ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.143.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 143/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2010 o dovolání obviněného T. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 9 To 221/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 77/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 25 T 77/2008, byl obviněný T. S. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustil tím, že
„dne 8. 8. 2008, okolo 13.30 hodin v P., V., v bytě v I. patře užívaném poškozenou L. B., tuto nejprve napadl slovně a následně i fyzicky údery rukou do oblasti levého oka, čímž jí způsobil pohmoždění měkkých tkání s otokem a krevním výronem v oblasti obou víček levého oka a v krajině lícní vlevo kožní oděrky v oblasti hřbetu a pravé strany nosu, po tomto útoku uchopil kuchyňský dortový nůž a poškozenou při verbálním slovním napadání řízl do pravé poloviny obličeje, čímž jí způsobil řeznou ránu o délce cca 4 cm v dolní části pravé tváře, v oblasti úhlu dolní čelisti na rozhraní hlavy a krku, když útok nožem proti hlavě a zejména krku druhé osoby může vést ke vzniku závažných až život ohrožující poranění, například velkých krčních tepen s vykrvácením nebo krčních žil s následnou vzduchovou embolií, přičemž k tomuto následku nedošlo nikoli na základě vůle obviněného,
přičemž tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 vyhlášeným dne 15. 12. 2003 pod sp. zn. 24 T 145/2003, ve spojení s rozsudkem Městského soudu dne 26. 2. 2004 pod sp.zn. 8 To 87/2004, uznán vinným a odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 30. 6. 2007.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl u obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 24 T 161/2008, s právní mocí dne 20. 11. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna, Krajská pobočka pro Hlavní město Prahu odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání do výroku o vině a trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 9 To 221/2009, toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Tomáš Stránský prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
Obviněný v úvodu svého dovolání namítá, že výrok o vině neobsahuje skutková zjištění, z nichž by vyplývalo jeho úmyslné zavinění, a to ani ve formě srozumění, ke způsobení těžké újmy na zdraví. Obviněný dále uvádí, že i u nepřímého úmyslu musí být prokázáno, že pachatel věděl, že může porušení chráněného zájmu vyvolat. Podle něj je třeba hodnotit všechny okolnosti s tím, zda z nich lze dovodit cílevědomé zaměření pachatele k dokonání činu, a zároveň je potřeba zvážit, proč k dokonání nedošlo. Zdůrazňuje, že v posuzovaném případě došlo pouze k jediné řezné ráně, což nenasvědčuje cílenému útoku, ani tomu, že by jednal v úmyslu způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví.
Podle obviněného se soud nevypořádal s jeho námitkou, že si zranění mohla způsobit poškozená sama. Dovolatel je toho názoru, že rozhodnutí trpí vadami, když ve skutkové větě chybí specifikace předmětu použitého k útoku. Vyzdvihuje dále závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. T., který řeznou ránu popisuje jako vzniklou tahem a tlakem ostrého předmětu, např. kuchyňským nožem, a to relativně malou až střední silou, z čehož podle obviněného rovněž nelze dovodit jeho srozumění se způsobením těžké újmy.
Rovněž má za to, že nelze vycházet z tvrzení poškozené o tom, že ji v minulosti napadal nožem, jelikož o tom nebylo nikdy pravomocně rozhodnuto, takže je v tomto ohledu nutno ctít zásadu presumpce neviny.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu, aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Podané dovolání považuje za zjevně neopodstatněné.
Poukazuje na to, že některé námitky dovolatele, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí, je třeba podle §265a odst. 4 tr. ř. považovat za nepřípustné.
Z obsahu skutkové věty rozsudku soudu prvého stupně podle ní vyplývá, že poškozená hrála při incidentu pasivní roli a veškeré ataky byly důsledkem aktivní činnosti obviněného. Nemohlo tedy podle ní dojít k nechtěnému zranění poškozené obviněným. Nejvyšší státní zástupkyně se ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, který dovodil srozumění obviněného s tím, že může poškozené způsobit těžkou újmu na zdraví. Dále podotýká, že podle znaleckého posudku se jednalo o ránu řeznou, která k dosažení hrozícího účinku nevyžadovala nijak zvlášť výraznou intenzitu.
V závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným Tomášem Stránským lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud uvádí, že námitka dovolatele, že si zranění způsobila poškozená sama, nezakládá přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, jelikož se jedná o námitku skutkovou. Nad rámec své přezkumné povinnosti však dovolací soud uvádí, že touto námitkou se zabýval již obvodní soud na str. 7 odůvodnění svého rozsudku, tuto možnost spolehlivě vyloučil, vycházejíc jednak ze znaleckého posudku a výpovědi znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jednak z prokázaného jednání poškozené bezprostředně po útoku a jejích výpovědí.
Právní námitky týkající se obviněným tvrzené absence úmyslného zavinění ve vztahu k možnosti způsobení těžké újmy, a to i ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně, pak sice naplnily deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými.
Dovolací soud na tomto místě zdůrazňuje, že nižší soudy učinily závěr, že jednání obviněného vykazuje znaky pokusu trestného činu, a to se zaviněním ve formě nepřímého úmyslu dle §4 písm. b) tr. zák., tj. že obviněný věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení chráněného zájmu způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Nejvyšší soud shledal, že veškeré znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. jsou zřejmé ze skutkové věty rozsudku obvodního soudu. Nejvyšší soud konstatoval, že ze skutkové věty rozsudku obvodního soudu:
- je patrný použitý nástroj – kuchyňský dortový nůž (není sice uvedena přesná délka čepele, ale ta vzhledem k mechanismu útoku, kdy se jednalo o ránu řeznou, nikoli bodnou, nebyla rozhodná);
- je zřejmé, kam byla rána vedena – na rozhraní hlavy a krku, přičemž soud připojil stěžejní zjištění, že se jedná o místo, při jehož zasažení může dojít ke vzniku závažných až život ohrožujících poranění, např. poranění velkých krčních tepen s následkem vykrvácení nebo krčních žil s následnou vzduchovou embolií;
- je zde také obsaženo zjištění charakterizující formu zavinění obviněného, a sice že k tomuto následku nedošlo nikoli na základě vůle obviněného. Jinými slovy, že případné způsobení následku nebylo obviněnému proti vůli, jelikož s tím byl přinejmenším srozuměn. To vše obvodní soud podrobně rozvádí na str. 8 odůvodnění rozsudku, kde zcela důvodně vyzdvihuje, že obviněný na poškozenou „útočil v afektu, živelně, nekontrolovaně“. To plně odpovídá výpovědi poškozené, která popsala jednání obviněného, který si vstup do jejího bytu vymohl vykopnutím dveří, vzápětí jí začal nadávat, bít rukou a poté proti ní vedl útok dortovým nožem.
Dovolací soud sdílí závěr obou nižších soudů, že útok do oblasti vzdálené jen několik centimetrů od krční tepny, která se nachází těsně pod kůží a není nijak chráněna, mohl i při menší intenzitě rány způsobit následek v podobě poškození důležitého orgánu ve smyslu §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. nebo v případě zasažení obličeje, což soudy ve svých úvahách nebraly v potaz, nebylo možno vyloučit ani následek v podobě zohyzdění poškozené dle §89 odst. 7 písm. f) tr. zák.
Dále je třeba upozornit na skutečnost, že k zasazení řezné rány došlo v průběhu konfliktu, kdy obviněný jednal pod vlivem afektu vzteku, v kombinaci s požitým alkoholem, on i poškozená byli v pohybu, takže v případě útoku do oblasti obličeje a krku neměl obviněný možnost umístění řezné rány blíže kontrolovat. Lze tak u něj spolehlivě dovodit přinejmenším srozumění s možností zasažení krčních tepen či krčních žil poškozené (eventuálně způsobení hyzdící jizvy v jejím obličeji).
Závěrem lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud shledal právní posouzení zjištěného jednání obviněného nižšími soudy v souladu se zákonem, a to včetně jeho posouzení jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 tr. zák. I když tuto část právní kvalifikace obviněný dovoláním nenapadnul, proto dovolací soud nad rámec své přezkumné povinnosti uvádí, že v daném případě shledává formální i materiální podmínky pro aplikaci §41 tr. zák. splněny (k tomu viz např. IV. ÚS 396/03, III. ÚS 747/06).
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného T. S. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr