ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1468.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1468/2010 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání podaném T. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 276/2010 ze dne 25. 8. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 3/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 2 T 3/2010 ze dne 8. 4. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a neoprávněného držení platební karty podle §249b trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto také o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal T. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 276/2010 ze dne 25. 8. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a dále za podmínek stanovených v §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. T. M. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle §226 písm. c) tr. ř. jej potom zprostil označené obžaloby pro dílčí útoky pokračujících trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když ve výroku tohoto svého rozhodnutí podrobně popsal skutkový děj. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal T. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ve věci nebyl proveden žádný důkaz o odcizení platební karty poškozeného z uzamčeného motorového vozidla, když odvolací soud vycházel pouze z identifikace dovolatele podle fotografií opatřených u příslušného bankomatu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „podle §265k odst. 1 zrušil v článku I. u tohoto dovolání uvedené výroky napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 12 To 276/2010-175 a aby zrušil vadné řízení vedené u Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 2 T 3/2010, mu předcházející“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že z dikce uplatněného dovolacího důvodu plyne, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Dále poukázal na to, že podstatou skutku kladeného dovolateli za vinu je totiž neoprávněné nakládání s platební kartou poškozeného, aniž by součástí tohoto jednání bylo zjištění, že tuto kartu získal z uzamčeného vozidla poškozeného. Pokud jde o námitky vztahující se k prokázání toho, že to byl dovolatel, který předmětnou platební kartu užíval v označených bankomatech, pak se jedná o námitku směřující vůči hodnocení důkazů provedené soudy, případně vůči rozsahu ve věci vedeného dokazování. Taková námitka se však s uplatněným dovolacím důvodem míjí, a proto také státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se nepodílel na krádeži věcí z uzamčeného vozidla poškozeného a také poukázal na to, že nebyla řádně provedena identifikace jeho osoby, jako té, která vybírala označené částky z bankomatu (absence znaleckého zkoumání pořízených fotografií). K tomu je namístě uvést, že předně dovolatel nebyl označen jako osoba, která odcizila předmětné věci z vozidla poškozeného (tato skutečnost nebyla prokázána). Naproti tomu oba soudy správně poukázaly na to, že v popsaných případech vycházely z fotografií pořízených při výběrech (pokusech o výběr) u jednotlivých (označených) bankomatů s tím, že se nepochybně vždy jednalo o osobu dovolatele, když požadavek o případné znalecké zkoumání příslušných fotografií je za daných okolností nadbytečný. Přitom je namístě poukázat i na to, že v případech pochybností odvolací soud dovolatele obžaloby v části (označených) skutků zprostil. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka