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby o věci znovu jednal a rozhodl, s tím, že bude respektovat právní názor Nejvyššího soudu, podle kterého trestní stíhání obviněného F. K. není promlčeno a v předmětné trestní věci bude dále jednat.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka